Dějiny Česka diskuze

"Tato publikace se proto nehodí do rukou "wkipedicky" vzdělaných lidí (to taky odrazila na hodnocení).
V čem je tato kolektivní práce tak vynikající? Protože hledá souvilosti a příčiny v českých dějinách, nad kterými se čtenář musí zamyslet. A hlavně vyvrací mýty, které někteří lidé nechtějí slyšet. ..."

Luke249cz, dovolila bych si nesouhlasit s vaším tvrzením, proč má tato kniha nízké hodnocení. Nad knihou, se rozběhla bouřlivá veřejná diskuze, historiků, tedy žádných "wikipedistů", a publicistů (viz. mé diskuzní příspěvky). A nejen jich. Domnívám se, že jejich kritika, té části, za kterou jsou odpovědní pánové Pullman a Spurný, je oprávněná a podložena argumenty. Nevím, co přesně míníte těmi mýty. Bylo by tedy dobré, když už kritizujete kritiky, uvést v čem, dle vás, se mýlí a co nechtějí vidět. Domnívám se, že to jsou naopak výše zmínění, kteří nechtějí vidět, či se snaží viděné relativizovat.

Magnome, problematický je, dle reakcí, "pouze" výklad dějin 1945-1989. Za ten jsou zodpovědní docent Spurný a Pullmann.

"... To bychom pak, Spectabilis, mohli „demokratické mechanismy“ vidět i na „spontánním“, hektickém souhlasu severokorejských občanů s tamní tyranií. A za demokracii bychom mohli napříště vydávat i podobný „spontánní souhlas“ většiny německých dělníků, rolníků a jejich rodin, koupených zprvu značnými sociálními benefity, s vládou jedné strany NSDAP. Ignorovat podmíněnost takovýchto zdánlivě svobodných „spontánních souhlasů“ v nesvobodném prostředí (v systému, který vše od policie přes odbory, média, školství a kulturu řídí z jednoho centra a zabraňuje poskytovat „mlčící většině“ relevantní informace) a vydávat to poté za důkazy souhlasu, znamená vážné selhání základní historikovy profesní povinnosti: povinnosti kritického čtení pramenů. Důsledkem tohoto zanedbání je fakt, že atrapa je vámi považována za skutečnost.

Představte si, vážení kolegové, že bych jako historik divadla popisoval věru bohaté divadelní a „volnočasové“ (hudební, výtvarné i sportovní) aktivity v Terezíně v letech 1942 – 45, bez ohledu na kontext, v němž se všechny tyto reálně provozované aktivity odehrávaly. Že bych sice nepopíral povinnost historika „mapovat utrpení“ (Matěj Spurný), ale zajímal bych se, jako citovaný, přednostně o „jemnější souvislosti života v diktatuře“, všímal si, jak režim „kromě represe užíval i komunikaci s obyvatelstvem“ atd. Při recepci systému bych zkrátka tyto věci „upřednostňoval před represí“ (Michal Pullmann). Tím sice přímo nepopíraným, ale přesto vynechaným kontextem bych ovšem zásadně zkreslil referenční perspektivu celého vyprávění. I když bych v detailech mluvil pravdu a nic než pravdu (psal bych jen o skutečných kvalitách Brundibára, Gerronova kabaretu Karussel, o Ančerlově mistrovském provedení Mahlerovy či Mendelsson-Bartholdovy hudby, o populárních turnajích v kopané atd.). Nelhal bych, mystifikoval bych „pouze“ smlčením kontextu. Vím, děje jsou to nesouměřitelné, ale metodologie popisu stejná. Stačí z jakéhokoli vyprávění vynechat klíčový detail (že Terezín byl kamufláží, zakrývající funkci faktické přestupní stanice do Osvětimi) a celá narace i s dílčími pravdami se rázem změní v opak.
...
Vážení kolegové,
je velmi dobře, že na historii, zejména na tu nejnovější, existují rozdílné názory. Třeba i v rámci jedné fakulty. A doufám, že to tak zůstane. Přesto však registruji se znepokojením, že z prostředí mladých historiků zaznívají – nevím, do jaké míry spontánní – hlasy vašich studentů, které místo aby je zarážela míra vašich zkreslení a účelových vynechávek, protestují proti „delegitimizaci historické vědy prostřednictvím osobních útoků“, jež jim „připomínají kádrování, vytváření seznamů nepřátel a umlčování opozice pro rozdílné názory“. Ti mládenci a panny nevědí, o čem mluví: jaképak kádrování, jaképak umlčování opozice? Opozice vůči momentálně panující vrchnosti, tedy vůči sobě? Bylo by dobré na nějakém vašem nejbližším semináři probrat sémantiku a historickou kritiku obou zmíněných pojmů, aby s nimi příště vaši studenti tak neznale nešermovali. Ani mně není blízké posuzování oponenta podle toho, kde a v jaké rodině vyrostl. Co mě ale zaráží je to, že vaši studenti nedokáží rozlišit tak triviální věc, jako je kritiku „ad personam“ (k osobě) od kritiky „ad rem“ (k věci). A naprostá většina výhrad, které v médiích proti vaší stále skandálnější revizi nedávné historie ve prospěch minulého režimu, a nyní už i ve prospěch stalinismu, zazněla, je typickou kritikou „ad rem“. Takže i k těmto pojmům by neškodilo uspořádat také nějaký doškolovací seminář. Jakož i k řadě dalších témat, zmíněných v tomto dopise. ..."

Otevřený dopis Vladimíra Justa - Spectabilis docentu Michalu Pullmannovi a docentu Matěji Spurnému (Aktuálně.cz, Blogy - 3.9.2020)