Raksa.A
diskuze
Tak jsem si to tu všechno přečetla a děsně jsem se vzdělala. A taky jsem zjistila, že jsem kdovíkdo, neb za celý život jsem nevěnovala ani minutku úvahám na podobná témata. A to jsem vdaná podruhé, měla jsem dost milenců, mám dva syny a pracovala jsem asi na 15 různých místech a byla to různorodá zaměstnání - od provozního chemika po mzdovou účetní. Měla jsem nadřízené muže i ženy a sama jsem měla podřízené - muže i ženy. Tedy nejhorší bylo, když jsem na statistice v ČSAD velela dvěma děvenkám, která děrovaly stasky pro počítač - to jsem se zamykala v kanceláři - ale to s místním tématem nemá nic společného.
Prostě jsem se dožila 71 let, aniž bych zjistila, že tenhle problém vůbec existuje. Hurá!
Marwine, to je starý - to říkali už o mé babičce (měla ještě v 80 fakt krásný nohy).
Ale včera měl Šíp v televizi nějakého klavíristu a ten místo facebook říkal atlas hub!
Vyplněno - jedna poznámka. Nemám problém s tím, o čem mluvit - když nemám co říct, držím zobák.
Pajonku, já kdysi viděla francouzský film Bitva o koleje o francouzském odboji. Ale je to tak dávno, že už si nepamatuju nic kromě názvu.
Zkus Uptona Sinclaira, ságu o Lanny Buddovi (Konec světa, Mezi dvěma světy, Brána je dokořán, atd.). Začíná sice podstatně dřív, ale smetánka to rozhodně je.
Milí čtenáři historických románů, koukala jsem, že Rožmberkové a jiní páni z Růže jsou tu oblíbení. Ale znáte knihu o zakladateli rodu? Adalbert Stifter - Vítek. Nevím, jak se vám to bude číst, já mám vydání předválečné (před I.světovou).
Víte, co je zajímavé? Některé knihy musíte číst v určitém věku. Když to prošvihnete, už pro vás nebudou nikdy nic znamenat. A je možné, že kvůli tomu minete i některé další...
Má vychování zmrzlé řípy a způsoby řeznického psa - říkal to můj táta - nevím, kde to vzal. Smysl dotyčného si jistě doplníte sami.
notburgo, to je proto, že jsi podstatně mladší. Tohle bylo někdy v roce 1981, a nejsem si jistá, že tryskomyši už fungovaly - kdežto vrtule, to je jiná!
Nevím, jestli vás nepohorším, ale.
Když jsem pracovala v účtárně v Pražských restauracích, tak tam býval před výplatou frmol a šéfová nás nechutně honila. A jedna moje kolegyně, nervy na huntě, se děsně rozčílila a zařvala na šéfovou: "Jak to mám stačit?! Nemám vrtuli v prduli!!"
Což je od té doby má oblíbená hláška.
Pokud chceš jen nahlédnout do tématiky, nemůžu než ti doporučit Ivana Olbrachta Biblické příběhy. A ilustrace Gustava Doré, což mě v pokročilém věku přišlo na slušné peníze, když to vyšlo komplet.
Myslíš červenou knihovnu? Tak to je něco, co si taky nepamatuju. Kdysi jsem totiž pracovala na Kaučuku v Kralupech a měla jsem kolegyni na směně přede mnou, která jich měla plnou půdu. A ona mi je tam nechávala na noční. A jelikož se noční skládala z hlídání čerpadel a zásobníků, tak jsem si v mezerách četla a během noci jsem jich zhltla tak 6 - 8 (podle stavu čerpadel a zásobníků). Celkem jich mohly být za dobu mého působení stovky - a všechny na jedno brdo. Zase jsem se do nich nezačetla tak, abych zapomněla na práci, což by byl malér.
Ale většinu toho, co jsem přečetla, si pamatuju, neb mám fotografickou paměť. Je to sice horší než dřív, ale zatímco to, co slyším, vypouštím z hlavy hned, to psané mi tam drží.
Já si s gustem přečetla Soukromý život Alberta Einsteina, neb jsem předtím ani netušila, že byl 2x ženatý, podruhé se svou sestřenicí a že měl 3 děti. A taky mě rozveselilo, jak strašně mi svým vztahem k rodinnému životu připomenul mého dědečka - ten sice nebyl fyzik ani matematik, zato zavilý šachista a jeden z tvůrců umělého jazyka occidental.
Tys vynechal Kruté moře? To je ovšem mezera ve vzdělání!
Já sice ne od mala, neb jsem bába, ale taky opakovane čítam.
A teď je řada na tobě.
