Pavlína197
komentáře u knih
Julie mezi slovy
Petra Dvořáková
Pohádka z reálného života. Děti, které něco podobného prožívají, může alespoň trochu utěšit, že v tom nejsou samy. A děti, které nic takového neznají, mohou v bezpečí knihy zjistit, že svět není jen růžový. Milé, poučné, vtipné i dojemné čtení.
Poustevník
Michael Finkel
I já jsem byla zpočátku zklamaná, že se v knize nepíše o poustevníkovi takovém, jak si ho představuji já - jako člověka, který žije mimo dosah civilizace a je naprosto nebo alespoň z velké míry soběstačný. Přes toto zklamání jsem se brzy přenesla, protože i tak je příběh zajímavý. Navíc začíná jako čtivý román a je škoda, že to tak nezůstalo do konce. Po několika prvních kapitolách se z knihy stala sbírka autorových domněnek, různých svědectví a informací o jiných poustevnících v historii. Ale chápu, že pokud toho sám Poustevník moc neřekl, nebylo také moc o čem psát. Každopádně ve mně kniha vyvolala mnoho protichůdných emocí a názorů. To se povede málokteré knížce, takže si ji budu určitě dlouho pamatovat.
Osudové pokušení
JoAnn Ross
Když po revoluci začaly vycházet tyto sešitky, moje babička, také velká čtenářka, si je oblíbila a často si je kupovala. Já jsem jich pár také zhltla, prošla jsem si díky nim obdobím červené knihovny. Dneska už mi není šestnáct a nejsem ani ve věku své babičky, takže momentálně to není úplně můj oblíbený žánr. Ale jako vzpomínka na babičku a na mladá léta to bylo milé.
Paní Dallowayová
Virginia Woolf
Tato knížka pro mě byl trochu oříšek, stejně jako Jákobův pokoj. Na jednu stranu se mi líbí, jak VW rozepisuje myšlenkové pochody postav a vtáhne nás tak do jejich hlav a životů, stejně tak se mi líbí, jak vykresluje atmosféru míst, v nichž se postavy pohybují. Na druhou stranu bylo občas těžké udržet pozornost a musela jsem se o odstavec či stránku vrátit, abych neztratila orientaci. Tudíž si kniha vyžádala sto procent mojí pozornosti, což je nakonec dobře. Vytrhla mě z reality, od každodenních starostí a donutila mě úplně vypnout hlavu.
Říše divů
Amily Shen
Tyto omalovánky jsem si koupila jako své první omalovánky pro dospělé a přestože od té doby v mé knihovně přibylo mnoho dalších, tyto mám stále nejraději. Jsou prostě krásné!
Zlodějka snů
Jana Javorská
Červená knihovna se špetkou erotiky. Příběh je jednoduchý, čte se sám, dobré jako vložka mezi náročnější četbu na vyčištění hlavy.
Táta k příštím Vánocům
Martina Drijverová
Toto bylo milé čtení! Když byl syn malý, četli jsme pár novějších knížek od M. Drijverové a všechny se nám líbily. Tuto jsem objevila ve vyřazených knihách v naší knihovně, hned jsem po ní sáhla a nelituji. Syn už je puberťák a vyprávění o dvou malých holkách, které si hledají nového tatínka, by ho asi nebavilo. Mě ale potěšilo - žádný stres a přitom docela chytlavé. Škoda, že mě v dětství tato autorka minula.
Volání anděla
Guillaume Musso
Jako ostatní thrillery od G. Musso je i tento napínavý a čtivý, se zajímavou zápletkou. Přesto mi připadá, že jsou tak nějak na jedno brdo. Čím to je? Postavami? Prostředím? V tomto případě mi navíc nesedla romantická vložka, jako by si autor vzpomněl na poslední chvíli - sto stran před koncem blesk z čistého nebe a láska až za hrob.
Dvakrát sedm pohádek
František Hrubín
Potřebovala jsem něco veselého, milého, prostě pozitivního, a toto byla trefa do ,,černého". Čtrnáct klasických pohádek ve verších. Pamatuji si je snad už z mateřské školy. Toto čtení mi udělalo dobře na duši.
Žeberův odkaz
David Jan Žák
Super, super, super! Napínavé a dobrodružné od první stránky! Oproti prvnímu dílu zmizela i jakási kostrbatost textu a dobře se četlo ( četla jsem oba díly nahlas synovi). Jestli jsme se od prvního dílu nemohli odtrhnout, k tomuto jsme byli doslova přikovaní. Navíc mi to připomnělo moje dětství - jak jsme běhali po polích, loukách a lesích, prolézali potoky a kdejaká roští a řešili veledůležité záhady jako: čí je ten mrtvý pes na smetišti, kdo vytáhl sousedovi z trambusu naftu nebo kdo utopil v potoce za vsí koťata. :-)
Flouk a Líla: Dobrodružství z mrakodrapu
Petra Dvořáková
Všechny knížky od Petry Dvořákové, které jsem zatím četla, se mi líbily, proto jsem chtěla poznat i její knižní tvorbu pro děti. Zkusila jsem Flouka a Lílu a říkám si: jaká škoda, že tohle nemám komu přečíst. V něčem mi to připomíná klasické pohádky, v něčem je to pohádka netradiční. Setkává se tu příroda s technikou, svět hmotný a virtuální. Čeká na nás pohádkové napětí, trocha poučení a šťastný konec. ( I když tu uklízečku bych možná nechala být. :-) ) Díky pěkným ilustracím si dokážu příběh představit i jako animovaný film nebo jako večerníček.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Dlouho jsem se chystala přečíst si něco od Coelha a přišla mi do ruky tato kniha. Příběh je zajímavý, styl poněkud strohý, dobře se čte, najdeme tu pár základních životních mouder. Ale působí to na mě, jakoby kniha byla napsána právě a jen kvůli nim.
Co ta očka vidí
František Hrubín
Knížky miluji od dětství a když jsem teď tuhle náhodou našla u mamky v knihovně, udělalo mi to tááákovou radost a vyvolalo kupu vzpomínek.
Zmizení Edwina Lindy
David Jan Žák
Tuto knihu nám doporučila paní knihovnice s tím, že pokud se nám líbila Prašina, mohlo by se nám líbit i tohle. A měla pravdu. Příběh poněkud ponurý, děj napínavý, ke konci čím dál napínavější, nechtělo se mi knihu odkládat. Krátké kapitoly mohou dělat dobře dětem, které mají se čtením trochu problémy. Jen styl mi přišel místy kostrbatý a při čtení mě napadaly tyto otázky: Proč má Edwin tak zvláštní jméno, když ostatní mají jména běžná česká? Kde jsou učitelé ve chvílích, kdy Edwin dostává od Stejkozy nářez? A kdy Edwin konečně zmizí? Ilustrace jsou pěkné, avšak působí na mě trochu depresivně. Celkově se nám ale kniha líbila a těšíme se na druhý díl.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Knížka mě pěkně vtáhla do děje. Mám ráda ( slovy Bergmana) ,,tohle postupné odkrývání pravdy, rafinované míchání intuice, dedukce a náhody". Žádný krvák, přesto napínavý děj, krásná severská krajina, zajímavé postavy, překvapení v odhalení vraha... Vážně pěkná detektivka, navíc česká, trochu mi připomíná Agathu Christie. Určitě si přečtu další.
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Tuto knihu jsem neměla v plánu číst. Syn ji dostal jako povinnou četbu a hned po první povídce ji odložil. Chtěla jsem vědět, proč ho nebaví, a čekalo mě překvapení. Tak krásně poetickou prózu jsem dlouho nečetla! Líbilo se mi to moc. Myslím, že děti takové knihy ještě nedokážou ocenit, ale je dobře, že se o nich učí, jen aby je neodradila ta povinnost. Přiznávám, že ani mě povinná četba obvykle nebavila, přestože od malička ráda čtu, a že až v posledním ročníku na střední škole jsem přišla na to, jak pěkné knížky nám ve škole vnucují.
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
A je tu konec! Toto byla moje první rodinná sága. Není to můj šálek čaje, ale jo - jako nenáročné, odpočinkové čtení to bylo fajn. Taková pohádka pro dospělé.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Zase jednou stojím proti proudu a nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, ale nemůžu říct ani, že se mi líbila. Hned v první části Dětství jsem to málem vzdala, vadila mi nepřehlednost v čase a přišlo mi, že se v příběhu vlastně nic neděje. V druhé části Dospívání to bylo sice o něco lepší, přesto mě kniha za srdce rozhodně nevzala. Vyprávění se mi zdálo o ničem, nějak ve mně nevzbudilo žádné emoce. Prostředí mě nezaujalo, žádná z postav mi nebyla zvlášť sympatická. Kniha se prostě jen dobře četla. Tak nevím. Možná tomu dám ještě šanci druhým dílem, abych pochopila vysoká hodnocení, nebo zkusím nejprve seriál.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Cynická Bára není zrovna moje krevní skupina. Co mě na knížce bavilo, byl babiččin posmrtný život nebo spíš popis, jak to chodí v nebi.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Nevím, jestli jsem správně pochopila, že tato kniha je volné pokračování Lososa v kaluži, ten se mi líbil o něco víc. Tady mě trochu zaskočila sci-fi rovina, protože sci-fi nemám ráda. Pak jsem si na to ale zvykla a nakonac mě vlastně bavilo pozorovat, jaké vymoženosti nás - možná :-) - v budoucnu čekají.