Nikolaj Vasiljevič Gogol
ruská, 1809 - 1852
Diskuze (4)
Přidat příspěvek
"Komu se smějete? Sobě se smějete."
To je vyvrcholení divadelní hry "Revizor".
Gogol v období Rakouského císařství pobýval i na Moravě a ve Slezsku celé dva měsíce. Důvodem bylo,že měl těžké deprese a hledal pomoc, kde mu ji kdo nabízel.
Citát před začátkem knihy Pondělí začíná v sobotu:
„Ale co je ze všeho nejpodivnější, nejnepochopitelnější, je to, jak si autoři mohou vybírat podobné náměty. Přiznávám se, že je to naprosto neuvěřitelné, to je přímo… Ne, ne, já to prostě nechápu.“ :-)
Nikolaj Vasiljevič Gogol - knihy
2019 | Revizor |
1955 | Mrtvé duše |
1970 | Petrohradské povídky |
2010 | Ženitba |
1947 | Taras Bulba |
1955 | Večery na dědince nedaleko Dikaňky |
1983 | Hráči |
2017 | Bláznovy zápisky |
1930 | Plášť |
1931 | Mirgorod |
Žánry autora
Literatura světová Divadelní hry Fejetony, eseje Horory Novely Povídky
Štítky z knih
eseje korespondence povídky zfilmováno pověsti ruská literatura divadelní hry víra dvojjazyčná vydání výbor z díla
Gogol je 100x v oblíbených.
"... ak chce niekto vynášať súd nad niečím, sám musí stáť vyššie než je ten, ktorého súdi."
"Zdalo sa mi, že ruský občan musí vedieť, čo sa robí v Európe. Ale vždy som sa domnieval, že táto chvályhodná dychtivosť po poznaní všetkého cudzieho, ak pritom zanedbávame to naše ruské, nám neprinesie nič dobré, a namiesto toho, aby sa nám myšlienky sústredili a zjednotili, začnú sa uberať nesprávnym smerom, popletú sa nám a rozptýlia."
"Neželám si, aby sa na môj hrob dal postaviť nejaký pomník, ba ani aby sa o takejto malichernosti, nehodnej kresťana, vôbec uvažovalo. Komu z blízkych som bol naozaj drahý, ten mi postaví iný pomník: postaví mi ho v sebe tým, že bude vždy stály v životnom postoji a bude povzbudzovať a posilňovať všetkých okolo seba. Kto sa po mojej smrti stane v svojej duši lepším, než aký bol za môjho života, ten dokáže, že ma naozaj miloval a bol mi vždy priateľom, a tak mi postaví pomník."
"Som spisovateľ a povinnosťou spisovateľa je, aby nielen príjemne zamestnával rozum a cibril vkus; musel by sa tvrdo zodpovedať, keby jeho výtvor nepriniesol nijaký osoh duchu a keby po ňom neostalo nič pre poučenie ostatných."
"Miloval som Vás, spoluobčania moji, miloval som Vás tou veľkou láskou, o ktorej sa ani nehovorí, ale ktorú som dostal od boha a ja mu za ňu ďakujem ako za najväčší dar, lebo táto láska mi bola radosťou i útechou v najväčších útrapách."