Kapitán fregaty diskuze
Patrick O'Brian
Námořní dobrodružství Aubreye a Maturina série
< 2. díl >
Příběh začíná v okamžiku, kdy se Jack Aubrey vrací domů po svých eskapádách ve Středozemním moři. Británie prožívá období míru, následujícího po příměří v Amiensu. Spolu s přítelem lékařem Stephenem Maturinem začíná vést život venkovského gentlemana - věnuje se lovu, zábavě a milostným zápletkám. Jejich pohodlné žití je však náhle ukončeno, když se z Jacka přes noc stane chuďas s tolika dluhy, že by mohl zbytek života strávit ve vězení. Prchá na kontinent, aby zde našel spásu. Místo toho se však stane pronásledovaným uprchlíkem, neboť Napoleon nařídil internaci všech Angličanů, nalézajících se ve Francii. Aubreyho dobrodružství při úniku z Francie a před vězením pro dlužníky uchvátí pozornost čtenářů stejně silně jako jeho nedostižné šarvátky na moři.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
The Post Captain, 1972
více info...
Diskuze o knize (12)
Přidat komentář
A mám ji doma:-)
Než jsem se dověděl, že bude takhle brzy druhé vydání měl jsem jí rozečtenou na čtečce, ale asi to vemu od začátku, když je ten novej překlad a kniha je kniha.
Tak jsem začal číst. Na souš jsem se docela těšil a opravdu je to zábava. Jack padá z koně...:-D
Jo a Diana je mi zatím sympatičtější než Sophie, což mě docela štve, protože mám Jacka radši než Maturina, ale uvidíme časem:-)
Na stole se objevovaly a zase mizely láhve a napětí stále více polevovalo. Rozhovor plynule probíhal ve španělštině, angličtině a jakési odrůdě francouzštiny. Dokonce došlo na smích a skákání do řeči, a když konečně vynikající moučník udělal místo bonbonům, ořechům a portskému, Jack nechal kolovat karafu a vyzval všechny, aby si naplnili skleničky po okraj. Potom zdvihl tu svoji a pronesl: "Pánové, navrhuji přípitek. Prosím vás, abyste si se mnou připili na Sophii."
"Na Sophii!" zvolali španělští kapitáni a zdvihli sklenice.
"Na Sophii," řekl Stephen. "Bůh jí žehnej!"
vs
Nenávist jako jediná hybná síla, nedůtklivé, neštěstím proniknuté prahnutí - dětství jako jediné šťastné období a očekávání neznámého. A potom nepřetržitý boj, který se snad ani nedá vyhrát, prohrávaný zápas s horšícím se zdravím - chudoba téměř pro všechny. Život je dlouhá nemoc s jediným možným koncem a jeho poslední roky jsou úděsné. Slabost, zhoršená neúprosnými, revmatickými bolestmi, odcházejícími smysly, přátelé, rodina, ztráta zaměstnání, člověk, který musí žebrat o slabomyslnost, anebo srdce z kamene.
a ještě - co se Jackovi na té str. 363 zdálo:
Magdaléna na Queenině obrazu mu říkala: "Proč si nenaladíš housle na oranžovohnědou, žlutou, zelenou a tuhle modrou barvu, místo těch starých všedních tónů?" Bylo to tak očividné. Naladili si se Stephenem nástroje, cello dohněda a do plné šarlatové, a opájeli se jenom barvami - a jakými barvami!
Na str. 363 opět narážím na "smeták". Což mě přimělo zauvažovat nad smetákem pana Křížka vs mopem pana Lokaje (který můj povzdech nad tím, že ve Veliteli šalupy ve druhém vydání bylo svlažování smetáků nahrazeno mopy, okomentoval pozoruhodně podrobnou přednáškou i o dalších hříších pana Křížka), mě napadá, že slovo smeták se přece jen hodí pro epoletu lépe - a to proto, že působí jaksi chlapštěji. Zatímco slovo mop vyvolává - alespoň tedy u mě - představu komorné nebo pokojské.
takže ne od 83. strany, ale od 107. strany jsme opět na moři!
- a (opět miniaturní spoiler, dalo by se říci spoilerek, možná spoilereček) - jaké shledání!:
"... Ale jinak, pane, je ta naše loď docela suchá a je tu opravdu spousta (kurzíva) místa - takového místa jako na nějaké řadové lodi první třídy! Sám pro sebe mám velkou ohromnou prostornou kajutu. Prokázal byste mi tu čest, pane, a dal si se mnou v podpalubí sklenku araku?"
"To si dám, s největší radostí," odpověděl Jack. Když se poněkud obtížně vtěsnal na truhlici ve "velké ohromné prostorné kajutě", zeptal se: "Jak jste se sem, Pullingsi, u všech všudy, vůbec dostal?"
A hned další (boží) ob-odstavec! (pozor, drobný spoiler):
"Jsou tu dva rostbífové, pane, pšili za vámi," hlísil strážný ve službě.
"Ach ne!" vykřikl kapitán Christy Palliere. "Ne v tuhle hodinu, pro smilování Boží! Řekněte jim, že tu nejsem, Jeannote. Možná se vrátím v pět hodin. Co jsou zač?
"Ten první je Aubrey, Jacques. Tvrdí, že je kapitánem v jejich námořnictvu," řekl strážný, zúžil oči a zkoumal proužek papíru, který držel v ruce. "Narozen 1. dubna 1066 v Blázinci v Londýně. Povolání otce: mnich, povolání matky: jeptiška. Jméno matky za svobodna, Borgia, Lukrécie. Ten druhý pocestný je Maturin, Etienne..."
"Rychle, rychle! zvolal kapitán Christy-Palliere. "Moje podkolenice, Jeannote, moji kravatu -" kvůli pohodlí seděl u stolu jen ve spodkách. "Ty zkurvysynu, moji košili. Penhoëte, musíme dneska vystrojit opravdový oběd - Jeannote, najdi kartáč na šaty - to je ten anglický zajatec, o kterém jsem vám vyprávěl. Vynikající námořník, okouzlující společník Vám samozřejmě nebude vadit rozhovor v angličtině, viďte? Jak vypadám?
Čekání na desítku se nějak protahuje ... od zoufání ale spolehlivě ochrání třeba dvojka - kam jsem chtěla jen nakouknout, připomenout si, překonat mořskou nemoc (neb už na str. 83 jsme opět na moři ... i když v přístavu, pravda ...) a zamyslet se např. nad historickými vztahy anglicko-francouzskými a obecně mezilidskými (no a samozřejmě se také zasmát O'Brianovým ironickým humorům, které často říznou i do bolavých a temných míst, takže smích či úsměv vystřídá vráska):
"Oběd," řekl kapitán Christy-Palliere a zavřel složku s rozsudky smrti, písmena F až L. "Měl bych začít sklenkou Banyulsu, ančovičkami a nějakými olivami, černými olivami. Pak bych snad mohl mít Hébertovu rybí polévku a po ní obyčejnou langustu v hovězím vývaru. Pak možná jeho skopovou kýtu en croute. Jehněčí je teď, když kvete tymián, vynikající. Pak snad už jen sýr, jahody a nějaké sladkosti ke kávě - třeba talířek mého anglického džemu. Žádná ta vaše dekorativní jídla, Penhoëte. Moje játra by to v tomhle vedru nevydržela a máme před sebou ještě spoustu práce, jestli má být Annibale připraven k vyplutí na moře příští týden. Máme tedy k vyřízení ty Dumanoirovy fascikly - byl bych tak rád, kdyby se mohl vrátit. Měl bych dneska dopoledne vyslechnout ty Maltézany. Jestli budeme mít dobrý oběd, tak mají šanci uniknout zastřelení..."
Štítky knihy
přátelství humor sociologie napoleonské války námořníci plachetnice Britské královské námořnictvo historické romány válečná strategie dobrodružné romány
Autorovy další knížky
| 2017 |  Velitel šalupy |
| 2012 | Válečná štěstěna |
| 2013 | Na vlnách Baltu |
| 2015 | Jónská mise |
| 2017 | Odvrácená strana světa |
Gratuluju! :)