J.F. diskuze u knih
I jako vděčný čtenář Ricoeura přece jen s Annihilation částečně souhlasím. Ricoeur málo kdy řekne "o A si myslím B"; většinou mu to nedá a začne mluvit o tom, z jakých pozic lze o A mluvit, jaké předpoklady jsou při tom ve hře, k jakým důsledkům to které tvrzení vede... Je v tom velký kus poctivosti a oprávněné neochoty stavět se do pozice soudce nad ostatními mysliteli - ale nečte se to snadno; čtenáře vlastně nechává na holičkách a nutí, aby si své B řekl sám. A někdy se těžko zbavit dojmu, že se schovává, zvlášť když takhle píše celé dlouhé studie.
Knihu jsem nečetl, tak nehodnotím. Viděl jsem jen kus tv filmu, co podle ní natočili v ČT (Velká hra, scénář a režie Jiří Svoboda, 2020) a ten je zkrátka hloupý: politik rovná se zkorumpovaný politik, policejní důstojník rovná se zkorumpovaný policejní důstojník, obchodník rovná se korumpující obchodník - a jinak tam vlastně nic není. A na různých databázích a kinoboxech se komentátoři rozplývají, jak někdo konečně natočil tu pravdu... Ach jo.
ad Soukroma: to Československo možná patří k charakteristice těch postav (kdo to tam vlastně říká?). Jdou si tvrdě za svým kšeftem nebo čím, o nějaké středoevropské dějiny se nestarají...
pro Loru.Greenovou: já naopak myslím, že kdyby odešel doopravdy, bylo by to dost banální - opustil by jedno prostředí, které ho dusí, a nutně by si musel najít/vytvořit jiné, které by ho zase dusilo... Zatímco takhle se naučil mít rád ("chtít") ten jediný život, který skutečně má, a to je podle mne mnohem víc.
Zdravím vás a děkuji za reakci! Pár těch chybek jsem vypsal a zveřejnil (v reakci na jednu až nekriticky pozitivní recenzi), najdete to zde v sekci Recenze.
pro Komančéra a KapitánaSmrt: já s překladem taky "nemám problém", tj. je mi z něj zhruba jasné, co chtěl Adorno říct. Ale jestli to někdo začne číst a promýšlet opravdu větu po větě - a tomu se dá u filosofického textu těžko zabránit -, narazí skoro na každé stránce na nějakou chybku, která znejasňuje nebo posouvá smysl. A to by u knih vydaných v Academii přece jen být nemělo.
ad Pebra: vymyslela, je to romantická fikce z 19. století... Ale stejně mi Bacha máloco přiblížilo tolik jako tahle knížka.
Jen krátký doplněk ke komentáři od InSilvis - je třeba mít na paměti, že i v tomhle je kus beletrie a že průběh událostí je tu trochu přibarvován a harmonizován. Adorno asi nebyl tak úplně nadšen z toho, že Mann většinu jeho mouder nastrkal do úst ďáblovi...
Panstvo, dovoluju si upozornit, že Voegelin svou tezi o politických náboženstvích - tedy tezi, že totalitní hnutí 20. stol. jsou sekularizovaná náboženství - později odvolal. Přesněji: prohlásil, že to bylo nouzové řešení z doby, kdy do nich ještě neviděl dost hluboko. Je to v jeho knížce Věda, politika a gnóze.