Diskuze (6)
Přidat příspěvek

Umí zachytit jemný duševní pohyb.
NOC ÚNOROVÁ
To není jaro. Záclony jen cíp
je odsunut. Leč je to jako slib.
Ne ještě jaro; ale noci van
má vlažný přízvuk: srdce dokořán.
Čas klíčení; vše pohyb, život, hlasy.
Svou čapku snímáš a jdeš prostovlasý
té první jara předzvěsti bys vydal
sny neklidné, jež přes zimu jsi hlídal.
(Anebo, 1917)
*
Umí vystavět civilní morální drama.
VÝKŘIK
Nezasvítil měsíc, nebylo ni hvězd.
Bouře také tenkrát krajem přehnala se.
Vyhlížeje z okna na bezcestí cest,
uslyšel jsem výkřik v noci bezehlasé.
Pronikavý výkřik. Pomoc prosila
úpěnlivě k smrti uděšená úzkost.
Ruka, jež se podá, je též posila.
– – Na noc jsem si vzpomněl, ztrhaných cest kluzkost.
Den mne znavil k smrti, příliš pozdní čas.
Zavru svoje okno, z pokoje se nehnu.
Po letech ten výkřik slyším: noc je zas.
Chce se běžet, přispět. Běžím. Nedoběhnu.
(Anebo, 1917)
*
A umí se expresivně a pevně rouhat.
KREV slunce, které zhasíná,
po horizontu stříká.
Výčitek přišla hodina,
a není Slitovníka.
Bůh za tou krví daleký.
Svět se tak šíleně točí.
A děvče stojí u řeky
a má tak zarudlé oči.
Krev červánků je plamenná.
A děvče váhá ještě.
– – Jeť voda dnes tak zkalená
z prudkého jarního deště.
(Noci chiméry, 1917)
Viktor Dyk knihy
1921 |
![]() |
1972 | ![]() |
2002 | ![]() |
2002 | ![]() |
1937 | ![]() |
1989 | ![]() |
1954 | ![]() |
1897 | ![]() |
2011 | ![]() |
1949 | ![]() |
Štítky z knih
secese zfilmováno pověsti romantismus vlastenectví česká literatura pomsta 20. léta 20. století rozhlasové zpracování báje
Dyk je 50x v oblíbených.
Tragická smrt ve vlnách Jadranu (utonutí 14. května 1931) ukončila život muže jenž byl do jisté míry výjimkou mezi českými spisovateli, vedle své dráhy literární a žurnalistické se věnoval aktivně i politice. Mladý básník, jeden z generace ,, buřičů,, se během první světové války zapojil do protirakouského odboje v Maffii. Aktivně vstupuje do politiky ,zprvu v řadách národně demokratické strany , za niž se stal poslancem a roku 1925 senátorem, později mluvčím těch, kteří se hlásili ke krajní pravici. Vždy radikálně odsuzoval Masarykův realismus a Benešovo ,, švýcaření,,( myšleno Benešovo uchvácení demokratickými ideály podle švýcarského vzoru. V čítánkách a v paměti jeho čtenářů žije báseň Země mluví, citovaná a zneužívaná při různých příležitostech proti emigrantům, později ji zneužili proti emigrantům i komunisti. Zdroj - Kronika 20. století 4. díl ( Fortuna Libri 2007)