ZdivocelaReny
diskuze
Dobrý den,
sháním knihu Volání prérie - autor J.Berabeau.
Jedná se o příběh z Divokého západu (pravděpodobně rodokaps).
Rok vydání: 1929
Nakladatel: Kulíšek
Hlavním důvodem, proč ji sháním, je jiná kniha - Zdivočelá země od Jiřího Stránského - v níž se právě na základě Volání prérie jeden z hrdinů - Vašek, stal "kaubojem Cassidym". ZZ je moje srdcová záležitost a ráda bych si rozšířila obzory i o příběhy, které její postavy ovlivňovaly...
Nikola Šuhaj... je sice hrdinou knihy a svým způsobem i romantickým loupežnickým "hrdinou", ale myslím, že kategorii antihrdiny a "grázlíka" svými činy naplňuje...
Přesto mám jeho příběh neskutečně ráda... :)
Nejspíš někdo ze Želar Květy Legátové? Mám moc ráda tu atmosféru, ten kraj...
Asi Juliška Gorčíková ;). Neměla to sice lehké, ale konec jejího příběhu byl vlastně krásný...
Abych řekla pravdu - nejprve mě to taky zaskočilo, ale nejsem vůbec proti. Pokud ji zahraje dobře, nevidím problém a ani důvod to hrotit. A abych se přiznala, úplně stejně jako tahle Hermiona mě z fotky hlavních představitelů zaskočilo to, že na první pohled nepoznám, kdo je Ron a kdo Harry. Kde jsou pověstné Weaslyovské zrzavé vlasy? Ty, narozdíl od barvy Mioniny kůže byly v knihách víc než zdůrazněny! :D :D
A teď se chystají První léta, příběh o Haltovi a Crowleym za mlada :). Což bude pecka...
Zatím jsou na netu k dispozici "střípky" z téhle knížky...
Ale od jiného autora také nevím...
Já prostě miluju hraničářský humor... a vlastně všeobecně Flanaganův styl humoru (Pane? Pane! --- Wille, vidíš mě? --- Stařík Halt). I když je HU hodně idealizovaný, je to krásná série...
Jaká je tvá nejoblíběnější postava?
Domča: Já to úplně chápu :). Prostě to k tomu svádí...
Napadá mne jen Nikola Šuhaj loupežník I. Olbrachta, odehrávající v době vzniku republiky na Podkarpatské Rusi - je to taková odvrácená tvář té doby. Tematicky se to blíží Čapkovu Hordubalovi.
A vlastně Želary Květy Legátové jsou také z téže doby, ale vzhledem k "umístění děje" je vlastně jedno, jestli to je první polovina století dvacátého, nebo třeba druhá toho devatenáctého. Čas se tam zastavil... Ale pokud se bude líbit Nikola, doporučuju Želary určitě...
Pokud tě zajímá tahle doba v jiných zemích, doporučuju E. M. Remarquea (např. Černý obelisk, Tři kamarádi), který psal o meziválečeném Německu.
Zaujal mě Dalibor Funda, zejména svou prvotinou Poslední promítač ze Sudet...
A Vlčí pouto Mirka Valiny je báječně neotřelý současný (ač "mírně" fantaskní) příběh...
Já to bych řekla: zkrátka začni. Nějak. Někdy. Prostě piš. Koneckonců - vždycky to pak můžeš upravit, předělat, vylepšit. Ale je důležité se od něčeho odpíchnout. Nevím, jaké máš se psaním zkušenosti. Ale z mé vlastní "zkušenosti" (jestli se tomu tak v osmnácti a s pár povídkami v počítači dá říkat) vím, že člověk se nejlépe vypracuje jen a jen psaním. A čtením.
A pak je určitě dobré si předem zjistit všechny souvislosti (v případě fantasy si je řádně promyslet, u příběhu z reality opravdu hledat a hledat). Protože když se to neudělá na začátku, zabírá to pak hrozně času při samotném psaní (vždycky, když se rozhodnu psát další kapitolu mé povídky z druhé světové války, strávím polovinu času hledáním faktů a reálií - a je to naprd).
A když se zasekneš - nevadí. Já třeba teď měla blok a zkusila napsat si nejprve konec. Mám prolog, první kapitolu a k tomu epilog! Náhle jsou pro mě ty postavy mnohem živější, reálnější a vím, kam směřují.
Každopádně přeju hodně štestí a dobrou múzu :).
No řekněme Walt Disney :-D. Hned po odeslání příspěvku mi došlo, že jsem ho tam zapoměla napsat :-D. I když ve skutečnosti tenhle příběh vznikl až po smrti W. Disneyho....
Zdravím,
velmi mě zajímá téma Sudet, soužití Čechů a Němců, zapadlých (či zaniklých) pohraničních vsí apod. Znáte nějakou zajímavou knihu v tomhle duchu?
(Tady seznam těch, o kterých už vím http://www.databazeknih.cz/seznamy/pribehy-ze-sudet-3085)
A jaký "sudetský" příběh vás zatím oslovil nejvíc? Za mě je to Cejch Zdeňka Šmída, je krásně nečernobílý...
Ty máš oči, jako bys chtěla zakládat přehradu...
Dříve jsem to dělala téměř pravidělně :). Vždycky mě totiž bavilo sledovat to, jak si tu poslední větu knihy vyložím před přečtením a poté. Téměř nikdy ten výsledek nebyl totožný. Je ale pravda, že občas to mohlo být na škodu. Od toho zvyku pozvolna upustila. A jsem vážně ráda, že jsem si předem nepřečtla poslední větu Orwellova 1984.
Vampýrská akademie... to je pro mě skoro etapa mého dospívání. Když mi bylo čtrnáct let, ten příběh jsem milovala. Rose pro mě byla takřka vzorem, chtěla jsem být jako ona. Christian Ozera byl zase mým neoblíbenějším, charismatický kluk s dobrou dávkou sarkasmu :). Téma "Rose, Dimka, Lissa, Christian" bylo u mě a spolužačky na denním pořádku.
Pamatuji si, jak jsem s napětím očekávala vydání Krvavého slibu, Spoutaných magíí a Poslední oběti. Pamatuji si, jak jsem dočítala poslední větu...
A Pokrevní pouta? Jestliže jako Rose jsem být chtěla, v Sydney jsem se našla. Četla jsem plno názorů, že Sydney jako vypravečka je oproti Rose chabá náhražka. Ale mně - snad právě díky povahové podobnosti, ten příběh dostal ještě mnohem víc. A Adrian je prostě okouzlující...
Richelle Meadové totiž nelze upřít jednu věc - její knížky vtáhnou a nepustí. Zvlášť u PP jsem měla téměř tendenci přeskakovat řádky až odstavce, abych veděla, co bude dál.
Takže za mě - souhlasím. Vampýrská akademie je skvělá. A Pokrevní pouta báječné.
Danny Smiřický - Zbabělci (Hrozně mi učaroval tím, že uvažoval hodně podobným způsobem jako já - tz. všechno si hrozně detailně předplánovával a představoval jak a co bude)
Cassidy - Zdivočelá země (vlastně ani pořádně nevím proč, možná na tom má zásluhu i seriálová podoba, čili Jiří Langmajer. Ale asi se mi líbilo to jeho nadšení pro rodokapsy - až do takové míry, že se z toho stal jeho způsob života. Taky mám jednu knížku, kterou si "promítám" do života. )
Horác Altman - Hraničářův učeň (Neskutečně vtipný a milý. Prošel skvělým vývojem.)
