zlovlk
diskuze
Správně, je to Titus Žal z Gormenghastu - Peake je úžasný a u nás bolestně nedoceněný genij. Gratuluji.
Že by to skvělé a dočista zásadní dílo fantastické literatury nikdo nečetl?
Zde jest tedy nápověda:
- vystupuje v nedokončené trilogii, přičemž první díl se jmenuje stejně jako postava sama
- jeho křestní jméno dává vzpomenouti dávných Římanů
Děkuji. Gatsby je v posledních měsících hodně v kurzu a není nakladatelství, které by ho nevydávalo.
Tak další:
- syn 76. hraběte z prastarého rodu
- jeho sestra se jmenuje jako ostře růžová květina
- jeho otec spáchal sebevraždu poněkud neortodoxním způsobem
Robert Graves - Řecké mýty
Nutný začátek pro každého, kdo to s Helény myslí vážně. Mnoho odkazů na původní texty umožňuje v případě zájmu začít hned čenichat přímo u zdroje.
Ó jé, to by bylo na dlouho. Největším básníkem českým je pro mě František Halas, to božské proletářské dítko, které sáhlo tklivosti až na dřeň. Překvapivě nádherní - a to i pro nevěřící a jiné džaury - jsou katoličtí lyrikové, od Reynka přes Zahradníčka až po Renče. Kromě této trojice bych vyzdvihl ještě Zdeňka Rotrekla, nenápadného poetického ohaře z Brna. Jeho verše přímo emanují krásnou apokalyptičnost a hru s jazykem. Je to stařičký pán a píše paměti; jsem na ně silně zvědavý. Nebál bych se sáhnout ani po dalších žijících: třeba již zmínění Wernisch, Fišmeister, případně i hrůzný surrealista Pavel Řezníček, který obrací významy tak, aby jejich krvavé orgánové soustavy byly vně!
Těch jmen jsou desítky a samé napínavé věci... Skvostní bolavci Orten a Wolker, na duši sahající František Hrubín a Zbyněk Havlíček, ducha stimulující Holan! A už to chrlím: Karel Hlaváček, Josef Šimánek, Jan Skácel, Ivan Diviš, Karel Šiktanc, Jan Křesadlo, Jaromír Typlt... a další a další! Skoky mezi epochami jsou věru vyčerpávající a já již nemohu dále.
Každopádně tvrdím, že milovník epické prózy by si jen s českou produkcí nevystačil, ale ten, jenž vysává morek lyriky, se na nějaký kosmopolitismus může klidně vybzdít. Ne, že by to nebyla v mnoha případech škoda, leč na úbytě kvůli tom nesejde. Milá poezie česká, jak jsi výživná!
Různé seznamy, listiny, výčty, žebříčky, rejstříky, indexy a kánony jsou mou velkou vášní. Při zběžném prolétnutí jsem napočítal 113 přečtených, ale pravděpodobně jsem některé trochu divné kusy přehlédl.
Každopádně mi to připadá věru nezdařilé, na to, jak ambiciózní a polnicemi ohlašovaný počin to byl. Opravdu vzniklo v posledních deseti letech více neopomenutelného čtiva než v 18. století a dřív? Dvacáté století zabírá tři čtvrtiny celého seznamu, pěkné. Jistá příchylnost k anglosaským literaturám je vzhledem k místu vzniku asi očekávatelná, ovšem existuje rozdíl mezi příchylností a opičí láskou, jak vám s radostí potvrdí každý náhodný kolemjdoucí makak. A dále: píše se o knihách, ale ve skutečnosti jsou to jenom romány, pročež vypadává mnoho zářných skvostů. To by bylo ještě odpustitelné, ale co tam v takovém případě dělají Borgesovy povídky, Ovidiovy Proměny nebo Šeherezáda? Když už si stanovím pravidlo, mám se ho držet, stejně jako madla v tramvaji, jinak to může skončit pádem na ústa (což se zde i stalo, ecce!). Proč ne třeba Homér, když už udělujeme výjimky? Zdá se, že někteří jsou si rovnější i v literatuře.
Dalo by se tepat i dál, ale tuto činnost raději přenechám výlučně srdečním svalům. Doporučuji spíše Bloomův seznam, byť ani ten samozřejmě není dokonalý (tvrdí se, že jej stvořil při obědě, když ho nakladatel uháněl, že napsal knížku o kánonu a vlastní seznam vhodných děl nedodal):
http://sonic.net/~rteeter/grtbloom.html
R. Scott Bakker - trilogie Princ ničeho (První přichází tma, Válečný prorok, Tisícerá myšlenka).
Něco mezi Martinem a Tolkienem, "křížové" výpravy, spousta temnoty, sexu a silných charakterů. Taky občasné hravé nakousávání filosofie, kterou autor studoval. Doporučuji dočíst k Achamianovi, nenechat se odradit začátkem - ten může působit náročně, ale zbytek knihy už tak hutný není (až na některé pasáže).
Osobně jsem zvolil systém, který popisuje Borges v povídce Babylónská knihovna. Je nesmírně praktický, úhledný a esteticky hodnotný. Vždy najdu, co potřebuji.
Bezdomovci, punk, vzpomínky, Svatý grál, Beskydy.
Docela by mi to sedělo na nějaký underground!
Samozřejmě jsem žertoval. Přesto se musím krysy ještě jednou zastat: infantilních malůvek jsem viděl za život tolik, že by vidle nestačily k jejich přebírání, zatímco hranatou krysu jenom jednu. Z toho plyne, že krysa je originálnější. Ať žije krysa!
Bauerovy obálky a Černočernou tmu bych z hlediska "kýčovitosti" hodnotil zhruba nastejno, s tím, že Tma je profesionálnější a řemeslně lépe udělaná, takže tam to bije do očí víc. Ale samozřejmě to je dost subjektivní. Na mě prostě malůvky á la devadesátá býka působí jako červený hadr na vola. Psychická deformace. Kdo ji nemá, bude to vidět jinak.
S chválou Nadaného žáka se můžu ztotožnit.
Jak tak koukám, zvedla se proti kryse přímo zpěněná vlna mediální hysterie. Mně osobně se ovšem líbí rozhodně víc než například výše zmiňovaný Bauer. Má v sobě jakési zvláštní kouzlo. Ten hlodavec je dada!
Ve kterém výboru nebo sbírce se dá "Železniční křižovatka v Mugby" najít? Mám chuť trochu zapracovat na své duševní hygieně.
Generátor knih není nesmysl, někteří nejmenovaní autoři ho už používají. Alespoň mám ten dojem.
Kromě toho, že jsem čtenářem, jsem také vášnivým sběratelem všeho, co má na sobě písmenka. Proto se ke mně nahrnuly knihy ve vlně vpravdě přílivové.
Dekadence: V barvách chorobných
George R. R. Martin - Písečníci
George R. R. Martin - Tufova dobrodružství
George R. R. Martin - Nightflyers
Wolfgang Hildesheimer - Marbot
Andrej Blatnik - Proměny kůží
Raymond Radiguet - Ďábel v těle
Boris Pasternak - Doktor Živago
Luis Pirandello - Nebožtík Matyáš Pascal 1, 2
Zdeněk Mahler - Katedrála
Robert A. Heinlein - Cizinec v cizí zemi
Robert A. Heinlein - Job
Robert A. Heinlein - Dveře do léta
Ödön von Horváth - Hry
Curzio Malaparte - Kaput
Curzio Malaparte - Kůže
Jean Paul Sartre - Zeď
Jean Paul Sartre - Slova
André Gide - Vatikánské kobky
Siegfried Lenz - Mazurské povídky: Tak hezky bylo v Šulákově
Georges Perec - Kabinet sběratele
Günter Grass - Kočka a myš
Louis Aragon - Velikonoční týden
Elias Canetti - Pochodeň v uchu
Elias Canetti - Zachráněný jazyk
Alberto Moravia - Nuda
Albertine Sarrazino - Útěk
Alain Fournier - Kouzelné dobrodružství
André Breton - Spojité nádoby
Henri-Pierre Roché - Jules a Jim
A daroval jsem:
365 pověstí
O dětech a zvířátkách - Eduard Petiška
Soudce Ti v akci - Robert van Gulik
Krvavý poledník - Cormac McCarthy
Výborný nápad! Přimlouvám se za zapracování této vymoženosti.
Dalo by se to řešit i založením kolonky "Oblíbené komentáře", kde bych měl k názorům, které jsem ověnčil palcem, okamžitý přístup. Mohl bych se jimi v temných chvílích před úsvitem kochat a svět by byl zase o něco hezčí místo.
Skvělé, díky, takové filtrování je nesmírně praktická věc.
Uvítal bych i možnost seřazení knih podle počtu stran, zejména v seznamu "chystám se číst". On je totiž čtenář strašně mlsná bestie, občas může mít chuť na něco kratšího, jindy na něco delšího... však to znáte.
Mistr a Markétka se líbí snad každému, je to kniha ztřeštěná a vtipná, přesto hluboká. Čte se sama, velkolepé myšlenky jsou namíchány se zábavou asi tak půl na půl. Cesta menšího odporu, řekl bych.
Sto roků samoty se mně osobně zamlouvá více. Je umělečtější, co se formy týče. I proto ovšem klade na čtenáře větší nároky; nemálo jich boj vzdá a na román zanevře. Některé pasáže jsou náročné na paměť (případně je nutno dělat si poznámky). Takže doporučuji spíše pro toho, kdo má hodně času, hodně vůle a hodně otevřenou mysl.
Jaké je vaše průměrné hodnocení pro knihy tady na Databázi? Myslíte si, že jste přísní, nebo benevolentní hodnotitelé? Vím, že tady už jedno podobné téma je, ale tam to slouží k povídání a vysvětlování. Mě zajímá exaktní číslo. Od co největšího počtu lidí, ať vím, jak o sobě mám smýšlet. A tajně doufám, že nejsem jediný, kdo má orgán zvědavosti takto vyvinutý.
Ještě se sluší dodat, že průměrné hodnocení je možné teď snadno vypočítat, jelikož v seznamu přečtených knih se objevila možnost "seřadit podle vlastního hodnocení" (za což mimochodem budiž vzdán zdejšímu faraonovi mocný dík).
Tak abych začal: mé průměrné hodnocení dosahuje v tuto chvíli hodnoty 72,22 %.
A na svůj vkus jsem při udělování hvězdiček občas až příliš hodný, i když si dokážu představit, že se tady objeví čísla ještě vyšší.