zlovlk diskuze

Není to Petr Chelčický? Výrok sice neznám, ale zbytek na něj sedí lépe nežli tonzurka na kněze.

Je to ona! A postavy Solomon, Randall, Sadie a Erra, všichni ve věku šesti let.

Směr pátrání je správný. Hledaná tady na Databázi nepatří mezi nejzobrazovanější, pravda, ale její jediná česky vydaná kniha má přes osmdesát přečtení a je dost vysoko hodnocená, takže mezi úplné literární obskurnosti se zase neřadí.
Ten její bývalý choť je u nás o mnoho známější - na to, že se narodil v Bulharsku. Možná by se to dalo rozlousknout přes něj.

Napovím, že postavami hledaná autorka překládá vlastní knihy z francouzštiny do angličtiny, což by mohlo leccos prozradit o zemi původu.

Nuž, zkusme něco strašlivě seriózního a realistického, beze všech chymických a magických hrátek.
Na scénu přicházejí čtyři postavy, které jsou spojeny nejen pokrevně, ale také tím, že se "honosí" jistou tělesnou zvláštností (v jednom případě nepříliš úspěšně chirurgicky ošetřenou), která poněkud upomíná na Limonádového Joea. Autorka, po níž postavy pátrají, byla dříve manželkou jednoho dost výrazného evropského myslitele, historika, filosofa... tentokrát raději nebudu říkat slavného, ale svůj nepopiratelný impakt zanechal.

Hadači se zdají být poněkud laxními - všechno míří dost neomylně na Deana "děkana" Koontze. Moc ho neznám, působí na mě poněkud "spotřebně" (ale třeba se pletu). Po nahlédnutí do anotací mi indicie sedí na román "V měsíčním svitu", postavy jsou tedy Dylan, Shepherd a Jilly.

Ale určitě to stálo za to - jak jinak by se člověk o takových pozoruhodných tvorech naší minulosti dozvěděl? Je to samozřejmě on, velký theolog a alchymista! Vaříme tělo krále a královny, až vznikne vejce, to upečeme na slunci... ptáka zbavíme peří a vaříme dál, smísíme s hadí krví, výsledný popel pak zaděláme do těsta.... nebo tak nějak, už si to příliš nepamatuji a rozhodně to nikdy zkoušet nebudu.

Zkusím napovědět tím, že prozradím něco o autorovi díla. Do češtiny byla, pokud vím, přeložena jen jedna jeho kniha, to je právě ta, v níž se objevuje věž na ostrově. Kromě toho ale napsal i další texty, jeden je zajímavá utopie vycházející z kalvinistické Ženevy, jiný se zase běžně chápe jako inspirační zdroj pro jednu z nejslavnějších českých knih vůbec.

Alchymie je správná cesta, ale bude třeba zanořit se hlouběji do minulosti!

Není to lehké, co? Nenechte se příliš zmást tím vařením, to probíhá jenom v pátém patře - jinak se tam dějí i jiné věci kulinářského rázu, například ve třetím patře se peče a v sedmém zadělává těsto. Ale jak říkám, účel toho všeho se za gastronomii považovat nedá.

Zkusme něco těžšího, aby to tady vydrželo alespoň do večera.
Pátráme po věži na ostrově; také tato věž je svým způsobem kuchyně, protože v ní probíhá proces vaření. Ovšem pozor, nikoliv proto, aby se někdo najedl - cíle jsou zde mnohem vyšší a vznešenější, ba vlastně nejvznešenější možné. Kromě vaření se ve věži dějí i jiné podivuhodnosti a bez klíče či vysvětlivek by náhodný čtenář jenom zíral s otevřenou hubou.
Ještě poradím, že knihu, v níž se tato věž objevuje, sice napsal přítel jednoho ze slovutných českých velikánů.

Zemský ráj na pohled to není, ale nejspíš ani nikdy nebyl - slepým mládencům v otázce zraku neradno věřiti!

Po vzoru C. A. Dupina budu teď následovat proud asociací a od ráje se dostanu k peklu. Myslím, že ta čtvrť by mohla být Pekelná kuchyně (Hell's Kitchen) na Manhattanu v New Yorku. Vím, že jednu detektivku toho názvu napsal Jeffery Deaver (a vůbec do těch míst celkově rád brousí...), ale dál jsem už bezradný. Vlastně přece jenom nejsem: Vražda v Hell's Kitchen - Lee Harris.

Správně, je to skutečně Zolovo Dobytí Plassansu, tklivá tragédie kněžských intrik. (Kdybych mluvil o Slezmorčeti, napsal bych "všemi milovanou", to dá přece rozum! ;)

Já si v dětství myslel, že varan komodský žije v komodě, a proto jsem se bál tento kus nábytku otevírat!

Zpět ke hře. Nyní budeme hledat smyšlenou obec, která ovšem leží v existující a mnohými milované evropské zemi, dokonce mohu upřesnit, že na jejím jihu. Přestože je to místo fiktivní, bylo inspirováno městem, v němž autor strávil mládí (bydlil tam od tří do osmnácti let, jde-li nám o preciznost životopisných údajů). Pan spisovatel městečko zvěčnil v nejednom díle své rozsáhlé románové série. Objevuje se již v jejím prvním díle; ve čtvrtém románu - a ten mě zajímá nejvíce - potom proniká dokonce do názvu knihy. Onen název napovídá, že by mohlo jít o něco vojenského, ale je to mýlka; jde spíše o psychologickou válku než o třesk a hřmot bitevního pole.

Žádní čerti, ale draci! Myslím, že hledanou moudrou hlavou by mohl být František Běhounek, kniha pak Ostrov draků - hledané bestie jsou ve skutečnosti varani z ostrova Komodo.

Ještě bych rád připomněl, že bývaly časy (a není to ani tak dávno), kdy byl pohrdaným a vysmívaným žánrem román. Skutečné vysoké umění lze přece vyjádřit pouze formou tragédie!

Docela chápu, že se někomu hodně nelíbí jednotlivé dílo - sám si v komentářích často neberu ubrousky. Dokonce se mému porozumění nevymyká ani zášť vůči nějakému tematicky a postupově hodně vyhraněnému a rigidnímu žánru. Na mysl mi přichází třeba ta červená knihovna, tu je asi opravdu obtížné napsat tak, aby byla kvalitní a zároveň bylo dodrženo vše, co se od takového typu literatury očekává (ale nejsem tak odvážný, abych tvrdil, že to není možné). Ovšem odsoudit formální žánr nebo umělecký druh, který může být zpracován hypermilionem různých způsobů? Nu, nevím... tam podle mě není problém ani tak v konkrétním tvrzení - je jedno, jestli je odsuzován film, komiks, povídka, sochařství nebo sestavování kamení do obrovských obrazců viditelných pouze ze vzduchu - jako spíše v nesmyslnosti takového zobecnění.

Star Wars je zrovna fiktivní minulost, nebo spíše určité bezčasí, "bylo nebylo", před dávnými časy v předaleké galaxii. Tedy využití pohádkového prvku, ale přítomnost pohádkového prvku samozřejmě ještě z celého díla nedělá pohádku. Sám bych SW řadil spíše do sci-fi; je to space opera, takže hraniční žánr, nicméně (pseudo)vědeckých prvků je tam přítomno dost na to, aby to označení ospravedlnily. Jistě, není tam popsáno, jak přesně fungují vesmírné stanice, lodě a stíhačky apod., ale při sledování to budí dojem vyspělé technologie, ne magie nebo zázraku. Kdybychom omezovali sci-fi jen na hard sci-fi, nevešla by se tam ani mnohá díla Aldissova, Dickova, Heinleinova, Bradburyho, Vancova... a, v závislosti na naší přísnosti, možná ani Clarke nebo Asimov.

Jak už tady bylo několikrát řečeno, určit správně a nezpochybnitelně žánr nějakého díla je často úkol pro velmistra genologie. Obzvláště to platí pro texty kvalitní a přelomové. Průmyslové bestsellery, o kterých mluví woodward, bývají žánrově mnohem čistější, protože se snaží jít na jistotu; a jakmile nějaké dílo naplňuje opravdu všechny znaky žánru, je to parodie (v některých případech nechtěná).

Fantasy je přenáramně různorodý žánr a některé jeho odrůdy inspirované pohádkami jistě jsou, ale u většiny fantasy děl bych si to opravdu tvrdit netroufal. Klasická fantasy vychází spíše z hrdinských eposů a rytířských románů.
Pohádka je navíc na rozdíl od fantasy žánr lidový a má docela přísná morfologická pravidla (pomocníci, trojí opakování všeho možného, prostě viz Propp), což pro fantasy opravdu neplatí - tam to žánrové označení znamená jen silnou přítomnost nadpřirozených prvků nebo umístění do smyšleného světa, jinak může být fantasy próza (a vlastně i poezie nebo drama) jakýchkoli druhů, odrůd a tvarů.

A důležité je samozřejmě i to, že pohádka má u nás poměrně negativní konotace a používá se - žel! - jako depreciativní výraz, případně jako eufemismus pro lež ("Co nám to tady vykládáte za pohádky?!"). Spousta z těch, co označují fantasy za pohádku, to myslí zle a pohrdavě... i když samozřejmě ne všichni.

Velmi dobře - hádanka rozluštěna!

Alexandr Něvský je správná stopa, opravdu jde o chrám jemu zasvěcený; musím nicméně potvrdit, že ten v Petrohradě ani v Sofii to není. Podle dávného hrdiny, který pod ním údajně odpočívá (a jehož nejmladší syn je hrdinou díla, na které se ptám), se jmenoval jeden z největších podniků na sladkosti v bývalém SSSR. Stále mimochodem existuje a vyrábí, hlavně čokoládu.
Ještě poradím, že hledané dílo je rozsáhlý epos, přes 19 000 veršů; v češtině z něj vyšel výbor.