Medunkavera diskuze u knih

Aha.. tak to jsem teda nevěděla, že to začalo povídkou, kterou Daniel Keyes napsal v roce 1959.
Tenhle příběh mě zaujal a tak jsem si objednala knihu. A než přišla, tak jsem to už nevydržela a shlédla film. A máte pravdu: to, co ztvárnil Cliff Robertson, bylo fakt fenomenální.
Úúúžasné.
Tohle mi fakt zůstane v hlavě.

1 20.03.2020

Občas procházím komentáře, které jsem ohodnotila a čtu, co jsem již dříve napsala a tady musím dodat, že souhlasím s tím, co napsala Bulldog, ale nesouhlasím s tím, že je to odpad.
Alespoň jsem nahlédla do jiné země, do jiné kultury a poznala, jak se tam žije.

1 18.03.2020

Metla: Moc hezký příspěvěk.
Jednou jsem pracovala v hračkářství (jen jako brigádu) a dostali jsme tu hru "Plácni krtka."
(Chudák krtek)
Ale bylo hezké pozorovat, jak které dítě je bystré a jak plastovým kladívkem klepne (chudáka) krtka. A ta hudba, která tuto hru provázela, byla nepříjemná.
Když byl čas a nikdo v prodejně nebyl, prohlížela jsem hru a hledala nějaké tlačítko, kterým by se ten zvuk dal ztlumit. Ne. Nenašla jsem ho.

Když jsme přijeli na chalupu, první, co udělal manžel, šel se podívat na zahradu.
Vracel se a říkal si tak nějak pro sebe: "Ten zmetek, ten zmetek.."
Když jsme vynosili všechny věci z auta do chalupy, převlékli se do monterek, tak jsem samozřejmě šla na zahradu také. A tam... sedm, osm kopečků hlíny, jako malinkaté sopky. A pozorovala jsem manžela - já třeba plela, nebo dělala jinou práci - jak vztekle zarovnává terén.
A víte co? Já z toho měla radost a krtkovi jsem fandila. Já to beru tak.. já nevím, jak to vysvětlit.. Prostě to je příroda.. Krtek dělá hromádky hlíny, no.. A co jako?
Nic proti vám, prosím Vás, je to jen můj názor. Nikoho a nic neodsuzuji. Je to jen můj názor.

Jednou přišel můj manžel za mnou do kuchyně a řekl mi: "Pojď se na něco podívat." Myslela jsem, že mi chce ukázat, jak mu se mu něco ujalo, nebo jak mu něco kvete.
Šla jsem za ním na zahradu a on ukázal do kýble, co tam stál. "Tak jsem ho konečně dostal."
V tom kýblu byl mrtvý krtek. Poprvé jsem viděla krtka. Nebyl tak hezký a roztomilý, jak ho kreslí pan Miler a navíc byl ..... Bylo mi smutno a zároveň jsem měla jsem vztek.. Proč má být zabito zvíře pro svoji přirozenost. A pro krtka je přirozené, že dělá ty hromádky hlíny. Sakra. Vlastně dodnes nevím, jak se mu podařilo ho chytit. Neptala jsem se. Jen jsem se podívala a šla pryč. Měla jsem zkažený celý víkend.
(už je to 22 let, co se to stalo)

1 09.02.2020

Tak a dost!
Opět a zas jsem narazila na tuto knížku a už mlčet nebudu.
Do teď jsem si říkala: Kašlu na to, budu dělat, že ta knížka neexistuje a nebudu to komentovat. Ale.. to nejde. Tak moc jsem rozezlená..
Tentokrát jsem na knížku narazila v antikvariátu, do kterého jsem vešla a ta kniha byla tak vystavená, že jste si ji nemohli nevšimnout. Prostě.. vešli jste a vaše oči zaznamenaly jen ji.

Sakra! Kolik způsobů je, jak použít mrtvou kočku? Ty způsoby jsou dva: Buď jí poslat do kafilérky a nebo ji pohřbít na místě, které je vám milé a můžete za ní chodit.
Já mám pro ni připravený hezký pelíšek, do kterého jí zabalím a pohřbím na hezkém místě.

Jakmile slyším - nebo čtu - Yellowstonský park, okamžitě se mi vybaví Méďa Béďa..

1 15.01.2020