Radka Třeštíková

Bohužel Třeštíková (podobně jako třeba Viewegh) patří dle mého názoru u nás k hodně přeceňovaným autorům. Okolo jejich knížek se strhne obvykle značný "humbuk" v důsledku promyšleného marketingu, ale samotná literární a obsahová úroveň jejich knih tomu pak zdaleka neodpovídá.

Od Radky se asi už žádné nové knihy nedočkáme. Nebo jsem to vše pochopila špatně? Její styl psaní mě bavil. Bylo to něco jiného, neznámého, zmateneho, ale úžasného... Snad se ještě nějaké dočkám. Její život, vystrednost a vše okolo mě "nezajímá". Hlavně, když mě kniha baví :)

Autorka bestsellerů na sebe na zahájení filmového festivalu v Karlových Varech 2022 strhla pozornost, když dorazila ve velmi odvážném modelu, který neodpovídal předepsanému dress code.
"Na krku obojek pro psa, v nose kroužek na vodění krav a model jako Jane z Tarzana." :-)

Rozchod Radky Třeštíkové s manželem.
Tak se jen potvrdilo, to co se šuškalo už v roce 2019 na StarDance.

Proti autorce nic nemám, mám přečtené všechny její knihy, ale už si žádnou další nekoupím, protože po jejich dočtení na mě vždy dolehla zvláštní tíseň. Nepotřebuji, aby příběh končil happyendem, aby tam byly jen sluníčkové postavy, ale u Radky je to extrém. Všechny její knižní postavy jsou příliš depresivní. Chovají se absurdně, jako hloupí blázni, vůbec nejednají racionálně a je to dost frustrující. Ubrala bych na propagaci a přemrštěné reklamě a zaměřila se víc na obsah a kvalitu knih.

Tak to já mám asi smůlu. Přečetla jsem To prší moře a Dobře mi tak a spolehlivě mne to odradilo od čtení jejích dalších knížek.

Od autorky mám přečtené všechny knihy. U ní to mám trochu na houpačce. Některé ano, to je něco. Jiné zas, co to proboha je? A určitě si myslím, že nesedne každému. Ale některé romány byli jako psychologický román velmi dobře uchopený. Viz To prší moře nebo Osm. Líbilo se mi i Veselý nebo Bábovky. Takže u mě je to 4:2. Čtyři knihy se mi líbili, 2 ne. Mohu doporučit.

Přijde mi, že Třeštíková žije především ze slavného jména. Dal jsem Bábovky a dál její tvorbou nehodlám ztrácet čas. Neb to bych mohl rovnou začít číst slohovky průměrných studentů českého jazyka. Klišé, sázené jedno na druhé, nezáživné, zápletky hodny bolívijských telenovel. Ne, díky.

Od Radky Třeštíkové jsem četla všechny knihy, kromě Dobře mi tak. I když mi některé její knihy přijdou dost psycho a depresivní, stejně se mi její tvorba velice líbí. Knize To prší moře jsem musela dát víc šancí, ale jakmile jsem k ní "dospěla", strhla mě do svého děje, jako ostatně všechny její knihy. Knihy od Třeštíkové buď prostě milujete nebo se vám absolutně nelíbí. Každý si musí přijít na svoje, ale někdy je lepší do některých jejich knih prostě jen dozrát.

Kromě nejnovější knihy Foukneš do pěny jsem četla všechny knihy RT. Autorka vyvolává u svých čtenáčů emoce a to je dobře. Od těch kladných až po ty záporné. Své čtenáře (nebo hlavně čtenářky) osloví svým stylem psaní a zpracováním témat, další skupina čtenářek se k jejím románům po první přečtené knize už třeba nevrátí. Mě její knihy baví, i když si někdy nebere servítky a někomu se může zdát být vulgární. Hlavními postavami jejich příběhů jsou lidé ze současnosti, jejich partnerské vztahy, rodiny, přátelé, spolupracovníci. A autorka umí podrobně vykreslit jejich charaktery a popsat životní příběhy. Jako ze života.

Nějak mi paní Třeštíková zatím nesedla. Možná to ještě někdy zkusím.

Tvorbu paní Třeštíkové jsem výrazněji zaznamenal až v roce 2018, to přišel do kin film Po čem muži touží, ke kterému napsala scénář. Film mě příběhem neoslovil a tak s pocitem -
asi nejsem její cílovka :), jsem se nijak o její další tvorbu nezajímal.
Ale když se mi teď dostala do ruky vztahová detektivka - Osm, řek jsem si, dobře já to s tou Třeštíkovou teda zkusím. Knihu jsem přečetl téměř na jeden nádech a musím říct: Něco na té Třeštíkové vážně je :)

Nejsem žádný fanda této autorky. Vlastně jsem nečetl žádnou její knihu, protože nejsem cílovka. Poznal jsem ji, až v letošní soutěži StarDance. To, že není velká tanečnice pominu, ale hodně mně vadilo její někdy až vulgární vystupování a slovní projevy. Jo hold, jsme jenom lidé, kteří ve skutečnosti můžou být úplně jiní.

Vsechny jeji knihy se mi cetly rychle a snadno. Ale uz po par dnech jsem si nepamatovala ani dej, natoz jmena postav. Takove rychlokvasky, zkraceni dlouhe chvile.

Děkuji za knihu Veselí.

Já jsem tedy z tvorby R. Třešíkové nadšená. Moc mě baví to, jak si pohrává s osudy všech hrdinů v jejich knihách... Vždy ve mě zanechají určitou stopu.

Nemohu si pomoci, ale nechápu ten boom kolem psaní paní Třeštíkové. Snažila jsem se přečíst pár jejích knih, ale dočetla jsem jen Bábovky. Styl psaní není kdo ví jak úžasný, naopak mi vadí nekonečná "souvětí", která jsou v podstatě jen za sebou řazené jednoduché věty bez interpunkce. Knihy nemají žádnou myšlenku, všechno mi to přijde splácané na koleni, mnohdy to nemá hlavu ani patu. Třeba námět s Bábovkami je dobrý, ale při takovém množství postav a krkolomných životních příběhů se v ději ztratí i pozorný čtenář. Budu se nejspíš opakovat, už to zaznělo v mnohých komentářích zde na databázi i jinde, ale úspěch psaní paní Třeštíkové je založený spíše na dobrém marketingu a známém příjmení než kvalitním psaní. Což trochu zamrzí, vzhledem k tomu, že i u nás v České republice máme v současné době mnoho dobrých a kvalitních autorů a autorek, kterým se věnuje mnohem menší pozornost. Pro méně náročného čtenáře to asi bude stačit, ale já od knihy očekávám více než němý výkřik do tmy, ze kterého si za měsíc nebudu pamatovat ani jména hlavních postav.

Přezdívku Radky Třeštíkové "Viewegh v sukni" bych být Vieweghem bral spíše jako urážku. Michal Viewegh je sečtělý, postmoderní autor, který ač píše oddychovou prózu, má na svém kontě několik velmi kvalitních novel. Radce Třeštíkové by spíše slušela přezdívka "Hartl v sukni." Oba žijí trochu mimo literaturu, otevřeně přiznávají, že vůbec beletrii nečtou, jejich knihy fungují jako náhrada za nekonečné seriály na komerčních stanicích, protože na dovolené na pláži televizi většinou nevozíte. Je pochopitelné, že i takový styl románů si najde čtenáře a nebude jich málo a je správné, že oba autoři důsledně rozlišují mezi svou tvrobou a vysokou literaturou. Jenom je škoda, že tito autoři mají víc prostoru než spisovatelé kvalitní populární četby, u které musí čtenář byť minimálně zapnout mozkové buňky.

Jestli je tohle nejčtenější česká autorka, tak musí být češky opravdu hodně přepracované a unavené.