Nesvoboda
Michaela Vincourová , Lukáš Vincour , Lucie Marková , Eva Grestenbergerová , Nela Bartoníčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444120/bmid_nesvoboda-vuc-444120.jpg
4
35
35
Zneužívání zvířat v České republice má mnoho podob. Začíná u jídelních stolů, pokračuje v budovách pokusných laboratoří a zdaleka nekončí v klecích zoologických zahrad nebo cirkusových manéžích. Zvířata nenacházejí klid ani ve volné přírodě. Myslivci z nich dělají živé terče, rybáři je za ústa tahají ven z vody a včelaři si přivlastňují jejich zimní zásoby. Mnohdy se taktéž ocitají v roli dopravních prostředků, jindy živých hraček nebo módních doplňků. Od útlého věku jsou lidé vedeni k názoru, že smyslem existence některých zvířat je sloužit člověku a obětovat se pro něj. Příliš se však už nepřemýšlí o tom, jaký dopad má lidské chování právě na samotná zvířata. Na každou jednu bytost narozenou do nesvobodného těla. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsou zvířata chráněna zákonem, je tomu vlastně naopak. Zákon na ochranu zvířat proti týrání se minul svým obsahem a povoluje jedince mrzačit, omezovat v pohybu, zohyzďovat chemickými látkami, pouštět jimi elektrický proud, namačkané v transportech smrti je odesílat na jatka nebo pořádat jejich veřejné popravy na zahradách. Dávno víme, že zvířata nejsou stroje bez myšlenek a emocí. Většina z nich naopak vede bohatý duševní život. Co všechno tedy musí někdo takový snášet v roli nedobrovolného služebníka lidské společnosti? Tuto otázku a mnohé další by vám měla zodpovědět právě tato kniha, která vás provede životem zvířat bez svobody.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha pro vegetariána/vegana, ke které se vždy jendou za čas vracím.
Hodnotím plným počtem, přestože by kniha nemusela hrát tolik na city (přece jen takhle masožravce spíš odradite).
Kniha je psaná přístupnou srozumitelnou formou pro širší veřejnost. Velice oceňuji práci v kapitole Pokusy na zvířatech, o kterých se člověk málo jinde dočte. Kniha dává i vhled do tkz. Bio chovů. Je smutné jak se lidská společnost může chovat ke zvířatům, jak je popsáno v knize, avšak naštěstí je mnoho lidí kteří na práva zvířat upozorňují a něco i pro tuto problematiku dělají. Velice knihu doporučuji a jsem za ni rád.
Kniha kvôli jednostrannej rétorike nepadne vhod každému, ale zase môže práve kvôli nej padnúť vhod inej cieľovej skupine. Autori sa vôbec netaja tým, že propagujú nekompromisné vegánstvo, a ja s tým nemám problém; zamieňanie pojmov "využívanie zvierat" za "zneužívanie zvierat" a pod, mi nemá prečo vadiť. Kniha je nabitá užitočnými informáciami a štatistikami z rôznych odvetví priemyslu živočíšnej výroby v Českej republike, ale aj etickými a ekologickými aspektmi vegánstva. Tieto veci treba šíriť medzi verejnosť.
Organizaci Zvířata Nejíme sleduji už dluhou dobu a ve všech názorech s nimi souhlasím. Avšak jak na instagramu, tak v knížce jsem si stejně jako většina lidí všimla velké četnosti citově zabarvených slov, které byly využívány ve vztahu k faktům. Já naprosto chápu, že při každodenním setkáváním s násílím a využíváním zvířat není lehké zvolit neutrální slovní vyjádření... ale myslím, že pokud by byla kniha v místech psána více odborně, hodně by ji to prospělo. Je zde cítit rozdíl, jakou část jaký autor psal.
Každopádně pravdivosti to knize neubírá. Čtenář získá přečtením celou řadu faktů, které jsou podtržené reálnými situacemi, které se v jednotlivých chovech nebo zařízeních staly. Určitě doporučuji
Kniha píše o problematike, pred ktorou mnohí zatvárajú oči. Spôsob akým to však podáva nie je dobrý.
Nedostatok objektivity aj napriek tomu, že sa autori snažia podložiť si svoje tvrdenia výskumne (za čo klobúk dolu). Do akej miery však môže byť objektívna kniha na túto tému, ak sú jej autormi zapálení vegánski aktivisti? Navyše by ma zaujímal napríklad ich postoj k desaťtisícom zvierat zabitých organizáciou PETA (ktorú v knihe taktiež dávajú za istý príklad).
Prehnaná emotivita. Už prvé vety knihy sa snažia navodiť dojem, že zvieratá sú týrané kde sa len dá, donekonečna omieľané vety o "zneužívaných trpiacich cítiacich bytostiach", opisovanie pracovníkov veľkochovov ako "mučiteľov, znásilňovačov a psychopatov" a už len fakt, že autori považujú domáceho maznáčika za týranie a zneužívanie zvierat je prinajmenšom úsmevný. Zrejme im unikajú veci ako adopcia zvierat z útulkov, psie hospice alebo dočasné opatery a hromada neziskoviek, ktoré sa tomuto zapálene venujú. Alebo ich vedome nechcú vidieť?
Príliš čiernobiely pohľad. Kým autori píšu, že "mäsožravci" vidia čiernobielo, oni sami robia to isté. Kniha pôsobí, akoby jedinou možnosťou na zmenu bolo zveganizovať celý svet a nechať všetky zvieratká voľne pobiehať prírodou. To však nikdy nebude možné. Minimálne z toho dôvodu, že existujú národy a kmene, pre ktoré je mäso v jedálničku, využívanie zvierat k pracovným účelom a výrobky z nich nutné k prežitiu. Skúste povedať členovi kmeňa žijúceho na Sibíri v pár desiatkach pod nulou, že sa musí zaobísť bez svojho soba, mäsa a kožuchu z neho. Áno, možno idem do extrémov, to isté však robia autori.
Sám nejem mäso a nepodporujem veľkochovy. Ľudia ako autori sú však podľa mňa jedna z príčin, prečo mnohí ešte stále odsudzujú vegánov.
Nebyť až fanatickej čiernobielej prehnane emotívnej rétoriky, kniha by mohla byť cenným materiálom o tom ako to funguje na veľkochovoch. Takto je to len ďalšia militantná obhajoba vegánstva, ktorá skôr ľudí odradí a znechutí, než inšpiruje .
Chtěl jsem napsat rozsáhlejší recenzi,ale po přečtení ostatních bych ji zkrátil jen na to, že souhlasím a shoduji se s recenzí od vlkodlaq. I když je chování ke zvířatům hrozné tak mi tento styl podání informací vůbec nevyhovoval a místo přesvědčení kritiků a lidí, kteří nemají k tomuto tématu tolik blízko je toto velmi zaujaté dílo jen popudí. Velice mi chybělo postupné řešení jednotlivých problémů namísto toho zde byla podle autorů jediná cesta ("stát se veganem").
Byť soucítím se vším živým a přírodu mám v hluboké úctě, snažím se žít pokud možno ekologický život, tato kniha, i když má v lecčems pravdu, téma podává až příliš emotivně, bez objektivního nadhledu.. A to tak moc, že ji nelze brát příliš vážně. Přes vážné téma se celou knihou nese zvláštní naivní podtón, jako by to napsali studenti prvních ročníků humanitních oborů. Abyste mě špatně nepochopili, způsob zacházení se zvířaty je, ještě stále, hrozný. Čím chudší svět (s výjimkami) tím horší způsoby. Ale je velice naivní si myslet, že celý svět může ze dne na den přestat jíst maso, je naivní si myslet, že od zítřka zemědělci nechají zvěř volně se množit a prohánět po svých polích a žrát úrodu, rybáři se slzou viny v oku spálí své rybářské nářadí. Takhle to prostě nefunguje a fungovat nikdy nebude. Co ale můžeme snad ovlivnit, jak je zacházeno se zvířaty v chovech a jak budou usmrceny. Už indiáni děkovali kořisti za její maso, nelovili víc, než potřebovali a lovenou zvěř se vždy snažili usmrtit co nejrychleji a s minimem trápení. Indiáni třeba nikdy nelovili do pastí, to až bílí trappeři. To bysme se měli naučit. Maso není jen kus žvance, každý by si měl být vědom té cesty, kterou onen řízek podstoupí, než se nám dostane na stůl. Co zhoršuje život zvířat v chovech, jsou peníze a nenažranost lidských hovad. Chov kuřat, prasat a krav, to jsou miliardové kšefty jedinců jako Babiš a podobně.
Člověk nemusí nutně přestat jíst maso, bohatě stačí nemít maso 3x denně každý den, jak je u nás smutným zvykem. Pokud by většina z nás "jen" omezila maso na 2x týdně, spotřeba masa by klesla minimálně o polovinu.
Velice chválím a oceňuji jakoukoliv snahu co se týče lepšího zacházení se zvířaty, co mi ale příliš nesedlo, je toto konkrétní podání.
Kéž by tomu nebyla pravda - ale ona, vypadá to, je... Koncentrační tábory stále existují. Jen ne už pro nevyhovující část lidské populace, ale pro zvířata. A k tomu další formy zotročování... Nejsem v této problematice zrovna angažován, že bych byl zemědělcem nebo třeba veterinářem. Doteď jsem žil spíše ve sladké nevědomosti, kdy se ke mně realita donesla maximálně několika reportážemi z TV. Anebo jsem žil také částečně v domnění, že některé věci jsou vlastně "normální". Tento svazek mi celkem otevřel oči. Kniha obsahuje spoustu odkazů na použité zdroje informací. Její sdělení se mi tedy zdá, bohužel, dosti pravdivé. Proč ale zakopávat pravdu? Ta by měla vyjít ven na povrch, pro každého z nás, a tato kniha je pro to podle mě jedním z dobrých prostředků.
Jak jsem předpokládala, nebylo to vůbec lehké čtení. Ale jak se říká, pravda bolí. Není jednoduché si přiznat, že zotročujeme zvířata všemi možnými způsoby. Tato kniha je skvělý nástroj k uvědomění si celé této problematiky, tedy zotročování jiného živočišného druhu kvůli lidským potřebám. Tleskám autorům!
Štítky knihy
propaganda chovatelství, chov člověk a zvíře práva zvířat, zvířecí práva veganství etické a morální aspektyAutoři knihy
česká, 1990 Lukáš Vincour
česká, 1984 Lucie Marková
česká, 1997 Eva Grestenbergerová
česká, 1993 Nela Bartoníčková
česká, 2001
Kniha popisuje problematiku, kterou nechceme vidět. To, co se děje zvířatům a jakým způsobem se k nim chováme, není v pořádku. Ani náš vztah k planetě. Potřebuje to opravu radikální změnu a proto po obsahové stránce je za mě kniha velmi dobře zpracovaná.
Nevadí mi ani, že kniha je “drsná”, ale přece jen bych měla nějaké stylistické výtky. Kombinace předkládání faktů na odborné úrovni a emotivního jazyka spolu s neformální češtinou působí občas lehce amatérsky. Stejně jako překlepy, nevhodně zvolená slova, slovní spojení a stylistické chyby. To vše zbytečně ubírá knize na kvalitách.