rozvera
diskuze
Moje babička měla ve skříni (knihovničkou se to nedalo nazvat ani omylem) několik knížek nevelkého formátu v červené vazbě . Myslím, že to mohly být nějaké romány ze společnosti a třeba tehdy vzniklo lidové pojmenování tohoto žánru "červená knihovna". Matně se pamatuji, byla jsem tehdy dítě závislé na pohádkách, které si myslelo, že každá kniha jsou pohádky. Byla jsem vyvedena z omylu a napomenuta, že uvedené knihy jsou pro mne tabu.
Jako dítko školou povinné jsem se dostala k Drákulovi, četla jsem ho tajně a měla takové noční můry, že vyděsily i rodiče a ti pochopitelně netušili proč. Dlouho jsem se po setmění bála vyjít z domu.
Ptáci od Allana Edgara Poea, Četla jsem tuto povídku před desítkami let a dodnes mám fobii z větších ptáků, hlavně havranovitých, bojím se, že mne napadnou. Je to iracionální a vznik se datuje od přečtení tohoto příběhu. Z filmu jsem zbaběle utekla v polovině.
Co Sňatky z rozumu od Vladimíra Neffa, to už je také historie a z měšťanského prostředí. Zdravím.