3497299 diskuze u knih
Výčet dílčích nedostatků (viz také hlavní "Komentář"):
a) Odkaz na Foucaulta a přinejmenším první zmínka Heideggera jsou zbytečný a zavádějící namedropping – kdybych chtěl být stejně přísný jako autor, asi bych řekl, že jde o cosi jako neetický "philosophy-washing".
b) Odsouzení technologicky založeného gaydaru na základě "utilitaristického testu" s tím, že pro takový vynález B. nenachází žádné prospěšné využití a tudíž se jedná o čistou újmu, je naivní. Pokud takový přístup zobecníme, pak lze na jeho základě morálně odmítnout jakýkoli výzkum, pro který není jasně stanovená prospěšnost a existuje podezření ze zneužití. Problematické je přitom už samotné "prospěšné užití" (prospěšné komu? - autor bere "prospěšnost" jako neproblematický pojem). Navíc je v tomto bodě sám nekonzistentní, jelikož pokud jde o natolik neetický výzkum, resp. vynález, pak není jasné, proč jej sám propaguje zbytečně detailním popisem.
c) Moc se mi nezdá, že mezi aristotelský výčet ctností patří "laskavost" – jsem přesvědčen o tom, že antické myšlení takovou ctnost neznalo a že se jedná o Bowlesův anachronismus s tím, že zpětně přisuzuje Aristotelovi křesťanskou ctnost (soucit?). Možná jde ale také o problém překladu – o tom však později.
d) Trochu zmatečně u tématu svobody projevu uvádí, že "pozitivní svoboda projevu" stojí proti "negativní svobodě škodlivosti". Opět mám dojem, že Bowles nechápe pojem negativní svobody, jak jej formuloval I. Berlin, k němuž se odkazuje – negativní svoboda není ochrana před pozitivní svobodou projevu (např. kdy někdo někoho slovně uráží a ohání se přitom svobodou slova), ale je naopak ochranou proti překážce, která může svobodě projevu stát v cestě.
e) Autor tvrdí, že komunisticky pojaté právo na rovný majetek je "spíš politická než morální volba" – asi si neuvědomuje, že každá politická volba je morální volba, resp. že politické jednání je vždy postavené na etice.
f) Pěkně znějící věty, že bychom se měli spíš než na zisk orientovat na zvyšování štěstí (jako v Bhútánu), jsou blábolem, jelikož není jasné, jak bychom měli systematicky štěstí zvyšovat (autor k tomu jasný návod nedává). Paradoxně se tím Bowles nevědomky vrací k hedonistickým součtům Jeremyho Benthama, v jehož linii myšlení se nachází J. S. Mill a jeho liberalismus s tím, že nejlepší způsob, jak usilovat o vlastní štěstí, je individualismus (dát každému svobodu k realizaci vlastního pojetí života), ze kterého mimo jiné vzešla právě naše společnost usilující o zvyšování zisku.
g) V poslední části autor tvrdí, že napodobování emocí je eticky pochybné, jelikož vzbuzuje falešná očekávání (když jakýkoli antropologizovaný systém napodobuje lidské emoce v komunikaci s člověkem). Bohužel si neuvědomuje, že s tímhle argumentem jsou neetické například také filmy od Pixaru či většina počítačových her (koneckonců je častý fenomén, že se někdo zamiluje do fiktivní animované postavy).
h) Také používá Kantův argument (aniž by ovšem tentokrát uváděl, že jde o Kanta), že není správné se chovat špatně k robotům, protože se pak budeme coby lidé chovat ošklivě i sami k sobě (Kant užívá tento argument u zvířat). Problém je, že pokud se vydá touto cestou, měl by také tvrdit, že nemáme používat roboty jako prostředku, ale pouze jako cíle, neboť jinak se stejně tak naučíme používat jiné lidi jako prostředky – a to Bowles (i Kant) explicitně odmítá (analogický argument "kluzkého svahu"). Navíc dále v textu tvrdí, že pokud nebudeme emocionálně reagovat na roboty, "ztratíme etické uchopení" (čili když se k nim budeme chovat ošklivě, jako by byli věci). Moc si ovšem nejsem jist, jak to jde dohromady s jeho předchozím tvrzením, že je neetické, aby mechanické systémy napodobovaly emoce, neboť je tím uživatel nevhodně manipulován.
i) Téměř v úplném závěru pak Bowles pronáší patetický apel, že z dialogu bychom měli vyloučit extremisty – ty přitom definuje tak, že "zpochybňují základní principy morálky". Bohužel si právě asi neuvědomuje, že principy morálky mají různé základy v konkurenčních etických přístupech a tím pádem tyto základy zpochybňuje každý etik, který se vymezuje vůči teorii, s níž nesouhlasí. Měli bychom tedy z dialogu vyloučit také všechny profesionální etiky. Čímž se dostávám opět na začátek – Bowles etiku prostě moc nepobírá…
j) Konečně mi přijde, že překlad není úplně nejlepší – některé věty mi přišly šroubované a významově pochybné a nejsem si jist, čí je to chyba (s angl. orig. jsem nesrovnával). Každopádně v textu jsou nedůslednosti (jako třeba "luddité" a pak "neo-luddisté"), takže překlad/redakce taky žádná sláva.
Já snad toho Kunderu ještě začnu mít rád.
(Poznámka pro adminy: ač se to může zdát podivné či podezřelé, výše uvedená věta je skutečný a autentický komentář ke knize, kterou jsem CELOU přečetl, a jako takový příliš netouží být přesunut do Diskuze. Ano, mohl jsem jej napsat mnohem delší, mohl jsem rozvést, kterak nesmyslně, ba nebál bych se říci hloupě Novák většinu své knihy argumentuje, s jak malicherným étosem, demagogií, normalizační úzkoprsostí a politickou bigotností, která mu tolik vadí u jiných, ke svému tématu přistupuje, ale nemyslím si, že by to bylo potřeba – jednak to už udělali jiní a jednak si myslím, že i lakoničtější vyjádření může obsahovat účinnou pointu. Pokud byl problém v nedostatečném počtu znaků, díky kterému byl předchozí komentář přesunut, pak doufám, že i ten je touto poznámkou k uspokojení všech zdárně vyřešen.)
V pravidlech ke komentářům se píše:
"Do záložky Komentáře v detailu knihy patří uživatelův vlastní názor na již přečtenou knihu! Pokud váš příspěvek obsahuje spoiler (prozrazení děje), je potřeba při vkládání komentáře zaškrtnout položku spoiler. Uživatelé, kteří knihu ještě nečetli, tak budou na vyzrazení části děje předem upozorněni."
Takže nechápu, proč byl můj komentář ke knize "Já snad toho Kunderu ještě začnu mít rád." umístěn do Diskuze (viz příspěvek pod tímto textem). Nikde nevidím, že by byl komentář nějak definován počtem slov nebo znaků.
Vlastně z toho plyne překvapivá možnost. A sice, že můj hypotetický názor na Kunderu je spoilerem a prozrazuje pointu díla. Teoreticky by to bylo možné, ovšem vidím v tom minimálně dva problematické body: jednak by se tím snad až příliš zveličovala moje osobní úloha (ale jsem ochoten připustit, že lze celou věc brát jako metonymii, tedy že "já" zde zastupuji čtenáře obecně), druhak, že by se tím Janu Novákovi připisovala až příliš vysoká úroveň sofistikované subverze – že by jsa Kunderovým nadšeným obdivovatelem napsal kritiku natolik pochybnou, takže by jí záměrně budil vášnivě zádumčivý obdiv ke svému objektu. Možné to je, ale spíše se domnívám, že potenciální proměna mého vztahu ke Kunderovi je v tomto směru spíše vedlejším, nezamýšleným efektem a jako taková prosím nesplňuje parametry spoileru.
Lze se ještě vyjádřit ke druhému zdůvodnění, proč byl můj komentář vyřazen z původní množiny a přesunut sem, a sice, že přece jen nejde o můj vlastní názor. I to je možné. Ovšem v takovém případě v podstatě platí analogické argumenty – jednak by se až příliš zveličovala moje osobní rovina, totiž že by se kupříkladu z nějakého důvodu předpokládalo, že lžu ohledně vlastních pocitů a reflexí (ostatně podobně jako tak činí třeba Kundera, takže by vlastně šlo o metatextovou interpretaci na Novákův způsob), případně že by se jednalo o podvrh a komentář někdo vložil pod mým nickem bez mého vědomí (tak v tomto bodě mi prostě a jednoduše bude třeba věřit - byl jsem to já), a nebo, což je pro mě osobně nejděsivější, by se jednalo o výjimečnou míru sofistikované subverze, s níž jsem já sám přelstil sám sebe a vložil jsem mezi komentáře názor, který není můj, ačkoli o tom vědomě nevím. Pakliže je to tak, pak nezbývá než smeknout před hlubokým psychoanalytickým vhledem zdejších administrátorů.
Já snad toho Kunderu ještě začnu mít rád.
Je zajímavé, že ve společenské kritice a východiscích Picarda lze najít zásadní podobnosti s dílem fašistického filosofa Julia Evoly (viz jeho knihu Jezdit na tygru).
Neználek ve Slunečním městě; lol, rofl. Soudce Dredd spláchl všechny ty prachy do hajzlu.
Prakticky od vzestupu střední třídy až do 20. století se neustále probíralo, jak je pro mladé lidi (a pro dívky obzvláště) škodlivá četba beletrie. Charakterově podobní kritikové dnes beletrii všeobecně vychvalují a tudíž si museli zvolit jiná strašidla. Takže prosím vás: žádná masturbace, žádné romány, žádná televize, žádné videohry, nebo vám z toho vyschne mícha a zakrní mozek!! Odborník, jako je Manfred Spitzer, to přece musí vědět.
To binysek:
Ale ve skutečnosti není tak úplně pravda, že mají ženy vyšší IQ - průměrné hodnoty mezi pohlavími jsou přibližně stejné (drobné výchylky na jednu či na druhou stranu u různých testů nelze brát jako zásadní argument). U mužů je ale větší odchylka (tedy variace). Obvykle se uvádí, že v oblasti vysoké inteligence (na Gaussově křivce rozptylu IQ odpovídá přibližně percentilu 2,1%) je četnější zastoupení mužů. Nowell a Hedges ve svém článku z roku 1995 například uvádí, že muži v této inteligenční oblasti vynikají zejména vyšší čtenářským porozuměním, rychlostí percepce a asociativní pamětí (viz abstrakt článku: http://www.sciencemag.org/content/269/5220/41 - celý text je bohužel placený). Plyne z toho to, že i kdyby byly v dostatečně heterogenním vzorku lidí ženy mírně nadprůměrné oproti mužům, pokud vezmeme ty nejinteligentnější z nich, budou mezi nimi pravděpodobněji muži. Pokud jsou tedy Vaše zkušenosti s muži, mezi kterými žijete, takové, jak uvádíte, pak to může znamenat, že se ve Vaší společnosti prostě tito elitní muži buď nenachází, nebo že to na nich nepoznáte.
To binysek:
jenom k tomu "konci dějin" - pokud narážíte na Fukuyamu, tak jeho koncept konce dějin, alespoň, jak jsem to pochopil já, nespočívá v tom, že nastal faktický konec dějin, že už se jako v globální politice nic zásadního nestane atp., ale v tom, že liberální demokracie je nejlepší možný a tedy finální vynález a že nic lepšího v tomto směru "objeveno" nebude. Fukuyama předpokládá, že pakliže by se liberální demokracie rozšířila celosvětově coby přijímaný "režim", byl by to de facto jakýsi konec politických dějin. Nelze říci, že by byl tento jeho koncept nějak vyvrácen, tudíž ani nelze říci, že by ti, kdo s ním nesouhlasí, nyní nějak prokazatelně "měli pravdu". On o tom sice každý mluví, ale zdaleka ne každý jeho stěžejní knihu četl, takže se pak kolem toho vytváří poněkud zavádějící dojmologie.
Ano, jsou. Pokrok je vždycky dvojznačný, proto jsem chtěl aby se tady Babouš pokusil ten pokrok nějak blíže definovat, když už o něm tak pěkně psal, leč zdá se, že nenašel odvahu.
Třeba ten kulomet vynalezl Hiram Maxim, který taky vynalezl inhalátor, nějaké zlepšení motorů a moderní pastičku na myši. Pravda, pastička asi destruktivní sílu střelných zbraní nevyváží...;-) Ale kupříkladu taková atomová energie, u té už je problematičtější rozhodnout, zda je ku prospěchu nebo není. V tom Teslově vzorci by války jakožto negativní důsledek pokroku reprezentovala právě síla R, zatímco pozitivní síla pokroku by byla ta V. Pak by u těch elit šlo o to, aby síla V převážila sílu R, přičemž v Teslově vzorci je síla V kvadratická - což teda vypovídá hlavně o tom, že Tesla byl nenapravitelný optimista (a taky že to chtěl naroubovat na ten vzorec kinetické energie ;-) ). Realita je samozřejmě složitější a je nutné se jí přizpůsobit. Já jsem na straně "pokroku", jen je třeba si uvědomit, co to přesně znamená a co se pokrokem vlastně sleduje. Závěr je tedy ten, že pokrok je předmětem diskuze (a měl by být předmětem diskuze, neměl by být něčím, co je nějak apriorně přijímáno jako danost). V konkrétních situacích se pak lze snažit uvědomit si co nejširší význam a dopad určité změny a přiklonit se k prosazování "správného" názoru dle nejlepšího vědomí a svědomí - co se stane pak, je otázka, na níž přesnou odpověď nikdo nezná - budoucnost je nejistá a vždycky byla.
Jinak k těm elitám a inteligenci a pod., tak třeba "intelektuál" je pojem, který se začal široce používat během Dreyfusovy aféry, když řada francouzských spisovatelů veřejně vystoupila na Dreyfusovu obranu. Byli označeni za intelektuály - tedy za někoho, kdo se zabývá především duševní prací, kdo má vysoké vzdělání a kdo především svoje názory prosazuje veřejně. Zda jsou intelektuálové zároveň elitami, nevím. Zda jsou na světě lidé, kteří ovlivňují směřování dění více než jiní? Nesporně jsou, ať už jim říkáme jakkoli. Jaký je ovšem jejich skutečný vliv, který mají pod kontrolou - tedy jaké jsou jejich reálné možnosti naplnit jejich vlastní záměry? Většinou mnohem menší, než si mnoho z nich myslí. Díky čemu? Díky tomu, že svět je natolik složitá vztahová struktura (pokud by se použilo exaktnějších pojmů, řeklo by se "disipativní systém", v němž jsou bifurkační body dané tím, že výstupy fungují v rámci systému zároveň jako nové vstupy, proto nelze vytvořit jejich spolehlivě vypovídající model), že výsledek jakékoli záměrné činnosti je vždy nejistý. Mimojiné také právě proto, že je nás tolik - tolik těch Frantů Traktoristů ap. Ale přesto jsem optimista a myslím si, že není nutné házet flintu do žita, nýbrž si ji ještě nějakou dobu ponechat u pasu - jinak řečeno určitý pozitivní vývoj ve světě vnímám a jsem přesvědčen, že lze zbylý potenciál vědomě využít. A taky jsem přesvědčen, že pokud k tomu využití alespoň částečně dojde, tak k tomu dojde relativně vyšší zásluhou některých z nás, ne pouhou náhodou či společným úsilím všech, jelikož "lid", to je "stádo" a stádo má slabou vůli, inteligenci a je lehce manipulovatelné. A pokud jde o to, co si myslím o těchto z nás, tak lze celkem dobře předpokládat, že nebudou nejhloupější, ani nebudou průměrně vzdělaní, ani nebudou průměrně talentovaní (pokud naopak, tak to určitě nebude nic pěkného - i když tím zase na druhou stranu nechci vzbudit falešný dojem, že si myslím, že nás nějací vzdělanci nutně spasí). Jestli jim budeme říkat elity nebo nějak jinak je mi celkem buřt. Takže tolik k mému názoru na elity a jejich vliv.
To Lector:
Ano, Nikola Tesla k tomu na přelomu 19. a 20. století napsal zábavný článek do časopisu Century - Problém zvyšování lidské energie (http://www.tfcbooks.com/tesla/1900-06-00.htm):
Vycházeje ze známého vzorce pro kinetickou energii analogicky definoval: MV2, přičemž M jsou zde veškeré "lidské zdroje" ("the total mass of man") a V je ne zcela jasně definovaná hypotetická rychlost vědeckého pokroku. Dle Tesly je zde dále protisíla definovaná jako R (viz obr. http://www.tfcbooks.com/images/articles/prob/a.gif), která zastupuje negativní aspekty civilizace, jako jsou války či jiná příkoří, která lidský potenciál vyčerpávají a stahují k zemi. Dále definoval tři hlavní způsoby, jak "lidskou energii" zvýšit (viz obr. http://www.tfcbooks.com/images/articles/prob/a.gif) - těmi jsou:
1. Redukce síly R
2. Navyšování lidských zdrojů M
3. Akcelerace V
K tomu sepsal takový program, v němž prosazoval všechno možné - od konstrukce teleautomatů, využití volné energie, sestavení volně přístupné globální komunikační sítě (globalizace dle Tesly je nejlepší prevence proti válečným konfliktům), až po různé dietologické rady.
Nuže, elity by tedy tvořili ti, kdo by cílevědomě naplňovali alespoň jeden ze tří bodů pro hypotetické navýšení "lidské energie" (MV2), zatímco "Jardové Traktoristé" by pouze pasivně naplňovali jeden parametr, a to M. Zní to sice jako bláznivý sociální experiment jednoho elitáře (kterým Tesla bezesporu byl), ale myslím, že exaktněji a asi i zábavněji to nikdo jiný doposud nepopsal.
To Babouš:
Přemýšlel jsem ještě o tom, zda "úspěšní, vzdělaní a kreativní zlepšují svět" a vlastně se mi to vůbec nezdá tak samozřejmě pravdivé, jak to na první pohled vypadá. Dokázal byste to povýšit z té nicneříkající floskule na něco konkrétnějšího a zodpovědět tři související otázky?
1. Kdo jsou ti úspěšní, vzdělaní a kreativní - v čem jsou úspěšní, v čem vzdělaní?
2. Co to znamená, že se svět zlepšuje - tedy co je to zlepšení světa?
3. Jak konkrétně toho tito vzdělaní a úspěšní lidé dosahují?
Atlasova vzpoura mě v tomto ohledu neuspokojuje ani v nejmenším, jelikož spíš než o našem světě vypovídá o nedomyšlených ideálech, frustracích a redukovaném vhledu své autorky.
To Babouš:
Článek je sice tendenční, ale jako satirická reakce na ultimátně tendenční knihu docela ujde. Na rozdíl od Randové Adam Lee evidentně neztrácí vtip.
Jinak co se týče k tomu "opiu lidstva", tak to jsem dal do komentáře proto, že Randová sama náboženství coby takový opiát ve svém románu staví - stačí si vzpomenout na její dva úběžníky společenského zla: náboženský mystik hledající ráj v metafyzickém prostoru a socialista hledající ráj v utopické budoucnosti. Pokud tedy chcete jednoduše namítnout, že smysl výroku "náboženství je opium lidstva" je komunistický, pak tím jaksi vyléváte s vaničkou i dítě (jak by řekl klasik) - tím dítětem je zde pochopitelně míněn objektivismus. Tolik k citacím a vypůjčkám.
No a zda úspěšní, vzdělaní a kreativní zlepšují svět? Ano, s tím nelze než souhlasit. Ale o tom Atlasova vzpoura není. Pokud byste redukoval celý román na tuhle banální a nic neříkající zobecněnou pravdu, tak bychom se za prvé neměli o čem bavit a za druhé by s ním Randová stěží vyvolávala takové kontroverze. Takže to prosím nezjednodušujte. Dostáváte se tím na podobnou rovinu, jako když nějaký náboženský fanatik kontruje ateistovi: "cožpak nevěříš v lásku?" (Když už jsme tedy u toho náboženství.) Pak kdo je tady tendenční, že...
10 (insane) things I learned about the world reading Ayn Rand’s “Atlas Shrugged” (článek Adama Lee):
http://www.salon.com/2014/04/29/10_insane_things_i_learned_about_the_world_reading_ayn_rands_atlas_shrugged_partner/