józi.odkudkam diskuze u knih

Navrhuji malou rozvahu.

Přijměme jako axiom, že muž a žena jsou (co do společenských rolí a charakterových vlastností) převážně sociálním konstruktem.

Proč potom tomuto, do značné míry umělému a kulturně velmi variabilnímu, konstruktu podřizovat svou tělesnou schránku?
Nebylo by mnohem zdravější vést lidi k tomu, že není nic zlého na tom, když se vnitřně neidentifikuji s vlastnostmi, jež většinová společnost příslušné kultury připisuje tomu kterému fyzickému pohlaví?

Transgenderová ideologie (lze-li ji tak nazvat) mi v tomhle smyslu přijde trochu schizofrenní, neboť na jedné straně poukazuje na umělost kulturních konstruktů sexuálních stereotypů a na straně druhé umožňuje se jim podřídit tím nejzažším možným způsobem, totiž aktem reálné tělesné proměny.

RE-EDIT: Pokud by někoho zajímala konkrétní čísla ohledně "výčitek z tranzice", tak relevantní studie na dostatečně reprezentativních vzorcích (navíc s odstupem 1-7let po operaci) existují...je to cca 1% viz. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8099405/
Jinak, jako "trans gender" se v usa identifikuje cca 0.6% populace (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5227946/) přičemž operativní zákrok vyhledává dle "Range of estimated prevalence (of GCS) among transgender people in the USA" a "Epidemiology of gender confirming surgery(GCS overall)" cca 30% těchto lidí (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6626314/)
Co se hormonální léčby (GAH) týče, tak vývoj (od 1979 - teď) přístupu k ní zde, konkrétně odrážka "introduction" (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9387802/)...a tady skutečně potenciální problém je, neboť se kvůli de-stigmatizaci diagnózy ustupuje od nutnosti psychiatrické evaluace...ale těžko říct; k téhle změně došlo po extenzivním vyhodnocení dlouhodobé praxe a odborných debatách, tak co já vím...možná bouře ve sklenici vody?