Raksa.A
diskuze
Předek jsem, o pamětníkovi pochybuju. Tuhle jsem se bavila se svou známou a vykládala jsem jí o knize Odzbrojení Johna Shorlanda a zaboha jsem si nemohla vzpomenout na jméno autora. Odrecitovala jsem jí jeho životopis, detaily z jeho manželství se spisovatelkou (a taky jsem si nevzpomněla na jméno). Rozloučily jsme se, přešla jsem ulici a v momentě, kdy jsem otvírala dveře do baráku, tak už jsem zase všechno věděla.
Zkus pohádky - těch je fůra. Například ta, co ji dnes hrajou - tu jsem původně kdysi četla o králi Matyášovi...
Já už ty Rytíře bušidó kdysi četla, jako holka. Ale pak nám je někdo šlohl. Teď je čte syn. Ale přiznám se, že když teď na ČT Art hráli čínský film Nanking, Nanking tak jsem se nedívala. Ony totiž i čínské veselohry jsou někdy drastické a film o Nankingu.... Už nemám ty nervy co za mlada...
Václav Větvička - Moje květinová dobrá jitra (pro dobré spaní)
Peter Arnett - Od Vietnamu po Bagdád (uvidíme - reportér byl úžasný)
Lord Russel z Liverpoolu - Rytíři bušidó (pro špatné spaní)
Felix Gras - Marseillané (četla jsem jako holka)
A ještě něco, s čím se vytahuju a natřásám - Jan Havlasa - Roztříštěná duha - s osmdesáti Hokusaiovými ilustracemi a Hokusaiovými a Utamarovými dřevoryty Je tam i Hokusaiova Vlna - nádhera! V kůži vázané, v úžasném stavu, s věnováním autora.
Víťo, a když najdeš knihu Zlaté náušnice od Jolán Földes, tak si ji určitě přečti. Jen tam nejsou Romové, ale cikáni. A nevím jak je to s těmi Romy - jeden můj kamarád z práce byl na to alergický - vždycky vykřikoval - neříkej mi Rom, já jsem cikán.
Pejsánku, neblábol.
A co se týče těch biblí, doporučuju kralickou. Sice je asi pro současného čtenáře obtížnější, ale taky nejkrásnější. A asi nejpůvodnější - dnešní překlady jsou spíš o tom, co si překladatel myslel, že tím autor myslel.
A já mám ještě jednu - jsou to vlastně biblické příběhy, ale zato s ilustracemi Gustava Dorého. Krása!
Já vám s poděkováním přidám jednu novoroční:
Slavíme Nový Rok
a s každým plným pohárem
zní píseň bez přestání.
Připíjím znovu a mám troje přání:
to první pro tebe, ať jsi tu tisíc let,
to druhé pro sebe, ať jsem vždy jako květ,
to třetí pro nás, ať se tu
rok co rok sejdem znovu,
jak vlašťovice u jednoho krovu.
Sice s tím květem to už není, co bývalo, ale před těmi víc než 50 lety to šlo. A tak dlouho si tu básničku pamatuju. Ať platí!
A já pořád proč jsem s tou boreliózou v pohodě. Když si uvědomím, co knih z půjčoven jsem přečetla, co starých a zašlých Wallacovek a jiných jsem koupila v antikvariátech a taky přečetla a všichni z rodiny četli na hajzlíku (dokonce tam měli instalovanou poličku), tak mám imunitu jak hrom. Jak na mně vleze bacil, tak je po něm. Čímž neskutečně štvu svou praktickou lékařku, která mě vidí, jen když potřebuju nový papír k řidičáku nebo zbrojáku, a pokaždé mě vyslýchá, jestli chodím k nějakému specialistovi a jaké prášky beru. A zubařku nechce započítat.
Ta chyba je podle mně v nedbalém nebo minimálním dohledu.
Většina lidí má tendenci se chovat podle hesla - už je mi líp, omezím ty hnusné prášky. Chovají se tak když berou antibiotika a to má ve větší míře horší následky než jedna vražda spáchaná schizofrenikem, což může být následek toho, že se choval stejně, jako ti, co berou antibiotika. Jen ta vražda je víc vidět. A ti, co pěstovali odolné kmeny bakterií tím, že nedobírali antibiotika, ti nikdy nevidí mrtvé, co zemřeli na ty odolné kmeny.
Lidi jsou holt čím dál tím víc stejnější, jen podle toho, co říkali psychiatři v televizi, ten dohled se rozpadl - nejsou peníze!
Stopka ne. Stopka měl s rodným spisovným jazykem problémy. Ale jinak jsi skoro tam.
Tedy, buď všichni pečete cukroví, nebo nevíte. Tak přidám - dostal Nobelovu cenu.
binysek, závidím ti tu chalupu. Já bydlím v paneláku a zdi máme obložené knihovnama. Knihy už kupuju jen vyjímečně, např.teď Císařovu perlu od van Gulika, jednoho Větvičku a knížku pro mrně. A taky z antikvariátu Roztříštěnou duhu od Havlasy s Hokusaiovými ilustracemi, Rytíři bušidó, od Arnetta S nasazením života a jednu z mládí - F.Gras Marseillané.
Ale když jsem byla holka školních let, tak kromě knihovny našich - což bylo taky asi 6.000 knih, jsem chodila do knihovny a byla jsem prominentní zákazník - půjčovali mi i 10 knih na týden.
Naias, víš, že je to možné? Na to i se vykašli, já to nikdy neviděla napsané. Jen vím, že když jsem dělala v Léčivech, tak si udržbáři míchali olej s grafitem a říkali tomu molika a setkala jsem se s tím i v dalších zaměstnáních. A protože to není ve vyňatých slovech, tak to měkké i.
Díky, konečně vím, jak to asi vzniklo.
Můj hrdina je jen kluk, vlastně 3 kluci. Používají svou vynalézavost k existenci v internátní škole. Ale ten, kterého myslím, se nakonec stane spisovatelem.