Raksa.A
diskuze
Milý Lectore, jako lektor jsi se příliš neosvědčil.
V roce 1939 byl t.zv. incident u Chalchyn-Golu - od května do září bojovala Japonská armáda na mandžusko-mongolské hranici s ruskými divizemi a byla poražena (Žukovem).
V roce 1940 byla americká veřejnost zděšena a rozhořčena tím, že Japonsko bombardovalo čínská města bombami z amerického šrotu z letadel létajícími na americké palivo. Proto na podzim 1940 ( po napadení severní Indočíny Japonskem) byl zaveden licenční systém s cílem omezit vývoz leteckého benzinu, oceli a železného šrotu.
Japonsko usilovalo o zlepšení vztahů se SSSR od podzimu 1940 a nakonec podepsalo v dubnu 1941 dohodu o vzájemné neutralitě - kterou dodrželo (proč, to už je věc jiná)!
Teprve, když Japonsko v červenci 1941 vstoupilo do jižní Indočíny, zareagovaly USA totálním embargem. Proto nakonec Japonci napadli Pearl Harbor.
Chápu, že tu tvoji teorii o embargu USA jako pomoci Rusku vám učitelé dějepisu nevyprávěli - ona je to totiž kardinální hovadina.
Tedy, vládnu ruštinou velmi dobře a děkuji za ten odkaz. Je sranda, že každý z nás v tom článku našel něco jiného. Jestli to není věkovým a zkušenostním rozdílem.
binysek, já si dala práci a poslechla jsem si to a dokonce jsem si přečetla přepis. A máš pravdu - dělají z prdu kuličku.
kní - fakt tě lituju...
Aiwa, mám neodbytný dojem, že ani tak nezačíná senilnět jako zlomyslnět. Taky jsem se zasmála a teď, jak si představuju, dědek sedí v pantoflích a čte si všechny ty připomínky a zlomyslně se uchechtává - to jsem vám dal téma, blbouni!
Nic mě nenapadalo, až jsem dneska tahala z kabelky knihu, kterou jsem si vzala na cestu k zubaři.
Takže - můj hrdina žije svůj život v jiné zemi, pro něj plné překvapení a věnuje se porovnování zajímavých rozdílů své rodné země a země, kde nyní žije.
Když to tady čtu, tak zlišťuju, že mám v podstatě kliku. Jsem, jak se říká, nervově labilní. Jako batole (9 měsíců) jsem utrpěla při americkém náletu na Prahu šok. Pamatuju se, že tak do páté třídy jsem se schovávala do baráku, když letělo letadlo. A věřte nevěřte, matka se mnou kvůli tomu chodila k doktorovi. Během života jsem byla 4x marod od psychiatra s depresí, která se projevovala vodovodním pláčem. Prostě jsem nemohla přestat. Ale vždycky jsem se z toho dostala a naučila jsem se taky se sebou zacházet, takže teď už je to přes všechny životní horory móc dlouho, co jsem potřebovala odborníka.
Doufám, že to vydrží (kdo má taky shánět pořád větší a větší kapesníky) a všem vám přeju, aby vám zdraví taky vydrželo
Ještě Mary Renaultová o Alexandru Velikém a jeho době:
Oheň z nebes (334 str.), Perský chlapec (373 str.), Pohřební hry (246 str.) - bohužel jen 953 stran.
Nevím kolik ti je (neb i na tom záleží), ale já v době, kdy mi nebylo vůbec do zpěvu četla od Lewise Thomase Buňka, medúza a já a Myšlenky pozdě v noci. Moc mi pomohly.
A co takhle Ellis Petersová a bratr Cadfael? Pravda je, že knihy mají kolem 200 stránek, ale zase já jich mám 21, což už nějakou tu stránku hodí. A co je lepší než detektivka pro dlouhé zimní večery?
binysku, v tom zmiňovaném filmu byli dva pěkný chlapi taky.
A pajonku, pokud jsi ho neviděl, o moc jsi přišel. Já ho viděla jako holka v televizi, a i když si už moc nepamatuju, udělal na mne fakt dojem. On taky tandem Fernandez+Figueroa byl zárukou kvality - co natočili, stálo za to.
Kluci, můj táta tvrdil, že nejkrásnější ženská, kterou ve filmu viděl, byla Rosana Podesta v mexickém filmu Síť, režie Fernandez, kamera Gabriel Figueroa. Pak ji angažoval Hollywood, odbarvili ji na blond a hrála Helenu Trojskou a už nebyla zdaleka tak krásná.
Binysku, film byl ruský a Střečka hrál (a bezvadně) Oleg Striženov - kráásnej chlap. Ale je pravda, že to bylo, když jsem byla ve škole - tak 55 až 58 let... Ale jelikož ten Striženov byl fakt skvělej herec, myslím si, že bych to možná snesla i dneska. A Rusové se vyznačovali tím, že nechtěli být chytřejší než autor, takže to byl opravdu Střeček.
To je moc zajímavá kniha. A poučná. Já mám ráda tu pasáž na konci, co začíná "My ateisté...
A film taky nebyl špatný-
Není to jednostranné čtivo. Oni si ti dva opravdu dali práci s fakty i svědectvími. Ještě jsem od nich četla Hoří už Paříž? a taky to bylo perfektní. A pro dospívající by to možná bylo i překvapivé.
Tedy, já o vzniku státu Izrael četla jednu obzvlášť zajímavou knihu. Larry Collins, Dominique Lapierre - Ó Jeruzaléme. Nebyla to sice beletrie, ale k přečtení můžu doporučit.
A aby věděly do čeho rostou, tak pro ty starší Jacka Londona Železnou patu....