wooloong
diskuze
Nevíte náhodou, kdo je autorem a jak se jmenuje skutečně povídka, kterou si pamatuji pod názvem Klon? Vyšla, myslím, v Mladém světě a byla o živé hmotě, která vznikla v kanalizaci a dokázala přetvořit živé tkáně na vlastní tkáň a díky tomu rostla. Začíná tím, jak manželka myje nádobí a ve výlevce číhá divný zelený rosol. Chce ho prstem strčit zpátky do odpadu, ale najednou jí začne prst rosolovatět a nakonec se promění v rosol celá a zmizí ve výlevce. Četla jsem to zhruba v období dospívání a dost mě to dostalo.
Ta kočka na obrázku vlevo se jmenuje Chiquita a právě teď chrápe (nahlas) mezi klávesnicí a monitorem. Úplně největší domácí pohodu zažívám s knížkou, horkým čajem a předoucí kočkou.
Jsou to ty, které jsem četla víc než dvakrát:
Karel Čapek: Kniha apokryfů
Vojtěch Zamarovský: Dějiny psané Římem
Robert Graves: Já, Claudius/Claudius Bůh a jeho žena Messalina
Robert van Gulik a všechny jeho Příběhy soudce Ti
V.Sutějev: Pohádky a obrázky (především kvůli těm krásným obrázkům) ...
Já myslím, že pro nevěřícího, pokud chce získat základní přehled, by úplně stačila Bible pro děti od Bridget Hadaway.
Tři mladí elfové Gimli, Pimli a Fimli se vraceli z rodinné oslavy domů. Ne, nebyli to trpaslíci. Opravdu ne! Ale jejich elfí rodiče byli zřejmě postiženi oním druhem drsného smyslu pro humor, kterým trpí i někteří rodiče malých Edain a který jim dovoluje dávat svým dětem jména jako Ronaldo Votýpka, Quentin Nováček nebo Anastázie Píchová. Cesta jim vesele ubíhala, obzvlášť, když s sebou měli ještě zbytky lembasu potřeného marmeládou ze zkvašených jablek, specialitu jejich tetičky z druhého kolena.
Cestou zahlédli v dálce jen partičku skřetů na vrrcích a skupinku trpaslíků, kterým se ovšem vyhnuli velkým obloukem, aby se jim nemuseli představovat. Prostě pohodová cesta. Ovšem jen do okamžiku, kdy dorazili k řece, a spatřili čtyři kostlivce! Okamžik ... ještě jednou zaostřili ... nene, dva kostlivce. Inu strach a tetiččina marmeláda mají velké oči. Co se týče kostlivců, i jeden jediný znamená pořádné problémy. Obzvlášť, když ho bolí zuby, lebka nebo trpí zánětem okostice, a je tedy už z principu pořádně naštvaný na všechno, co má svaly, kůži, srst nebo peří, a spoustu pěkných měkkých vnitřních orgánů.
Třebaže byli naši mládenci po zuby ozbrojení - 3x pěkně ostrý elfský meč, 3x lehký štít (vše naprosto stejné, aby se bratři nehádali), jeden nůž na krájení lembasu, nůžtičky na chloupky v nose a prak, o který obehráli malé Edainy v přátelském klání v kuličkách, přestože měli i slušný bojový výcvik už od útlého dětství (ve světě, kde se vás snaží nespočet dvounohých, třínohých i čtyřnohých tvorů a bytostí sežrat i cestou do školy je to prostě nezbytnost), proti kostlivcům je tohle všechno málo. I když máte dlouhý a pořádně nabroušený meč a pěkně hbitě ho zapasujete mezi správná žebra, není vám to nic platné. Takový kostlivec se vašemu chabému pokusu vesele vysměje těsně předtím, než vás začne svou kostnatou rukou pěkně zostra škrtit.
Chlapci se rychle stáhli z dohledu za nejbližší skalisko a začali horečně probírat všechny možnosti, kterými by se dali kostlivci porazit. Moc nápadů dohromady nedali, vzhledem k tomu, že většina těch, kteří měli tu čest se s kostlivci setkat, už většinou neměla šanci se o svou bojovou taktiku (veskrze neúspěšnou) podělit. Kostlivci se tvářili dost naštvaně (nejspíš zánět okostice), prokazatelně si vyhlíželi nějakou oběť, na které by si svlažili žáhu, a byla malá šance, že by nechali Elfy projít kolem jen tak s nějakými těmi pozdravy a dalšími projevy běžné zdvořilosti. Situace vypadala naprosto bezvýchodně. Nápad počkat až do tmy, a pak se kolem kostlivců proplížit, byl rázně zavržen, to by to zase schytali doma od rodičů, a takový vyděšený rodič, kterému jste svatosvatě slíbili, že budete do tmy doma, je mnohdy nebezpečnější než kdejaké divoké zvíře. S jediným spásným nápadem přišel nakonec nejmladší Fimli:
"Minulý týden jsme s kamarády cestou ze školy omylem zabrousili do dračí sluje a objevili tam stařičký osmibitový komp a na něm hru Prince 1. A tam byl taky kostlivec. A jediná možnost, jak se ho zbavit, byla, zahnat ho do díry, ze které hned tak nevyleze."
Starší bratři radši nezkoumali, jak to, že jejich mladší brácha prolézá cestou ze školy dračí sluje. Místo toho se rychle rozhlédli po okolí, aby našli nějakou hlubokou díru. Jedna moc pěkná ležela zhruba na půli cesty mezi jejich úkrytem a stanovištěm kostlivců. Vyběhli jako jeden muž s křikem z úkrytu. Kostlivci, jen co spatřili budoucí snadné oběti své okostice, vystartovali proti nim. Přesně v půli cesty zapadli do hluboké průrvy, a jak se na kostlivce sluší, rozsypali se na dvakrát 206 kostí a kostiček. To jim bude trvat pěkně dlouho, než to osifikované puzzle dají zase dohromady. Gimli, Pimli a Fimli došli líným krokem k okraji průrvy, aby se pokochali hromadou pořádně naštvaných kostí, a pak vyrazili směrem k brodu.