Jindřich Šimon Baar

J. Š. Baara pokládám za jednoho z našich vůbec nejlepších spisovatelů. Mohla jsem napsat "mám ho nejradši" a byla by to taky pravda, ale to nestačí. Protože je v dnešní době opomíjený - a podle mého soudu je to velká nespravedlnost. Už v jeho době to bylo podobné - v rámci církve se jevil příliš světský, mimo ni příliš upřímně věřící, za Rakouska jako přílišný vlastenec, po roce 1918 jako příliš jasnozřivý kritik nově zavedených nepravostí. Ale aspoň měl tehdy velmi mnoho čtenářů, kteří mu rozuměli a milovali ho. Teď se často setkávám s tím, že je pokládán za regionálního spisovatele nebo za spisovatele laciných venkovských románů nebo za jakousi dávnou nezáživnou povinnou četbu. Dokonce bývá poslední dobou pokládán za antisemitu, což je další velké nedorozumění.

Takřka kdokoliv, i mladý, kdo si u nás v knihovně od něj něco půjčí, je překvapený, jak se mu knížka líbila. Může si snadno říci o další, protože máme od něj pořád ještě hodně románů i povídek, ne jen pár nejznámějších. Jinde už se ale dávno začaly vyřazovat. A nově skoro nic od něj nevychází. Jsem moc ráda, že jsem na Databázi našla pěkné ohlasy : o)

Přečetla jsem vše, co bylo dostupné, i z historických materiálů. Hlavně z doby jeho působení na faře v Klobukách. Mám celou řadu poznatků z jeho životta, které jsou uchovávány v jeho Muzeu v Klenčí. Určitě vedle svých románů, všude, kde působil jako farář, zanechal trvalou stopu.

Prozaik, v jehož nejlepších dílech se spojuje sociální i vlastenecký cit a láska k rodnému Chodsku.