TakySimona
diskuze u knih

Sice to tu komentující Oldřich Hanton, nenajde, ale nešť:
Zajímalo by mě, zda vy sám osobně máte zkušenost s depresí jako psychickou diagnózou.
Protože pro mě ta kniha není depresivní, postavy mi jsou naprosto blízké a vyznění knihy naopak velmi optimistické.
Protože pokud i člověk, který má takové rysy osobnosti, jako Mattia a Alice, potká aspoň jednou za život tak blízkého člověka, jakými si na střední škole vzájemně byli, může to považovat za zázrak.
Stejně jako ostatní tzv. psychicky v normě.


Třetí dotisk už s "veselejší" obálkou...
Hlavně, abychom nevydělali ani o haléř míň, než toužíme!
Ech, svět se řítí tam, kam už to viděl nebohý Josef Váchal...
:-(

Navazuji na obdivný komentář Koky k celé sbírce resp. Hornbyho povídce Prsoježíš.
Konečně jsem objevila někoho, kdo mé nadšení pro ni sdílí. Jsem pozdní, ale nadšený samouk v oblasti soudobého výtvarného umění a na tuhle povídku si vzpomínám a jako referenční ji doporučuju ve všech veřejných i soukromých debatách, kde se někdo pohrdavě vyjadřuje o "neumětelství" současných výtvarníků, nejčastěji slovy: "To bych namaloval taky" resp. "děti ve školkách takových obrázků namalují deset do týdne".
Druhou mou nejoblíbenější ze sbírky je Sedmé nebe od Melissy Bank. okouzlila mě v v době, kdy jsem ji přečetla poprvé a ve své osmé soukromé nebe věřila a zůstává jí i dnes, kdy mi do něj byly zarýglovány dveře.
Musím si tu knížku zase po letech vypůjčit!
:-)
S.

Nereaguji na knihu, ale Henryho komentář: Ano, odvrácená tvář VV je vskutku impozanzní, jenomže trošku nesoučasná. Dnes se takového kvality nechávají odsávat! :-)