Anton Pavlovič Čechov

Všichni ruští spisovatelé realismu jsou mí oblíbenci.

Anton Pavlovič Čechov. Jeden z největších spisovatelů, mistr nad mistry. Četla jsem od něj , co se dalo sehnat. Je škoda, že zemřel tak mladý, mohl napsat ještě daleko víc krásných knih a potěšit tak srdce mnohého čtenáře.

Někdy mám pocit, že jsem pouze postavou napsanou perem Antona Pavloviče Čechova.Jako by můj svět bylo jeviště, na němž mnou Velký ruský dramatik a povídkář pohybuje jako se šachovou figurkou. Bůh mlčí. Vědy a medicína jsou bezmocné. Láska je zlá. Mezilidské vztahy nefungují. Všude okolo jen samé pokrytectví, lhostejnost, nuda a prázdnota. Všichni Čechovovi "hrdinové" jsou nešťastní a zklamaní. Jsou zamilováni do těch nesprávných lidí, jsou plni nesplnitelných ambicí a snů, ztracení a zmatení, obtížní pro své okolí. Hned dvě z autorových her končí sebevraždou hlavního hrdiny.
Čechov byl velký umělec. Jak o něm prohlásil divadelní režisér Petr Lébl: "Čechov byl ze všech světových dramatiků ten největší. Všichni ostatní, včetně Shakespeara, jsou v porovnání s ním jen prďolové."
Ostatně, kdo jiný by dokázal v kratičkém dialogu vystihnout podstatu světa tak jako právě Čechov?
"Je mi smutno, Ivane Ivaniči. Pojďte, pozvracíme se jim do piána."
"Nedělejte to, Nikito Fjodoroviči, nepochopili by nás. Raději je něčím pobavte."