Pavlína197 komentáře u knih
Vždycky, když někdo v komentáři ke knize napsal, že by mohla mít o sto stran méně, nechápala jsem. Po dočtení Ahoj krásko mám přesně tenhle pocit. Neustálé opakování toho, jak se všichni milují, potřebují a trpí, když spolu nejsou, velmi častá přirovnání pomocí jako, jako že, jako když mi po dvou stech stranách už lezlo na nervy. A pořád dokola. A ty prkenné dialogy o ničem vložené jakoby pro oživení dlouhých statí tomu taky nepomohly. Sto stran před koncem se děj zase trochu rozběhl a dočetla jsem. Nadšení ostatních čtenářů rozhodně nesdílím, dokonce bych řekla, že tahle kniha pro mě byla ztráta času.
Napínavé, vtipné, dobrodružné, romantické... Ruddy je borec, sympaťák a správnej chlap. Škoda jen, že není také barevný.
Milé a veselé verše Jana Skácela plus okouzlující a výstižné ilustrace Pavla Čecha - to je dokonalá kombinace. Připoměla jsem si biblický příběh o Jonášovi, jen tenhle o Jankovi skončil o dost líp. :-)
Naprosto souhlasím s komentářem Aerine. Text je tak moc lyrický, že se v něm samotný příběh skoro ztrácí. Neustále jsem měla pocit, že mi něco uniká, a zřejmě proto mě čtení nijak zvlášť nebavilo. S tématem odsunu, respektive odchodu, Němců z Rumunska jsem se setkala poprvé a to jediné pro mě nakonec bylo zajímavé.
Tuhle knížku jsem četla a dočetla jen proto, že kamarádka chtěla znát můj názor na ni. Celou dobu jsem si říkala, jestli má cenu pokračovat, vždyť je to taková konina, tak přitažené za vlasy... No není to prostě můj šálek čaje. Pokud máte stejný pocit jako já, vydržte do konce. Pak to celé bude dávat smysl a budete mít z knihy zcela jiný dojem.
Fabriku jsem si původně vybrala do výzvy a pak mi doma dlouho ležela. Myslela jsem si, že bude plná nudné historie a vlastně už ta obálka mě nějak nelákala. To jsem se tedy spletla! Kniha je sice plná historie, ale podané příjemnou formou. Vyhovovalo mi, že příběh rodiny se po několika stránkách střídá s informačními panely a člověk tak není daty zahlcen. Líbilo se mi i to, jak nás autorka nechává nahlédnout do práce na knize a výstavě. Škoda, že tolik architektury z tehdejší doby zchátralo nebo vůbec zmizelo, při čtení jsem dostala chuť vidět vily, továrny a parky na vlastní oči. Tehdejší život měl i odvrácenou tvář a je dobře, že ani to autorka nevynechala.
Knížku jsem narychlo chňapla v knihobudce, aniž bych do ní nahlédla a věděla, co si domů nesu. A bylo to skvělé chňapnutí! Povídky se mi líbily moc. Všechny se mě dotkly, všechny mě zasáhly. Jestli na tuhle knížečku někde narazíte, doporučuji k přečtení.
"Půda je natolik komplexní soubor procesů, že jim dokážeme jen s těží porozumět."
I tak se autorce povedlo nám laikům život v půdě jednoduše a stručně přiblížit. Díky ilustracím, které mě na knize zaujaly jako první, díky poetickému textu, díky srozumitelným informacím.
A špetka filozofie na závěr: "Půda je naše matka, z ní pochází naše obživa a do ní se vracíme, když naše těla doslouží. Jak se chováme k půdě, tak se chováme sami k sobě."
U nás v knihovně máme certifikovanou trenérku paměti a té se povedlo mě, a nejen mě, pro trénink paměti nadchnout. Každou středu máme jednu tréninkovou hodinu a jednou za měsíc hodinu s výkladem. A protože mě to baví, dává mi to smysl a chci trénovat i doma, pořídila jsem si několik cvičebnic, kromě dalších i tuto. Ze všech, které mi prošly rukama, mi tato přijde nejlepší.
Má velikost A4, takže můžete úkoly kopírovat a sešit tak použít opakovaně, písmena jsou dost velká i pro čtenáře s horším zrakem, úlohy jsou rozdělené do kapitol podle poznávacích funkcí a seřazené podle obtížnosti a na konci si můžete ověřit, jak jste úkol zvládli. Cena je taky příznivá a vyšly už další čtyři sešity.
Takže pokud vás téma zajímá a chcete si trénink paměti vyzkoušet, tenhle sešit vřele doporučuju. ( Nenechte se odradit názvem, trénink paměti není jen pro seniory. ;-) )
Nebavilo mě to, nelíbilo se mi to, možná tomu jen nerozumím, takže ani nehodnotím.
Tahle knížka mě překvapila. Vybrala jsem si ji ve výprodeji vyřazených knih v naší knihovně jen podle obálky. Čekala jsem prostě jednoduchou letní romantiku. Zpočátku mě milostný příběh vůbec nebavil, na květnatá dlouhá souvětí se spoustou přirovnání jsem si chvíli zvykala, občas se ztrácela - na konci věty už jsem někdy nevěděla, k čemu přirovnání patří, ale jak začala autorka o jídle, hned to bylo lepší. Psát o jídle autorka fakt umí, tyhle pasáže mě opravdu bavily.
Knížka je to malá, tenká a má pár stránek, přesto jsem se jí prokousávala opravdu dlouho. Nedokážu říct přesně, proč. Možná mi nevyhovoval styl autora, možná jsem se ke knize nedostala ve správnou dobu, prostě mi nějak nesedla. Nedokázala jsem u ní udržet myšlenky, soustředit se. To se mi povedlo až v posledních dvou částech, které pro mě konečně byly jasné a srozumitelné a snad i užitečné.
Kdyby byl tohle film, stal by se z něj hollywoodský trhák. Jasně, mohla bych zkoumat, jestli je konec reálný, postavy uvěřitelné a kdesi cosi. Já jsem se příběhem nechala strhnout a unášet a nakonec vyplivnout s lehkým úsměvem a se slzami v očích. A to už se mi dlouho nestalo...
Ač je Daniela Krolupperová moje oblíbená spisovatelka dětských knih, tato se jí moc nepovedla. Říkám si, jestli čtenáři, kteří knihu tak vysoce hodnotili, vůbec vnímali text. Pokud si chcete potrénovat pozornost a logické myšlení, směle do toho, dětem bych ji ale nečetla. Víc to rozebírat nebudu, to už udělala čtenářka jatox.
Zhruba do poloviny se kniha zdá skoro až nudná, ale já mám tyhle pomalé rozjezdy ráda. A moc se mi líbilo, jak se všichni ti lidé okolo knihovny přátelili a respektovali, byť byli různého věku i povah. Takže i za mě fajn oddechovka.
Knížečka se mi moc líbila, obrázky i verše. Ale bojácnému dítku bych ji nečetla večer před spaním.
Dobrý nápad; škoda, že zvuky trvají jen několik vteřin a nejsou delší.
Nedávno jsem měla v ruce leporelo na podobné téma a byla jsem z něj docela zklamaná. Toto je úplně jiná liga. Básničky jsou milé a smysluplné, verše se rýmují, mláďata jsou správně nazývána, hezké obrázky korespondují s básničkou. Tuhle knížečku bych svým dětem koupila.
Líbily se mi ilustrace a milý, nevšední příběh. Jen koi kapři v moři mě překvapili.
Obrázky jsou hezké, ale... Bylo by fajn, kdyby karty byly třeba na kroužcích a dvojice nebyly na stejné straně, aby je děti opravdu musely hledat. A výhrady mám k ,,textu". Když už se děti mají něco učit, jak říká anotace, proč se píše králíček a ne králíče, proč mládě vlaštovky a ne ptáče, proč žabka a ne pulec atd.