Nesvoboda diskuze
Michaela Vincourová , Lukáš Vincour , Lucie Marková , Eva Grestenbergerová , Nela Bartoníčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444120/bmid_nesvoboda-vuc-444120.jpg
4
35
35
Zneužívání zvířat v České republice má mnoho podob. Začíná u jídelních stolů, pokračuje v budovách pokusných laboratoří a zdaleka nekončí v klecích zoologických zahrad nebo cirkusových manéžích. Zvířata nenacházejí klid ani ve volné přírodě. Myslivci z nich dělají živé terče, rybáři je za ústa tahají ven z vody a včelaři si přivlastňují jejich zimní zásoby. Mnohdy se taktéž ocitají v roli dopravních prostředků, jindy živých hraček nebo módních doplňků. Od útlého věku jsou lidé vedeni k názoru, že smyslem existence některých zvířat je sloužit člověku a obětovat se pro něj. Příliš se však už nepřemýšlí o tom, jaký dopad má lidské chování právě na samotná zvířata. Na každou jednu bytost narozenou do nesvobodného těla. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsou zvířata chráněna zákonem, je tomu vlastně naopak. Zákon na ochranu zvířat proti týrání se minul svým obsahem a povoluje jedince mrzačit, omezovat v pohybu, zohyzďovat chemickými látkami, pouštět jimi elektrický proud, namačkané v transportech smrti je odesílat na jatka nebo pořádat jejich veřejné popravy na zahradách. Dávno víme, že zvířata nejsou stroje bez myšlenek a emocí. Většina z nich naopak vede bohatý duševní život. Co všechno tedy musí někdo takový snášet v roli nedobrovolného služebníka lidské společnosti? Tuto otázku a mnohé další by vám měla zodpovědět právě tato kniha, která vás provede životem zvířat bez svobody.... celý text
Diskuze o knize (7)
Přidat komentář
Ad Shindo: Pokud se Vás můj předchozí diskusní příspěvek dotkl, omlouvám se. Já maso jím (ne každý den, ale vcelku často). Snažím se ho nakupovat nejen v super a hypermarketech, ale brát i od místních dodavatelů, kde věřím, že ta zvířata mají lepší podmínky.
Navíc se doma staráme o kocoura, který se po úrazu neobejde bez každodenní lidské pomoci (neměli jsme to srdce ho nechat utratit, zvlášť když se jeho zdravotní stav ze začátku výrazně zlepšoval). Není to živá hračka ani módní doplněk, pravdou sice je, že už nemá svobodu v tom, že bychom ho mohli pustit proběhnout ven, ale to by ho mohlo stát zdraví či dokonce život.
@PanPredseda: To si nemyslím, to by som musel byť slepý jak patrón :D Nejem mäso už niekoľko rokov ale takíto militantní ultravegáni mi vždy dokážu zdvihnúť tlak. Síce poukazujú na správnu vec, ale dosť agresívnym spôsobom. Byť mäsožravcom, skôr ma to znechutí, naštve a utvrdí v názore, že vegáni sú banda debilov, než k niečomu motivuje. Ale ako tak pozerám na príspevky v Komentároch, niektorým takýto "in your face" agresívny emotívny spôsob argumentovania zrejme sedí.
Nemůže být to černobílé a naivní vidění způsobeno nedostatkem masité stravy? ;-)
@PanPredseda: To autorom knihy nevysvetlíš, tí vidia situáciu príliš čiernobielo a tak nejak naivne.
"Co všechno tedy musí někdo takový snášet v roli nedobrovolného služebníka lidské společnosti?"
A co teprv musí snášet člověk v roli služebníka kočičí společnosti? Pravda, jeho rozhodnutí stát se kočičím sluhou je víceméně dobrovolné...
Pro koho je kniha příliš emotivní, mohl by sáhnout třeba po nějaké klasice: Osvobození zvířat, Věčná Treblinka. :)
Štítky knihy
propaganda chovatelství, chov člověk a zvíře práva zvířat, zvířecí práva veganství etické a morální aspektyAutoři knihy
česká, 1990 Lukáš Vincour
česká, 1984 Lucie Marková
česká, 1997 Eva Grestenbergerová
česká, 1993 Nela Bartoníčková
česká, 2001
@PanPredseda: Nedotkol, práve naopak. Sám s autormi knihy vo viacerých veciach nesúhlasím, minimálne v militantnom prístupe k vegánstvu a k ľuďom, ktorí nie sú na ich vlne.
Mne osobne je milší človek, ktorý mäso postupne obmedzuje alebo namiesto v supermarkete ho kupuje od lokálneho dodávateľa (a v menšom množstve) než aktivista, ktorý vehementne propaguje len svoj názor ako jediný správny a nepripustí si, že iní s ním z rôznych dôvodov nemusia súhlasiť a zdieľať jeho názor.
Takže s Vami súhlasím.
K tomu kocúrovi: Klobúk dolu a všetka česť. Ja sám som z rodiny, kde sa venovali dočasným opaterám psov (a nepriamo aj ja sám). Mal som aj pár takýchto známych vrátane jednej vegánky, ktorá by sa pri názoroch autorov knihy zrejme chytala za hlavu (hoci pri jej povahe by Vincoura et al. zrejme rovno poslala tam, kam slnce nesvieti). Títo ľudia dávali často na vlastné náklady a čas domov zvieratám, na ktoré sa ich majitelia vykašľali, týrali ich či zanedbávali.
Mám ale celkovo pocit, že toto autori knihy nevidia alebo vidieť nechcú, keďže pre nich je vlastníctvo domáceho zvieraťa automaticky jeho týraním.