Pavlína197 komentáře u knih
Tohle bylo jako jízda na horské dráze - chvíli napínavé, chvíli trochu nuda, celkově paráda. Celou dobu jsem čekala, kdy se všechno provalí, a měla nutkání podívat se na konec, jak to celé dopadne.
Zpočátku jsem se do knížky nemohla začíst. První povídka se mi moc nelíbila, nesedl mi styl vyprávění a říkala jsem si, o čem to vlastně je? Druhá a třetí povídka se mi líbily víc, ale nijak výrazně se mě nedotkly.
Pěkná knížka. Takovéto příběhy mi kdysi vyprávěla babička, o příbuzných, známých či sousedech.
Příběh jako takový si nedovolím hodnotit vzhledem k tomu, že je inspirován skutečností. Jeho podání se mi ale vůbec nelíbilo. Jako slohová práce žáka prvního stupně základní školy. Tohle čtení mě opravdu nebavilo.
Potvrzuji, co píší ostatní - tato kniha je jiná než Aristokratka, hlavně formou a stylem. I tak se mi líbila. Je to lehké, trochu duchařské čtení, dobrá vložka mezi těžší témata. Zajímalo by mne, jak moc se autor nechal inspirovat vlastními zážitky a co je naopak vymyšleno pro příběh.
Příběhy o lidech s bolavou duší, bolavým srdcem, bolavou existencí ... Kdo to zná, chápe a soucítí, kdo to nezná, má možnost nahlédnout.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův přehnaně ironický styl. Pak už mě povídky bavily a občas i rozesmály.
Myslím, že tuto knihu nelze ohodnotit. Jsou to skutečná svědectví o událostech druhé světové války vyprávěná dětmi a dospívajícími. Některá vyprávění jsou opravdu děsivá, ale je potřeba je občas číst, abychom nezapomněli, co se dělo a znovu to nedopustili.
Hezky napsaný, dojemný příběh. Jen mi úplně nesedí podnázev a ke konci jsem si říkala, že tohle všechno by snad jeden pes ani nemohl přezít. Ale předpokládám, že tato kniha byla vydána za účelem osvěty a doufám, že se nemine účinkem. Jsem ráda za informace v druhé části knihy.
Tuhle knížku nedokážu ohodnotit. Některé verše se mi líbily a některým jsem vůbec nerozumněla.
Povídky se mi líbily. Od začátku ke konci víc a víc. Jsou vtipně sebekritické i mírně dojemné. Pro mě příjemné oddechové počteníčko.
Za mě nejlepší beletrie, co jsem letos přečetla. Líbilo se mi, jak je kniha napsaná, jak příběh plyne, jako bych byla v Sářině hlavě, v jakém prostředí se odehrává, obálka, konec, prostě všechno. Jasně-příběh je to těžký, ale kniha skvělá.
Podle mě je to docela zdařilý přepis animovaného filmu.
Thriller jak má být - zajímavý začátek, napínavý děj, nečekané rozuzlení a na závěr happyend.
Knihu jsme měli půjčenou z knihovny. Syn z ní byl nadšený, ale už se mi ji nepovedlo sehnat.
Tenhle příběh mě hodně zasáhl. Četla jsem a četla a nemohla se utrhnout, dokud jsem nedočetla.
Moc pěkná kuchařka. Líbí se mi, jak jsou rozepsané suroviny a postupy k receptům. Bavilo mě si ji prohlížet i v ní číst.
Zase příjemné, odpočinkové čtení. Jako když se díváte na svůj oblíbený seriál. Byla jsem zvědavá, jaké drama nám ve třetím díle autorka nachystala, a dočkala jsem se. Tentokrát to ale nebyly přírodní živly. Co mi v knihách vadilo byla ta zbytečně složitá jména - Fox-Gifford a Talyton St. George.