Pavlína197 komentáře u knih
V sešitku najdeme básně, pohádky, povídky a úvahy dětí ve věku šest až patnáct let. Jde o překvapivě pěkné texty, zvlášť od žáků praktických a speciálních škol. Je zajímavé sledovat, jak se s věkem dětí mění náměty jejich prací.
Je jasné, že aby se tato klasická Andrsenova pohádka vešla na deset malých stránek, je výrazně zkrácená, respektive zestručněná. Myslím ale, že v této knížce o text až tolik nejde, hlavní jsou tu obrázky. Když knihu napůl otevřete, postaví se domy, stromy, lidé, zvířata... a s některými se dá dokonce hýbat.
U babičky jsme měli stejně dělanou Perníkovou chaloupku, jako malá ještě nečtenářka jsem ji milovala.
Dočetla jsem a jsem plná dojmů. Kdybych byla na koncertu, tleskala bych ve stoje a prosila o přídavek. Takto si jen dovoluji vyjádřit obdiv k práci autorky a knihu doporučit.
Tuto knížečku jsem vytáhla z knihovny po babičce s jasným záměrem splnit poslední úkol do výzvy ( v originále vyšla v roce 1913, já mám překlad z roku 1918). Ke čtení jsem zasedala s lehkými obavami kvůli archaismům a naivitě ženské prvorepublikové literatury. Archaismy mě skoro nerušily a četla jsem s mírným pobaveným úsměvem. Od začátku bylo jasné, o čem příběh bude a jak skončí, takže žádné napětí, co bude dál, žádné dumání, jak to asi dopadne. Prostě jen čtení a vypnutá hlava. Nakonec knížku hodnotím jako super odpočinkovou četbu.
Tahle knížka mě prostě bavila. Začátek je pomalý, seznamujeme se s postavami a prostředím, a když to začíná vypadat na nudu, přijde první překvapení a pak další a další a děj se pěkně zamotává. Ke konci je ale vše vysvětleno a moje čtenářská zvědavost ukojena. Líbila se mi ženská rodinná pospolitost, prostředí středověké vesnice, i to, jak děj odsýpá a přitom nestresuje. Fajn čtení.
Poslední dobou přicházím povídkám na chuť a i tyto se mi líbily. Není to nijak těžké čtení, přesto poskytují náměty k zamyšlení. A i když se jmenují Soukromá tajemství, řekla bych, že jsou hlavně o vztazích, což je pro mě vždycky zajímavé téma.
Z této knihy mám podobný dojem jako z Tatéra z Osvětimi. Cilčin osud je zajímavý a její nezdolnost obdivuhodná, ale podání Heather Morris mě za srdce nevzalo.
,,Jsem přesvědčen o tom, že nejuspokojivějším životem žije ten, kdo se stará o své, dobře jí a spí a ničeho se neobává."
Knížka přesně pro mě. O tom, jak jednoduchý a příjemný by život mohl být, kdyby lidé nebyli tak chamtiví. Zpočátku trochu náročnější nezáživné čtení, ale pak už je to perla za perlou.
První dvě povídky mě příliš nezaujaly, další už za přečtení stály.
Zajímalo by mě, jestli tenkrát, myšleno v dobách socialismu, opravdu takto fungovaly manželské poradny - do záchrany manželství byli vtaženi i ostatní účastníci, to je milenci, rodiče, děti, zaměstnavatel ... To si člověk asi dobře rozmyslel, než požádal o pomoc. ( Nebo než začal přemýšlet o rozvodu?)
I když tento příběh není tak strhující jako ostatní od tohoto autora, líbil se mi zatím nejvíc. Bavilo mě, jak se pomalu rozmotává, uzlík za uzlíkem, a když to vypadá, že už je to všechno, přijde další překvapení... Zdá se, že anotace hodně napovídá, naštěstí nebo naneštěstí je to přece jen trochu jinak.
Mně se knížka líbila. Byla vtipná, dobře se četla, navodila prázdninovou atmosféru, a byť mě Řecko nikdy nelákalo, mám skoro chuť se tam rozjet. :-)
Měla bych jen dvě výtky : za prvé tam na můj vkus bylo dost nadávek ( i když naučit se pár nadávek v cizím jazyce je celkem zábava) a za druhé bych se chtěla zastat paní s ,,infarktem" ( troufám si předpokládat, že šlo spíš o panický záchvat, což je dost nepříjemný zážitek, zvlášť pokud je člověk sám s dvěma dětmi v cizí zemi; nedivím se, že paní volala delegátku, divím se, že to nepoznal doktor a zhodnotil to jako hysterický záchvat ženy v přechodu; ale chápu, že pro knížku to bylo dost nadsazeno, jen jsem doufala, že to autorka ještě někde vysvětlí).
Jinak smekám před všemi dobrými delegáty. Postarat se o hromadu cizích lidí a ustát všechny situace s klidem a rozvahou musí být opravdu fuška.
K této knížce mě přilákal název a obálka. Vybavila se mi písnička H. Vondráčkové Dvě malá křídla tu nejsou, a aniž bych četla anotaci, tak nějak jsem předpokládala, že v příběhu půjde o děti. A nespletla jsem se. Takovou bezmoc a zoufalství jako hlavní hrdinka bych opravdu zažít nechtěla. Typický americký thriller, napínavý od začátku do konce, lehce předvídatelný, ale uspokojivý.
Povídky se mi moc líbily. Krátké příběhy ze života, s dobrým koncem. Milé, laskavé, příjemné, pohodové, uklidňující čtení.
Tahle knížka mi krásně kápla do noty! Několik krátkých příběhů ze života, do nichž se připletli psi nebo kočky. Nic se tu neřeší, nikam se nespěchá... Prostě skvělé čtení z kategorie no stress.
Pokud chcete jen vědět, čeho před smrtí nejvíce litujeme, stačí přečíst si obsah. Celá kniha je vyprávění, jak autorka k těmto závěrům došla a o její vlastní cestě životem. Co mě na knize nejvíc zaujalo byla láskyplná a ohleduplná péče o paliativní pacienty v jejich domovech. Dovedlo mě to k zamyšlení, jak dnešní společnost vnímá smrt, jak a kde dnes lidé umírají - osamocení a nesmíření v neosobním prostředí nemocnic, eldéenek, domovů důchodců, v lepším případě hospiců. Málokdo má ,,štěstí" zemřít doma obklopen svými blízkými a málokdo zvládne poskytnout takovou péči svým blízkým ať už osobně nebo zprostředkovaně v osobě dobré pečovatelky.
Kdybyste si mohli vybrat, kde zemřete, jak byste se rozhodli?
Knížku jsem četla před třemi měsíci a dodnes nemám jasno, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Bavilo mě prostředí, působící maloměstsky až vesnicky, vztahy mezi obyvateli ulice, moře blízko, spousta volného času... Zato některé postavy mi lezly pěkně na nervy a nevím nevím, být na místě doktora, jak bych snášela jejich láskyplné vměšování do života. :-) A jak píše Osice, toho chlastu všude a pořád!
Námět knihy mi moc nesedl, nečtu utopie, dystopie, horory ani sci-fi, přesto jsem si přišla na své. Knížky Aleny Mornštajnové mám ráda a ani v této knize autorka svůj styl nezapřela. Ledacos si z dob minulého režimu ještě pamatuji, takže i já si z této četby odnáším pocit úlevy, že dnes můžeme žít jinak.
Moc pěkná, poeticky laděná knížka. Menší děti možná ne úplně všemu porozumí, zase tak alespoň vznikne příležitost k popovídání. Jako úvod do tématu určitě dobře poslouží dětem i dospělým.
Pokud máte v plánu pořídit si pejska, knihu vřele doporučuji přečíst, nejlépe ještě před zabydlením štěňátka. Je v ní mnoho srozumitelně napsaných rad, jak na výchovu a výcvik. Pokud si ještě nejste jistí nebo dokonce psa nechcete, tuto knížku raději ani neotvírejte! Protože už jen po prohlédnutí těch nádherných fotografií budete mít pocit, že bez psa nemůžete žít! :-)
Krásné počteníčko!
Moc se mi líbilo pevné přátelství mezi ženami a jejich sounáležitost, prostředí, v němž se příběh odehrává, i ta romantika, která tu není tak okatá a prvoplánová, a hlavně projekt Koňské knihovny.