Fabrika
Kateřina Tučková , Andrea Březinová , Tomáš Zapletal
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/232491/bmid_fabrika-pribeh-textilnich-baronu-z--232491.jpg
4
554
554
Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru. Moravský Manchester, tak se říkávalo Brnu v dobách jeho největší slávy. Látky ze zdejších textilek zaplavovaly doslova celý svět a bouřlivý průmyslový rozmach v 19. století proměnil město v sebevědomé a moderní centrum. Slavné vily, nádraží, ulice a parky a koneckonců i brněnský hantec, to vše vznikalo v souvislosti s rozvojem textilnictví. Odvrácenou stranou tohoto vzmachu však byly stávky zbídačených dělníků, sociální problémy a sirotčince plné dětí pracujících od rozbřesku do noci v prachu a hukotu tkalcovských strojů. Kniha Kateřiny Tučkové Fabrika vypráví příběh pěti generací rodu Johanna Heinricha Offermanna, který do Brna přišel v roce 1776 jako chudý vlnařský odborník. Zanedlouho však založil manufakturu a stal se jedním z nejvýznamnějších textilních baronů. Ve strhujícím vylíčení rodinné historie se odráží i celá 250 let trvající minulost moravského Manchesteru. Kniha je doplněna odbornými hesly a fotografickým materiálem z brněnských archivů, a je tak dokonalým průvodcem po dnes již zaniklém textilním Brně. Publikace vychází u příležitosti výstavy Brno – moravský Manchester, uspořádané na přelomu let 2014 a 2015 v Moravské galerii v Brně.... celý text
Přidat komentář
Fabriku jsem si původně vybrala do výzvy a pak mi doma dlouho ležela. Myslela jsem si, že bude plná nudné historie a vlastně už ta obálka mě nějak nelákala. To jsem se tedy spletla! Kniha je sice plná historie, ale podané příjemnou formou. Vyhovovalo mi, že příběh rodiny se po několika stránkách střídá s informačními panely a člověk tak není daty zahlcen. Líbilo se mi i to, jak nás autorka nechává nahlédnout do práce na knize a výstavě. Škoda, že tolik architektury z tehdejší doby zchátralo nebo vůbec zmizelo, při čtení jsem dostala chuť vidět vily, továrny a parky na vlastní oči. Tehdejší život měl i odvrácenou tvář a je dobře, že ani to autorka nevynechala.
Kdysi mocný rod Offermanů čelil nevyhnutelnému,
jejich továrny se staly tichými svědky změn – které přinesla moderní doba,
a tak nakonec museli přijmout fakt, že éra jejich slávy je nenávratně pryč!
V srdci Moravského Manchesteru, kde se vlákna osudů splétají s nitkami historie, se rodí příběh ... od chudého vlnařského odborníka po textilní barony, jejichž práce proměnila Brno ve světovou metropoli. Každá z tkanin, která opustila brány fabriky v sobě ukrývá příběh … boje o přežití v bouřlivém 19. století.
S příběhem rodinným je v knize pevně spojený ještě jeden příběh – výstavy Brno – moravský Manchester, která odhaluje slavnou textilní minulost města, a která přinesla svědectví právě o době, kdy látky a sukna z brněnských textilek zaplavovaly celý svět, o době, kdy se Brno stalo sebevědomým centrem průmyslu.
Příběh navíc ozvláštňují fotografie a další artefakty z brněnských archivů, které oživují vzpomínky na jednu zaniklou éru … plnou optimismu průmyslové revoluce, ale i obětí v podobě utrpení dělníků (pracujících ve 12ti hodinových směnách, dětech pracujících v nebezpečných podmínkách), nemocí a vyčerpávající dřiny … jako připomínku lidské ceny za průmyslovou revoluci!
Příběh Fabriky je příběhem živé historie – příběhem, který by se měl stát součástí osnov dějepisu.
Příběhy Kateřiny Tučkové (a podobně i Karin Lednické) považuji za ty z nejlepších, ze současné české literatury – v těchto příbězích totiž ožívají dějiny … Kateřina Tučková je pro mě pozoruhodná svou schopností empatie, jak dokáže propojit historická fakta s osobními příběhy – schopností vytvořit autentický dojem (velkých dějinných událostí) a schopností s fantazií odvyprávět přitom osobní (zapomenuté) příběhy těch, kteří tehdy žili …
Tak já jsem hodně překvapená.
Za touhle knihou je tak neskutečné množství práce.... No smekám.
A kniha sama - skvělá kombinace historických fakt spolu s popisem života jednotlivých rodin z dané doby.
Nejsem zvyklá číst ve velkém knihy historické, popisující. Takže mi to neodcipalo jako běžná beletrie, ale to je pouze můj problém. Kniha samotná je perfektní.
První kniha od této autorky. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a špatná nebyla jen co mi vadilo bylo méně přehledné přeskakování mezi postavami a místy, ale také rychlé změny témat i období. To ale vyvažovali nové poznatky, které jsem se dozvěděla o rodině Offermannů v Brně a za co jim vděčíme, jak moc se podíleli na rozkvětu města. Audiokniha je hezky udělaná, příjemně načtená a vhodný hudební doprovod výborně doplňuje povídání.
Musím pochválit dobrý nápad Kateřiny Tučkové proložit fakta životním příběhem rodu Offermannů. Kniha je tak čtivější a hodně zajímavá. Obohatila mně, netušil jsem, že Brno byla taková textilní velmoc. Autoři mají můj obdiv, museli projít množství materiálů.
Bohužel jsem se opakovaně v těch textilních rodinách ztrácela a pak ztratila trpělivost.
Knihu jsem si poslechla na Českém rozhlasu, a stejně, jako u ostatních děl Kateřiny Tučkové, jsem fascinována jejím vypravěčským uměním a pečlivostí při práci s prameny. Historie rodiny Offermannů mně dělala společnost během několika běhů. O slavné textilní minulosti Brna jsem netušila, audiokniha je velmi, velmi poslouchatelná, vhodný hudební doprovod a adaptace. Je to něco mezi literaturou faktu a historickým románem, děj se mi úplně odvíjel před očima. Rozhodně bych vydržela, kdyby kniha byla delší, ale to se mi u Kateřiny Tučkové stává pokaždé, bez ohledu na rozsah. Tohle dílo je vystavěno velice citlivě a zdařile.
Spisovatelka Kateřina Tučková mě dokázala nadchnout pro historii, a to opakovaně. Kniha je velmi poučná a dokáže vtáhnou. Sem tam jsem se trochu ztrácela a musela se v textu vracet, abych pochopila, o kom se právě hovoří. Ale i přesto dávám 4 hvězdy a chystám se na další knihu této výborné autorky.
Kateřina Tučková se už nesmazatelně zařadila mezi mé nejoblíbenější autorky. S každou další knížkou víc a víc obdivuji preciznost a vytrvalost při hledání a studiu dostupných pramenů i poctivost, se kterou k nim dopisuje příběhy postav. Po Bílé vodě přišla na řadu Fabrika, které jsem se nejdřív trochu "bála". Bála jsem se tématu, myslela jsem si, že historie textilních továren bude přeci jen trochu nestravitelná. Přesvědčilo mě až milované Brno. Ve chvíli, kdy jsem přijala za svou zde využitou metodu vyprávění - mix historických faktů, do značné míry smyšleného /z nedostatku historických pramenů/ příběhu rodiny Offermanů a dalších a exkurze do samotného procesu vzniku knihy a výstavy o moravském Manchesteru, už se nešlo odtrhnout a hlatala jsem řádek za řádkem jako u nejnapínavější detektivky. V duchu jsem procházela známé ulice dnešního Brna, ty méně známé jsem si dohledávala a skládala si obrázek minulosti města, o které jsem dosud věděla tak málo! Jen škoda poněkud smutného a bezvýchodného závěru. Za ten ovšem samozřejmě nemůže autorka, ale historie.
Audiokniha
Příběh textilních baronů z moravského Manchesteru na pomezí fikce a literatury faktu mě moc bavil. Je velká škoda, že dochovaných materiálů o rodině Offermannových není mnoho, ráda bych se dozvěděla mnohem víc. Přestože textilnictví v knize popisované je už bohužel minulostí, navždy zůstane důležitou a fascinující částí brněnské historie.
Mínusem knihy je občas méně přehledné přeskakování mezi postavami a místy také rychlé změny témat i období. To vše ale bohatě vyvažují všechny nové poznatky, které jsem se dozvěděla, ani jsem nevěděla za co všechno rodině Offermannů v Brně vděčíme, jak moc se podíleli na rozkvětu města.
Brala bych rozsáhlejší dílo, ale velký dík i za toto :-).
Audiokniha je hezky udělaná, příjemně načtená a vhodný hudební doprovod výborně doplňuje povídání a dotváří atmosféru těch zaniklých časů...
Druhý pokus, knihu přečíst a vyšel. Šlo jen se podívat na knihu autorčinýma očima, jak příběhem sloučit fakta. Ta mravenčí práce v archívech...obdivující. Trochu mi chybělo hlubší rozkreslení příběhu, i za cenu fabulace. Zajímavé čtení o místech v Brně, o tom jak bylo malé a rozšířilo se hlavně fabrikami, hrozné podmínky dělníků na jedné straně a jedna vila továrníků za druhou na druhé straně. Pěkné moc pěkné.
nelze jinak, než smeknout! vyprávění, které vás vtáhne do historie Brna a když máte o tomto městě aspoň trochu povědomí, umíte si všechny ty obrazy oživit.
po celý čas čtení mi neustále naskakovalo jedno jméno: Miroslav Ivanov. nevím, jestli se autorka inspirovala jeho způsobem vyprávění, ale určitě má jeho opusy načtené. i když si myslím, že při přípravě tohoto textu trpěla důkazní nouzí povedlo se jí představit moravský Manchester krásně barevně. škoda je jenom to, že mnoho z popisovaných vil ale i fabrik už bylo srovnáno se zemí.
(a srovnání - manželka právě čte Neffovu pentalogii. když jsme se bavili o tom, jak to vypadalo v Praze a v Brně v 2. polovině 19. století podle fantazie a taky množstva zakomponovaných reálií vyskládaných autory, nebyl to zase až takový rozdíl. teď bych si nejraději prolistoval nějakou podobnou knížku o Bratislavě a Košicích, jediných dvou měst, která se v té době městy snad dala nazývat...)
Tak tohle nefungovalo ani na mě jako na rodilou Brňačku. I když všechna ta místa znám (super), tak tohle nešlo číst se zájmem. Kdykoliv vám byla představena důležitá postava, tak jste nedostali čas o ni projevit zájem a hned okolo ní bylo 10 další jmen. To byl chaos.
Forma mi vůbec nesedla. Není to román ani literatura faktů. Celé dílo je plytké a nezáživné. Pár ověřených informací nevyváží tu spoustu fabulací a smyšlenek. Dvě hvězdičky dávám za snahu přiblížit nám tuto nelehkou dobu na příbězích sirotků a obyčejných dělníků.
Částečně fakta, částečně vymyšlený příběh - čte se dost těžce, ale člověk se dozví spoustu zajímavých historických skutečností. A protože jsem z Brna, byly pro mě zajímavé dvojnásobně.
Tvůrčí tým víc fabuluje, než předkládá skutečnosti a i to, co nakonec předkládá, není moc zajímavé. Ke cti jim slouží, že se nepouštějí do žádných divokých telenovel. Tedy ne, že by osudy textilních baronů Offermannových nebyly zajímavé, jenže žádná Sága rodu Forsytů to rozhodně není. Kateřina Tučková nedokázala vyprávění dát spád, zajímavé jsou jen některé etudy a naneštěstí spíš v okamžicích, kdy přijdou ke slovu fakta, nikoliv fikce. Zároveň tomu chybí silnější rámec, přebíhá se z jednoho tématu do druhého, z přítomnosti do minulosti, díky čemuž občas vzniká zmatek v jednotlivých liniích. Osobně si myslím, že tahle cesta mezi dvěma styly nebyla úplně nejlepší volbou, i když chápu, že dokumentární kniha by z komerčního hlediska nebyla zajímavá. Oceňuji ale její vůli do projektu jít a v mnohém je mi společně s ní smutno nad tím, jak brněnský manšestr skončil. Kladně tak hodnotím především celkovou myšlenku a vizi, stejně jako doprovodný materiál, bez něhož je síla textu poloviční.
Já asi u paní Tučkové nejvíc oceňuji smysl pro poctivost a spravedlnost, i když se to vždycky úplně nepodaří, třeba o zaměstnávání sirotků píše celkem bez emocí. Nevyhýbá se choulostivým tématům, snaží se pochopit a vysvětlit pocity Němců a nebojí se ani tématu židé.