Viki9 diskuze

Při surfování po Wikipedii jsem narazil na tento údaj, který mě vcelku dost překvapil … cituji:

Ztracený ráj je považován za jedno z nejvýznamnějších literárních děl, napsaných v angličtině, bylo jím ovlivněno mnoho spisovatelů (William Blake aj.).
Autorem prvního českého překladu je Josef Jungmann (1811), existují ale i modernější překlady (např. Josefa Julia Davida). Právě Jungmannův překlad Ztraceného ráje byl obrozenci pokládán za důkaz, že má čeština stejné literární možnosti jako světové jazyky.

Jungmann ovšem kvůli překladu musel vytvořit řadu neologismů, které vypočítává v doslovu jako slova pozatemnělá. Mnoho z těchto jím vytvořených slov se ujalo a přešlo do běžné řeči. V doslovu k jeho vydání z roku 1811 jsou i dnes tak běžná slova jako: dech, dav (u Jungmanna je tím míněno větší množství čehokoliv, tedy i např. dav vody), dráha, látka, kolmý (ve významu přímý), mlčet, následovat, obřad, ohromný, panovník, ples (ve významu tanec), popud, předmět, přelud, příroda (předtím se říkalo přirozenost), prohlížet si, střed (dříve se říkalo prostřed), touha (dříve se říkalo toužení), tvar, výspa (u Jungmanna ostrov), zabývat se (u Jungmanna bavit se), zbožňovat, zdroj, znak a jiné.

Jiné neologismy z jeho překladu se ale samozřejmě neujaly, např. úpit se (= zabývat se něčím), brž (= nýbrž), luška (= šupina), obhled (= horizont), svládný (= harmonický), tem (místo tma), vznámit se (začít něco dělat) a mnoho dalších.

Před nedávnem hojně navštěvované vlákno „Taky máte neoblíbená slova?“ se poněkud více rozkošatělo, než bylo asi původním záměrem, a to i přes jednoznačné, úzké vymezení tématu. Z toho lze usuzovat, že téma jazykových roztodivností spolu s nezměrnou bohatostí našeho jazyka českého je vděčným debatním tématem a pouze čeká na vlákno, které by tyto rozpravy zastřešilo. Pokusme se ho tedy zde vytvořit a vkládat:
- zajímavosti o původu slov
- výklad slov zapomenutých či polozapomenutých
- krajová a nářeční srovnávání slov stejného významu
- komentáře ke vzniku novotvarů
- dotazy na slova neznámá
- příklady změny významu slov

Mistr Knihovník tu před nedávnem zmínil Krzysztofa Kieślowského a jeho volnou filmovou trilogii „Tři barvy“.

Chtěl bych zde zmínit ještě jeden velký počin tohoto režiséra. Pod názvem „Dekalog“ natočil desetidílný TV cyklus inspirovaný desaterem božích přikázání, který měl mimořádný úspěch v zahraničí. V tomto cyklu poprvé akcentoval motiv nevyzpytatelných spojitostí mezi jednotlivými příběhy a některé průběžně se vyskytující epizodní postavy dosahují až jakéhosi metaforického rozměru. Dvě epizody z tohoto cyklu pak rozvedl do celovečerní podoby, aby podtrhnul dopad narušených mezilidských vztahů - tak vznikly „Krátký film o zabíjení“ a „Krátký film o lásce“. Asi se vám nebude líbit všech deset dílů stejně, ale minimálně jeden či dva se vám zaseknou do mozku a chvíli si je budete nosit v sobě.

Záznam režisérových úvah, které se dotýkají jak jeho děl, tak i věcí obecných, si pak můžete přečíst v knize „Kieślowski o Kieślowském“ http://www.databazeknih.cz/knihy/kieslowski-o-kieslowskem-162348

A zajímavost na závěr – existuje česká hudební skupina Kieslowski (zřejmě pocta panu režisérovi) a rozhodně nehraje špatně … posuďte:
http://www.youtube.com/watch?v=m7khkJnbZKQ

... zas až takový pamětník nejsem, ale Sputniky samozřejmě znám ... ale tak dvě, tři skladby - kde si proboha sehnal celý repertoár ???

... vložil jsem Pod skořicovník jednu báseň od Bohuslava Reynka a pokud vás tento básník a grafik zajímá a chcete si zpříjemnit nedělní rozjímání, tak doporučuji k shlédnutí tento dokument:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186292428-blazen-jsem-ve-sve-vsi/20456226264

... Mistře knihovníku, to je neskutečné obsazení ... lahůdka pro uši ...

Blázen

Blázen jsem ve své vsi,
znají mne smutní psi,
bílí psi ospalí,
plynoucí do dáli,
žádný z nich neštěká:
těší mne zdaleka,
jsou to psi oblaka, běží a nekvílí.
Smutkem jsou opilí,
kam jdeme, nevíme:
požehnej duši mé.
Pastýři prastarý
s hlubokými dary
měsíci a bdění,
s trny na temeni
těžkém, rozbodaném
jako srdce. Amen

(Bohuslav Reynek, báseň vznikla na začátku třicátých let a byla objevena až po básníkově smrti)

... trochu si připadám jako člověk snažící si zapálit svíčku v hurikánu ... několikrát jsem vysvětlil, proč jsem se záměrně tématu Bible vyhnul a přesto tvoří příspěvky právě o ní přes 80 procent tohoto vlákna ... Marnost nad marnost, vše je marnost. ... proto opouštím své předsevzetí moderovat zdejší diskusi a nechávám zde dalšího sirotka svému osudu, nechť se pomalu transformuje na diskusi o Bibli ... Howgh!

(s tím otevřeným formulářovým oknem se mi to stává neustále - to znám)

... od samého začátku jsem věděl (a proto se tomu záměrně vyhnul), že jakmile do seznamu zařadím Bibli, strhne se vřava vpravdě biblická - a stalo se ... naštěstí, díky vysoké diskutérské úrovni zúčastněných, nedošlo k žádným invektivám a především se argumentovalo - věcně argumentovalo
... mnohé příspěvky navíc přinesly to nejcennější, co diskuse může přinést: rozšíření vědomostí zúčastněných ...
... bohužel se nám však pod všemi těmi navršenými Biblemi trochu ztratili ostatní "klasikové" a hlavně ona otázka "Kdo jím pro dnešní dobu vlastně je a co od něj vlastně čekáme?"
... zkusme tedy na chvíli téma Bible opustit a vrátit se k těm ostatním ... :-)

Pro Jihorka:
Ano, chápete to naprosto správně. Je jasné že
- splňovat všechna výše uvedené kritéria nemůže žádná kniha
- splňovat více kritérií může hodně knih a dají se zařadit tam i tam
- splňovat jen jedno kritérium může většina knih zde na databázi a to je na povšechný základ trochu moc

... sloučení kritéria "s poselstvím" pod "přesahující svou dobu"se jeví jako oprávněné - dík za nápad

... kategorie "čtivé a strhující" je opravdu jen z nouze ... mám totiž osobní problém s knihami které mám rád (viz právě Quo vadis?) a rád bych je jako klasiku vnímal, ale po kritickém přehodnocení si musím přiznat, že podobně reflektují základní lidské otázky (jak píšete) i jiné knihy, které však zapadly právě pro to, že nejsou tak dobře vystavěné a čtivé ...

Vážení spoludiskutující, založil jsem toto vlákno a tak se ho snažím tak nějak moderovat - zdá se však, že ne moc úspěšně :-) ... naštěstí, vy jste se svého úkolu zhostili mnohem lépe, neřkuli výborně ... přesně to bylo záměrem vlákna, vyvolat diskuzi ... a každý názor má svou váhu! ... pokud napíši, že ten či ten klasik se mi nezdá, je to jen a jen můj subjektivní pocit a nijak to váš názor neshazuje ... je jen na mě, zda svůj názor dokáži vyargumentovat tak, abych dotyčného přesvědčil o jiném úhlu pohledu a nebo naopak vyprovokoval jeho k podrobnější argumentaci … ale rozhodně to není povyšování názoru nad názor ... a pokud se vás v úvodu na něco ptám, tak ne proto, že bych vás zkoušel, ale proto, že sám nevím a pomoci vás se chci dobrat o kousek dál v poznání (a ne k jediné absolutní pravdě či světonázoru)

... a že při takto kusé rozpravě nutně musí dojít ke spoustě nepochopení nebo zkreslení je nasnadě

... podstatné je, že otázky v úvodu kladené splnily roli spouštěče diskuse a díky tomu se vykrystalizovala otázka zásadní - Co vlastně od souboru klasických děl očekáváme???

... protože v tom jediném se asi nejvíce jednotliví přispěvatelé do diskuse neshodnou ... zdá se, že povšechně přijímáme koncepci, že nějaká díla se dají označit za klasiku, měla by býti neustále oprašována a povšechně známa široké vrstvě čtenářů ... ale nemáme příliš jasno, která to jsou

... pokud shrnu kritéria která se tu dosud objevila:
a) díla formující dějiny lidstva (např. Bible)
b) díla přesahující svou dobu (např. Ilias)
c) díla jako odraz své doby (např. Dekameron)
d) díla alegorická (např. Don Quijote)
e) díla zastupující žánr (např. Červený a černý)
f) díla tematicky stále aktuální (např. Farma zvířat)
g) díla jazykově vytříbená (např. od Shakespeara)
h) díla s poselstvím (např. Hovory Konfuciovy)
i) díla čtivá a strhující (Quo vadis?)

... co vy na to? :-)

... pokud onu základní všeobecnou vzdělanost trochu zkonkrétníme, že by to měl být všeobecný přehled klasické literatury na úrovni pilného gymnasisty (spíše prvorepublikového ražení), tak pak u Dona Quijota mám problém ... je to kniha, kterou plně pochopíte spíše až ve starším věku ...
... Gargantua a Pantagruel je jistě klasická záležitost, ale ve svém okolí znám pouze jednoho jediného člověka, který dokázal toto dílo přečíst celé až do konce :-)
... Dekameron by asi zařadil mnohý - na tu dobu je úžasné, že něco takového vzniklo, ale jsou jeho literární kvality opravdu tak vysoko?
... román Červený a černý mě nijak neoslovil a tak ho nemohu nestraně soudit ... asi tehdejších 15 let nebylo tou nejlepší dobou se o to pokoušet ...
...ale to je jen můj názor a proto moc děkuji za doplnění seznamu :-D

... když ale odhlédneme od náboženského kontextu a pojmeme Bibli pouze jako literaturu (což jde opravdu dost těžko :-D), tak vyvstává otázka, kolik je vůbec čtenářů, kteří chtějí Bibli takto číst ...

... Shakespeare mě samozřejmě také hned napadl, ale nedokázal jsem posoudit, co vybrat do základu ... jen Romeo a Julie mi přijde trochu málo ... dříve se na školách hodně rozebíral třeba jeho Julius Caesar a okřídlené „Přátelé, Římané, rodáci!" nemusel nikdo nikomu vysvětlovat ... ale kdo na to zareaguje dnes?
... Villon do seznamu bezesporu patří, na toho jsem pozapomněl
Platónovu Ústavu bych ale řadil k trochu vyššímu vzdělání (vysoká škola nebo vyšší forma samostudia), její znalost mi přijde na povšechnou vzdělanost přeci už jen náročnější ... ale věc názoru
... Bibli jsem se záměrně vyhnul abych neupřednostňoval nějaké náboženství či náboženský směr (jinak bych musel pak zařadit i Korán, Tóru, již jmenovaného Konfucia atd.) ... ale je fakt, že pokud do základní vzdělanosti krom zde vymezeného zaměření na literaturu zahrneme i výtvarné umění, tak tam je znalost biblických příběhu a rovněž i řecké mytologie naprosto zásadní ...

Kdysi každý sečtělý vzdělanec nebo i jen absolvent prvorepublikového gymnázia měl načten poměrně široký okruh literárních děl, která se souhrnně označovala jako klasická literatura. Z těchto knih se pak hojně citovalo a většina lidí věděla, o co jde. Doba se mění a s ní nejen mravy, ale i pohled na vzdělání. Přesto si myslím, že by jistý všeobecný základ sdílených vědomostí měl zůstat.
Jsou tedy klasikové potřební, čitelní a mají co říci i dnešku?
O koho mi jde, tak namátkou:
- v prvé řadě samozřejmě Homér a Vergilius
- Dějiny od Hérodota
- Dialogy o kráse od Platóna
- Canterburské povídky od Chaucera
- Ztracený ráj od Miltona
- Božská komedie od Danta
Proto se ptám, četli jste tato díla? Měla by být stále oprašována a předkládána dnešnímu čtenáři? Čím byste tento skromný seznam ještě doplnili?

... souhlasím, že asi tím úplně nejlepším indikátorem pro to, co považujeme za "kvalitní", je najít si tu na databázi pár lidí naladěných na stejnou vlnu a podle jejich doporučení se pak řídit ... medaile nemedaile ...

... obávám se, že se to příliš vyhrotilo :-) ... pokud příspěvky nikoho vysloveně neurážejí nebo nejsou jen takové to plácnutí do vody, čí dvojslovný výkřik do tmy, tak rozhodně nejsou hloupé ... a tady byly na místě ... a myslím, že si to o nich nemyslela ani Koka - ta jen poukázala na zdejší nešvar mazání příspěvků, který pak má za následek to, že se vlákno stává nesrozumitelné ... ale to ani tak nebylo na Vás ... ono je tu pár notoricky známých uživatelů, kteří rozpoutají zuřivou debatu a pak vše kompletně smažou ... a Vy jste se s tím pouze svezla :-) ... takže nemazat
(a já se omlouvám, že opět píšu mimo hlavní téma - což je nešvar taky velmi rozbujelý :-D)
... takže k tématu: příspěvek od Koky je naprosto fantastický rozbor nobelistů ... a je opravdu problém, jak s odstupem času tyto literáty hodnotit ... pro mne je třeba právě Kipling pan spisovatel, ale je jasné, že jeho koloniální myšlení bude čím dál tím tíž pochopitelné ... zato třeba Hemingwaye jsem za přeceňovaného považoval vždy ... to je ale věc názoru

... tak to se totálně neshodneme :-DDD ... kde je nějaká oduševnělost??? ... mě Ornella vždy připadala nesmírně hloupoučká (a to se krotím ve výrazech) ;-)

... ty šuplíky pořídím, ale s tou nejkrásnější herečkou planety je to slovo do pranice :-D ... za mě Catherine Deneuve v období mezi jejími 25 a 45 lety ... a naprosto nadčasová je Greta Garbo ...