zlovlk
diskuze
Onen muž hledající stvořitelku - nebo, lépe řečeno, ona troska muže, neboť jde o mrzáka - žije v jedné smyšlené a nepříliš velké obci, známé krutostí svých zim a netečností svých obyvatel.
Pravda, ale nebýt té rady ohledně neobyčejného vlivu autorova, asi bych toho pána v davu také přehlédl.
Tentokrát pátrá po své autorce jeden neúspěšný sáňkař z Massachusetts.
Prosím o spojení těchto povídek:
http://www.databazeknih.cz/povidky/hrabe-magnus-11971
http://www.databazeknih.cz/povidky/hrabe-magnus-7115
EDIT: Z téže knihy ještě jedna duplicita:
http://www.databazeknih.cz/povidky/epizoda-z-dejin-katedraly-7110
http://www.databazeknih.cz/povidky/z-dejin-jedne-katedraly-28203
Nebo od něj! "Prohyb břehu ovlivní teprve pátou řadu: je vní zase jenom jedenadvacet pňů, kdežto v pravém lichoběžníku by jich bylo dvacet dva a v obdélníku dvacet tři (lichá řada). Jsou to čísla čistě teoretická, poněvadž zralé banánovníky už byly odříznuty těsně při zemi. Ve skutečnosti se skládá čtvrtá řada z devatenácti zelených chocholů a dvou prázdných míst, a v páté řadě je dvacet chocholů a jedna mezera - nebo počítáno zdola nahoru: osm chocholů, mezera, dvanáct chocholů."
Isserley uhodla a pokračuje.
Ba ne, ani ten to není. Max Jacob pěstoval dobré vztahy s umělci na Montmartru, zatímco hledaný autor banány na Martiniku. A do malířství moc nefušoval, to už spíš do filmu. Dokonce za časů Nové vlny režíroval jeden slovenský film - jak říkám, jeho záliba pro exotiku zjevně neměla mezí.
Napovím, že tou správnou Británií je Britannia Minor, totiž Bretaň. Hledaný autor se narodil v jednom z tamních největších měst. A jeho díla bývají někdy označována za literární obdobu kubistické malby.
Těsně vedle - typ vzdělání by sice dejme tomu seděl, ale Mawer se, jak se tak dívám, údajně narodil v Anglii. A tam nikdo, snad kromě několika zbloudilých Velšanů, keltským jazykem nemluví. Abych to řekl trochu enigmaticky: hledaný autor sice pochází z Británie, ale nikoliv z té Velké. Ale o plodiny se staral všude možně - v Africe i Americe.
Třeba mu dám někdy šanci, ale snad až v méně turbulentních časech; poslední dobou, přijde mi, tlučou ta celospolečenské témata na dveře našich obydlí sama.
Další autor bude v něčem pravý Simmelův opak: rozhodně nechce být čtenáři přístupný a některé "experimentální" pasáže (zejména si vzpomínám na fakta o pěstování jistých plodin) mohou vést až k zuřivému odhození knihy v šerý kout. Ale asi o věci věděl své, neboť zemědělství studoval a věnoval se mu. Přestože se specializoval na tropy, vylezl z těla matčina nikoliv pod rovníkovým sluncem, nýbrž v teskné a baladické zemi mlh - v jednom z posledních koutů Evropy, kde se občas mluví keltským jazykem.
Že je to Johannes Mario Simmel? Ten bývá jak příklad podbízivé čtivosti a šálivého sentimentu uváděn tak často, až mi teď jeho jméno vyskočilo, jako by mě trénoval sám velký Pavlov. (A tím nehodnotím Simmela, nic jsem od něj nečetl)
Jako dalšího budeme hledat spisovatele, který letos zemřel. Protože to ale sedí na naprosto neuvěřitelně vysoké množství skvělých lidí, přidám ještě tyto indicie: autorovo příjmení se velmi podobá hlavnímu městu jednoho státu USA; a ačkoliv hledaný ze Spojených států nepochází, vyhrál jednou v této zemi mistrovství v AD&D.
Všechno ukazuje na Paracelsa. Té okultní nálepky se, chudák, už asi nikdy nezbaví, obzvláště, když se z jeho myšlenek pokoušejí vycházet nejrůznější současní mágové a léčitelé. Vlastním jménem tedy: Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim.
Napovím, že příběh hledaného autora fascinoval a inspiroval zejména romantické básníky. Napsali toho o něm spoustu; a relativně nedávno o hledaném vznikla dokonce i opera. Pocházel z Evropy, ale zemřel (údajně) v Asii, na Blízkém východě.
Ten pseudonym mu tuším vymyslel Ignát Herrmann; když mu měli cosi uveřejnit, ptal se Herrmann, jaké jméno má být u dílka uvedeno. Župan prohlásil, že je to jedno, ať něco vymyslí - a tak Herrmann vymyslel Župana. Totiž, ne, že bych ho četl, ale je ze vzdáleného příbuzenstva, tak jsem se zajímal.
Zkusme nyní zapátrat po autorovi, který se údajně jen na základě vyprávění zamiloval do ženy, kterou nikdy na vlastní oči nespatřil. Teprve na smrtelné posteli ji osobně poznal. Samozřejmě se to pravděpodobně nikdy nestalo, ale ten člověk je skutečný a příběh krásný.
Zdena Hadrbolcová reálně existuje a je i docela známá - takže se spíše tvářili, že to napsala ona, než že by šlo o běžný pseudonym ve stylu George Sanda.
Nečekal jsem, že to půjde tak rychle! Velmi správně, Isserley pokračuje.
Hádejte nyní autora, jehož příjmení jako by bylo odvozeno od oblíbené činnosti psa - Vrtichvost to ale není. Jeho dědeček byl údajně známý kostelní zpěvák. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech byl odsouzen na doživotí - přesto asi většinu lidí udiví, že kromě svých nejslavnějších děl napsal a vydal pod krycím jménem i nějaké ty kriminální romány.
