Richard Dawkins

vlkodlaq: Omyl. Kdo věcem nerozumí, jste vy. (A ti pánové.) To říkají komentáře a tyto opakované příspěvky. Nemluvě o emocích. Vysvětluje to tento aforismus: „Nenacházíme vůbec žádné lidi se zdravým rozumem kromě těch, kteří souhlasí s našimi názory.“ - Rochefoucauld
Doporučuju přečíst Morální zvíře od Roberta Wrighta a pak Evoluce boha. Číst pozorně a pečlivě. Po obou knihách Spiritualita bez náboženství od Sama Harrise. Pak třeba Morálka lidské mysli od Haidta. Šlo by toho vybrat víc.

S Carlem Saganem, Dawkinsem, Hitchensem, Russelem, Harrisem a dalšími velmi chytrými lidmi se to má tak, že představili své hluboké myšlenky, logickou analýzou prokázali jejich pravdivost a přesto se vždycky najde skupina výrazně méně chytrých lidí, kteří tyto chytré lidi budou kritizovat a zpochybňovat jejich názory, práci i samotnou existenci. Čím hloupější tito kritici jsou, tím jednodušší, ale za to hlasitější jejich kritika je.

Správný přístup je: tenhle člověk je opravdu chytrý, určitě je chytřejší než já, nebo tématu přinejmenším věnoval spoustu času, napsal o tom knihu. Možná nemusí mít pravdu úplně ve všem, ale jejich myšlenky určitě stojí za úvahu.

Ale ne, fanatici, většinou bez toho, aniž by jejich knihy četli, budou vykřikovat něco o kacířství a rouhání a uráží je samotná představa, že se někdo odvažuje zpochybňovat jejich pomatené iluze.

V ČR jsme na tom ještě docela dobře (až na restituce a stálý vliv církví), ale US, Polsko, samozřejmě Vatikán, o muslimských zemích ani nemluvě, to je kapitola sama o sobě, v těchto zemích je pro kriticky smýšlejícího ateistu nelehké žít. Vliv náboženských bludů je jasně patrný každý den a více či méně ovlivňuje každého, kdo nežije v jeskyni, kompletně izolovaný od lidí.

Víc, než cokoliv jiného, mě zabedněnost lidí a neochota o věcech samostatně přemýšlet, naplňuje smutkem. Občas jsou to samozřejmě vztek, beznaděj a odpor, ale hlavně smutek.

Kde by společnost dnes mohla být, nebýt náboženských bludů a předsudků? Kam by se svět mohl vyvinout, nebýt zpátečnického myšlení a stovek let církevního útlaku myšlení, vědy a pokroku?

Za mě je Dawkins borec mezi borci. Náboženství není nic jiného, než potomek pověrčivosti vzniklý stykem nevědomosti se strachem se smrti. To samo o sobě si zaslouží neustávající kritiku ze všech stran a Dawkins to dělá dobře.
Karl Sagan řekl: „Náboženství je nejstarší forma lidského pokusu o vysvětlení skutečnosti. Bylo to naše první a nejhorší vysvětlení. Teď máme vědu.“
Přesto tolik lidí stále radši žije v bludech a lpí na iluzích a nadpřirozených bytostech. Je to šílené.

Bezpochyby fundovaný vědec, který se ale snaží vyjadřovat k věcem vědě se vymykajícím. Spousta jeho kritiky vstříc náboženským systémům je bezpochyby právoplatné směřovaná a nelze než se pod ní podepsat - problém je ovšem v tom, že Dawkins kritizuje shnilá jablka spadlá na zem (náboženství) a automaticky se tuto kritiku snaží uplatnit i na samotný strom z něhož spadla (metafyzika) a tam už zcela neuvědoměle naráží na nedostatky vědy. Snaží se pomocí vědeckých metod, jež ve své nedostatečnosti tlačí až do namyšlené demagogické ideologie, kategorizovat nevědecké a tedy nekategorizovatelné. Věda je založená na smyslovém poznání, tam jsou její hranice - z lidské zkušenosti lze ale poznat, že ne vše lze do této oblasti zahrnout, a zcela logicky tedy nelze na řešení těchto problému aplikovat vědecké postupy (v tomto je Dawkins buď zcela záměrně a sobecky manipulativní či nezáměrně a nevědomý). Od toho tu máme zejména filosofii. Věda nám nevysvětlí, co je to spravedlnost, dobré a špatné jednání, transcendentní láska ad., a přesto o toto se Dawkins snaží, zcela účelově a nekriticky. Nejde mu o to ve vyrovnaném souboji kriticky posuzovat ateismus a teismus, jde mu o to veškerý teismus co nejsilněji zatížit všemi nezpochybnitelnými problémy, které s ním během dějin přišly, a naopak ateismus ukázat v tom nejkrásnějším "vědeckém světle" pomocí demagogických argumentů překrucujících základy logiky (s čímž mají problémy i jeho zarputilí laici-následovníci, u nichž jsou argumenty ad hominem a další na zcela denním pořádku... však si stačí přečíst místní komentáře a s odstupem se nad úrovní jejich "důkaznosti" zamyslet), přičemž zcela úmyslně pomíjí problémy přinášené ateismem jakožto "znáboženštěním vědy" samotným - degradace člověka na bio-psycho-socio shluk buněk, kde neexistuje nic jako "spiritualita" (což je antropologicky a psychologicky, tedy i vědecky směšné), odlučování lidského bytí z "přirozeného světa" (fenomenologie) a ztráta smysluplnosti lidské existence (protože věda se neptá na "proč", ale na "jak" a jelikož nás "proč" vždycky přesahuje, je tedy transcendentní, metafyzické, tedy vědě nedostupné, je i spirituální/duchovně přesažné a tedy jsme-li skutečně "vědečtí ateisté", život jednoduše smysl nemá, potažmo je jeho "smysl" ve slasti a užitku a jsme tedy sobecké a egoistické bytosti neschopné dobra mimo svého vlastního) ústící ve zvýšení podílu duševních poruch a existenčních depresí sužující veškerý moderní svět stále krutěji a bezpochyby vycházející z kombinace rychlých vědeckých objevů a modifikací spolu s právě odlidšťováním člověka z jeho přirozeného světa. Věda je potřeba, díky ní máme neskutečné možnosti v medicíně, astronomii, přírodovědě a dalších oblastech, ale neobejde se bez filosofie a teologie. Tato trojice musí fungovat pospolu a hledat vzájemný střed, protože převáží-li jedna (filosofie v antice, teologie ve středověku a věda v novověku), svět se začne hroutit. A ač se tomuto, dle všeho, snaží Dawkins předejít, zřejmě nevědomky tomu jde ústrety.

Mnohí menej tolerantní kresťania Dawkinsovi vytýkajú, že sa mieša do niečoho, o čom nič nevie a k čomu nemá právo sa vyjadrovať. To, že ich vlastná cirkev to ale robí hádam odjakživa si nepripúšťajú alebo vedome filtrujú. Stačí si prečítať komentáre k akejkoľvek jeho knihe tu na DK a človek nájde minimálne jedného kresťana, ktorý nedokázal zniesť, že mu autor spochybnil jeho pracne budovanú zbierku mýtov a realita je úplne iná, než ho učili v kostole.

Niekomu môže Dawkins pripadať rázny, ba útočný. Samozrejme, že dokáže udrieť na správnu strunu, nikde však nevidím výsmech. Neznižuje sa k urážkam, ponižovaniu a "holier than thou" princípu, ktorý niekedy vidieť u jeho diskusných oponentov. Prinúti človeka rozmýšľať - ak teda rozmýšľať chce. Aj mne samému jedna z jeho kníh pomohla dať zbohom dogmatickému kresťanstvu, v ktorom som vyrastal. Zostávam však tolerantný (pokiaľ mi niekto svoju vieru nevnucuje) a chápem, že niekomu môže viera v niekoho / niečo pomôcť lepšie žiť.

Halíkovi Dawkins připadá arogantní ale starozákonní Jehova mu arogantní nepřipadá. U Halíka se projevuje psychologický jev, kdy svoje špatné vlastnosti projektuji do okolí. Arogantní je náboženství svým povýšenectvím nad nevěřící v kombinaci s nevědomostí a pověrčivostí. Vynikající sbírkou náboženských pověr je Talmud - dílo rabínského judaismu - mezi širokými lidovými masami náboženské dílo prakticky neznámé.

Dawkins má jasný názor dobře podložený argumenty a to vždy vzbuzuje odpor. Proto má tolik nepřátel. Lidstvu se podařilo vypořádat s morem, neštovicemi a cholerou, ale s náboženstvím si neví rady. Lidstvo dospěje v okamžiku, kdy kostely, mešity a synagogy budou pouze kulturní památky na náboženskou éru.