Miloslav Švandrlík

Knížky Miloslava Švandrlíka by měli být nedílnou součástí v knihovně každého čtenáře knihomola. V jeho knížkách si každý najde něco svého. Já osobně mám ráda jeho horory a žáky Kopyta a Mňouka.
Byl to skvělí pan spisovatel.

S Miloslavem Švandrlíkem a Jiřím Winterem Nepraktou jsem už ve školce a poté v prvních třídách na základce začal objevovati svět literatury a knížek. Kolegyně mé mamky mi jako malému tyto knížky ráda půjčovala a já si v nich s velikou radostí čítal. V knihovně jsem byl stálým zákazníkem, který si půjčoval Kopyta a Mňouka. Byla to pro mě krásná relaxace. Vždy když od Miloslava Švandrlíka něco vyšlo, hned jsem si to šel koupit a o vánocích byla nutnost nalézti pod stromečkem nějaké horory od tohoto výborného humoristy. Ačkoliv se léta pomalu a rychle sunou dopředu a literární obzory jsou poněkud rozšířenější, pokaždé netajím svoji dětskou radost, která se objeví vždy s každým nově vydaným výtiskem hororů Miloslava Švandrlíka s ilustracemi Neprakty či dnes už jeho žáka, René Janoštíka. Jakoby ty staré povídky už mnohokrát tištěné stále pro mne byly něco nového. Poté si vždy s tou dětskou radostí knížku musím koupit, neboť v sobě opět nacházím malého kluka.

Kolobajda, povědomí o tom, jaká byla služba u PTP, bych si nedělala jen na základě románu, jeho filmové podoby, pana Švandrlíka. Ani bych neposuzovala jací lidé byli v PTP, dle těch, kteří sloužili v pozdějších technických praporech, s kterými jste se setkal na vojně, na konci 60. let...

Boha jeho, oni zasa jebú!!... Já byl sice na vojně v letech 1968 - 70, to už nebyli PTPáci, ale železniční a silniční vojsko - no a ta doba byla také něčím vyjímečná a absúrdna... My jsme měli v Lipníku nad Bečvou vojnu "jak řemen", píšu o ní v knize povídek Cesty do hlubin mé děravé paměti (tu jsem však vydal vlastním nákladem v r.2010 a nemá ISBN). I přes buzeraci jsme užili srandy dost. Ale střetnutí s těmi pracovními vojsky jsem zažil, když se u nás objevili v kasárnách a polovina z nich šla hned do basy... M. Švadrlík psal tu knížku určitě s úsměvem na rtech a lehce - stejně jako mi se o vojenských zážitcích psalo lehce. A pak ve filmu - nezapomenutelná role Pavla Landovského...

Když se řekne Miroslav Švandrlik, vybaví se mi žáci Kopyto a Mňouk :) Když sem byla malá a šla do knihovny a nevěděla jsem co si půjčit, zavzpomínal taťka na příběhy těchto dvou a já odcházela domů s jejich příběhy.A od té doby prostě pana Švandrlíka zbožňuji :)

Zřejmě není kontroverznějších spisovatelů než jsou humoristé. Je to tak i u pana Švandrlíka. Buď jeho trochu zvláštní styl psaní milujete, nebo vám naopak nesedí, případně až odpuzuje. Mně je jeho humor hodně blízký. Uznávám, že ne všechny jeho povídky jsou na jedničku, ale to on sám dobře věděl. Ve své životopisné knize Zrovna teď musíš čůrat?! píše, že se ho jednou zeptal Zdeněk Jirotka, proč má jeho tvorba tak kolísavou úroveň. Švandrlík mu to vysvětlil na příkladu fotbalových útočníků. Někdo vystřelí na bránu jen, když si je jistý, že to bude gól. A jsou zase fotbalisté, kteří střílejí ze všech pozic, protože je to prostě baví.

Knihy pana Švandrlíka je nutno dávkovat, jeho mírně odosobněný, ironický, místy trochu akademický smysl pro humor není pro každého. Srovnávat jej však s díly typu "Kameňák" svědčí o nepochopení a nechápu-li něco, bylo by hanebné to soudit. Ani srovnání s Haškem mi nepřijde zcela na místě, vidím oba literární styly jako sobě nepodobné, jejich porovnávání se mi jeví býti zcestným.

Velmi dobrý spisovatel! Vždy dokázal knihou výborně pobavit!!!

jako dospívající jsem jeho knihy hltala jedním dechem - připadaly mi neuvěřitelně vtipné a nápadité. Nedávno jsem se náhodou k jedné z jeho knih opět dostala a doufala, že se mi vrátí ten uvolněný pocit, který jsem zažívala. Nedostavil se - to, co mělo být humorné, mě tahalo za vlasy a celé dílko mi nápadně připomínalo Babovřesky. Nicméně určitá nostalgická vzpomínka na dětství mě nutí, abych jej jako spisovatele nezavrhla, ale asi bych jeho knihy mohla doporučit pouze -náctiletým.

U jeho knih jsem se vždy od srdce zasmála :)

Jeho knihy sa čítajú ľahko, uvolnene, dobré čítanie pri dovolenke keď len tak dobre leňoším, určite si aj tento rok dám do svojej čítačky niektoré jeho poviedky aby mi spríjemnili dovolenku.

Pana Švanderlíka považuji částečně za nástupce Jaroslava Haška, nebot jeho povídky nebo romány jsou lsskyplné, ironické,vtipné, ale .......Haškovi některé povídky jsou paralelně srovnané s dnešní společnosti - myslím, že asi v serii Černých baronu se pokusil karigovat tehdejší 50 léta.

Klasik českého humoru. Do jeho díla se člověk nemusí "začítat", stačí se nechat od první do poslední stránky bavit. Vtip po vtipu tvoří souvislý, někdy velice rafinovaný příběh. Každý najde postavu, která mu někoho připomíná. Ať je to přiblblý důstojník, žárlivý manžel nebo tchyně. Humor vychází ze života, libuje si v lidské malosti a nedostatcích, ale nijak nekárá. Stálo by za to, zažít pana Švandrlíka v hospodě u piva.
Každý si může nad útlou knížkou udělat obrázek za jedno odpoledne, takže hurá do toho! Pro mě velký objev.

Byl výrazně horším autorem než třeba Jaroslav Hašek, třebaže zpracovávali podobnou tématiku.

Ale Švandrlíkům humor je poněkud horší, méně ušlechtilý, méně lidský, a především - vůbec ne mystický jako u Jaroslava Haška.


Jeho humor mě osobně nikdy nebavil, takže jsem byl překvapený, co vše jsem slyšel a pak když jsem to četl, tak zklamání - vždyť jsou to jen lepší kameňáky. Čemu se smát?