Poslední přání diskuze
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422761/mid_posledni-prani-MSJ-422761.jpg
5
6766
6766
Geralt z Rivie je zaklínač. Nemá rodinu, nemá domov, toulá se světem a zabíjí netvory a monstra škodící a ubližující lidem - upíry, vlkodlaky, bazilišky či mantichory. Není žádný rytíř bez bázně a hany, jen si musí vydělat na živobytí, a tak si za svou práci nechává platit. Jsou to těžce vydělané peníze a jeho řemeslo je nejen nebezpečné, ale i nevděčné. Za bojové a magické techniky, které mu umožňují přežít, musel zaplatit vysokou cenu - prodělat změny organismu, mutace i krutý výcvik. Nyní jeho schopnosti vzbuzují u běžných smrtelníků strach a odpor, a přestože se bez jeho služeb neobejdou, odsoudili ho k životu na okraji společnosti. Zaklínači by to nemělo vadit, měl by být zbaven emocí, jenže u Geralta známá pravidla často neplatí...... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno:
2011
,
Leonardo
Originální název:
Ostatnie życzenie, 1993
více info...
Diskuze o knize (37)
Přidat komentář
Dobrý den, chtěl bych si Zaklínače přečíst, ale pořád se nemůžu dohledat který díl je první. Vím že je tady napsána 1, ale všiml jsem si že spisovatel má spousty sérií s názvem Zaklínač. A ty povídky jsou taky součástí série nebo ne? Prosím poraďte.
Vidlička, jaká ostuda? A nad hrobem? Co bych měla říkat já, o generaci starší než ty. Čtu všechno možné napříč žánry a se Zaklínačem jsem se hóódně dlouho míjela. A to jsem knihy prodávala. Zaklínač nejspíš bude mojí pozdní láskou. Potkala jsem ho pozdě, lepší než nikdy,ne?
Pokud by někdo měl zájem o hlubší rozbor literárního vědce, tak vřele doporučuji tento podcast: https://youtu.be/tryjP_h9FbI
Lenka.Vílka: Já jsem stará duchem! :D Ale tělo to rok za rokem postupně dohání, časem to určitě dozraje k úplném souladu. Pak už nebude možné rýt do svých vrstevníků (například proto, že už jich nebude moc zbývat a zbylí beztak neuvidí na čtení) a budu-li chtít rýt, budu muset rýt výhradně do mládeže.
Zelený_drak: přiznání. Až když jsem to napsala, koukla jsem se, kolik vám je let :O
Lenka.Vílka: Začátečníci a ti, kteří nematurovali, jsou samozřejmě omluveni! :D Sakra, asi už jsem starší než si uvědomuju, když mi lidi píšou, že jsou mladí, ale ne blbí :) Každopádně nejsem žádný literární znalec. Jakmile dojde na teorii opírám se opravdu jen o středoškolskou látku. A pokud byste povídkám na chuť nikdy nepřišla, tak bych to naprosto chápala, dokud byste k nim nepsala, že "se ten román autorovi vůbec nepovedl".
Zeleny_Drak: u své první takto čtené knihy ano, u dalších už ne, ale nebyl to pro mě důvod snížení hodnocení, jsem sice mladá, ale ne blbá ;)
A u svých prvních povídek jsem taky psala, že na ten formát nejsem zvyklá. A jo, proto jsem myslela, že nejsou proto pro mě. A hele, dala jsem tomu šanci a povídky zbožňuju :)
Sieno, vůbec nechápu, za co se tak omlouváte. Mně náhodou zpravidla ani trochu nevadí, když se mnou někdo v něčem souhlasí :D Mimo fantasy často čtu věci, které tu mají tak do 5 komentářů, takže na podobná moudra moc nenarážím. Registrovala jsem ale, že podobné neporozumění literárnímu žánru potkává novelu, kde nejeden čtenář už vůbec netuší, která bije. A což teprve všechny žánry dramatu. Přitom právě literatura je to, z čeho spolehlivě maturovali všichni středoškoláci napříč generacemi. Tedy mě zaráží, když si někdo přečte třeba scénář a pak je šokován, že dostal scénář.
Lenka.Vílka a Naias: Sama jsem určitě někdy k nějaké sbírce napsala, že "jsou to jen povídky", takže "mě to nebavilo tak jako román". Poezii často hodnotím stylem "líbí/nelíbí", což považuji za naprosto validní způsob (a často jsem docela vděčná za úvod nebo doslov, kde se mi někdo snaží horlivě a zpravidla marně vysvětlit, proč se mi to líbit mělo a jak to obohatilo literaturu). Kdo se podívá do mých přečtených knih, uvidí, že se snažím oprostit od "naprosto nutných kladných hodnocení nedotknutelných klasik" a tu a tam zvesela udělím i hodnocení "odpad". To, co mě tu vede k rýpání tedy určitě není něčí odlišný vkus nebo to, že někdo má rád jenom romány. Rýpu hlavně do toho, že někdo ani nepozná, když čte něco jiného než román a hodnotí "kvality románu" tam, kde je nelze čekat. A taky do neschopnosti se zamyslet nad jakýmkoliv kontextem. Například si mnozí asi nikdy nepoložili otázku, jak se "vyrábí" nový autor. Fantasy román neznámému autorovi píšícímu v jiném než anglickém jazyce obvykle nikdo nevydá. Stále je běžné, že autoři píší nejdřív povídky a posílají je do soutěží a do časopisů. S mnoha anglicky píšícími autory to nebylo jinak, akorát se k nám dostaly až jejich romány a povídky vyšlé v časopisech u nás nikdo nezná.
Asi to je věkem a možná počtem načtených knih. Já taky nejsem na fotbal...no, nejsem na hodně sportů...ale když příběh z toho prostředí dobrý prostě je, tak ty kopálisti (taky používám tenhle výraz) jsou najednou strašně super. A právě ocenim to, že i v tématu, které nemusím, čtu dobrý příběh. Stejně by to mělo být s formátem. Já třeba nemám ráda, vyprávění v přítomném čase. Ale když je příběh dobrej, tak to ocenim hvězdama podle zásluhy. Ale pokud příběh ještě k tomu dobrej není, tak se nestydím, že jsem nedočetla ;)
(Asi jsem zvyklá z komiksů, kde přeci jen musíte taky započítat oba faktory. Děj i formu a kolikrát to srdce rve, když dobrý děj zabije forma a obráceně, ale důležité je umět to potom správně napsat do komentáře...)
To je práve ten problém, keď sú poviedky spojené témou a postavami, vtedy sa dočítame, ako je to čudne napísané, viď pomuchlané útržky blahej pamäti. Už som sa viackrát stretla s tým, že takáto zbierka poviedok bola považovaná za román – niektorí to nevedia rozlíšiť – a podľa toho kritizovaná. A že každý nie je na poviedky, to je v pohode, ja nie som na futbal, ale nikam nepíšem, co kdo má na těch kopálistech.
Spíš bych to rozdělila. Povídkovou sbírku, kde je "každej pes jiná ves" pouze spojený žánrem a povídkovou sbírku, která je propojena tak, že vlastně tvoří "román s časovejma mezerama". Obě formy jsou hodně rozdílné! A pokud si správně pamatuju, tenhle odvážný názor hodný linče ohledně povídek napsala uživatelka ke knize povídek první skupiny. Každej holt není zvyklej na to, že příběh hned skončí. Já se do povídek nezačetla taky hned po první sbírce. Ale Zaklínač je, mnou zmíněná, druhá kategorie.
Takže...není povídka jako povídka. Záleží na jejím formátu ve sbírce.
A že lidé moc nemusí povídky, to zase na druhou stranu chápu. Ten formát vám sedne nebo nesedne. Buď se do něj "dopročtete" nebo to vzdáte. A na tom není nic špatného. Prostě každý není na všechno. A myslím, že to je dobře :)
Zelený_Drak, omlouvám se, ale nedá mi to abych nezareagovala na Vaši poznámku o kritice povídkové formy od zdejších čtenářů. Bohužel, musím s Vámi souhlasit. a netýká se to jen fantasy. Dokonce jsem tu i četla, že povídka je srovnatelná s článkem v bulvárním časopise...
Nočníptáku, to mi nerozumíte. Nemyslím si, že ho nedokážete ocenit. Myslím, že ho nedokážete ocenit plně, protože určité aspekty prostě bez dalšího kontextu nemůžete vidět. To je přece rozdíl a vůbec to neznamená, že si ho nemůžete užít, nebo že nedoceníte Sapkowskiho autorkské kvality. Já jsem si také užívala své první díly z Úžasné Zeměplochy už ve 12 letech, jako jedno z prvních fantasy. S větším rozhledem je teď prostě jen oceňuji i v ohledech, které mi tehdy ani nepřišly na mysl. Vy čtete hodně a z toho, co jsem viděla, hodnotíte převážně pozitivně a Zaklínač pro vás byl plavba v neznámých vodách. Cením si vaší čtenářské odvahy zkusit něco nového. Váš komentář o starých kolenech jsem registrovala a potěšil mě. Můj komentář na vás vůbec nemířil.
Mířím spíš na lidi, kteří kritizují povídkovou formu, aniž by vůbec měli představu, co je to povídka a jak to (dodnes) funguje s prosazováním nových autorů fantasy u nás a u sousedů. Nebo případně tvrdí, že tato první sbírka nepřináší do fantasy nic nového, aniž by byli schopní Zaklínače správně časově zařadit a tedy jim nedochází, že v roce 1986 rozhodně přinášel dost. Zejména pak za oponou, kde to s fantastikou před 89. nebylo úplně snadné. A zrovna tomuto zase třeba zrovna vy budete rozumět lépe než já i bez jakéhokoliv rozhledu ve fantastice.
Zelený_Drak, musím vám napsat, že rozhodně nemám žádný přehled o fantasy 20. a 21. století a přesto si myslím, že dokážu ocenit dílo pana Sapkowského. A neviděla jsem seriál a nehrála hru. Myslím, že určitě nebudu jedinou čtenářkou/čtenářem/, kteří ač neznalí, prožili nad jeho Zaklínačem úžasné chvíle.
Ještě bych dala dál radu, kterou jsem dostala, u druhé knihy povídek, Zaklínač II - Meč osudu, nečíst poslední povídku - uzavírá celou ságu.
Booklovertina, Sapkowski sa rozhodne neinšpiroval disneyovkami, našli ste tam snáď húfy roztomilých zvieratiek a spievajúce čajové kanvice? Tie rozprávky, ktoré Sapkowski variuje, sú európske, nie americké. A z európskeho zdroja čerpal aj Disney.
Grimik, poviedky sú neprepojené, "chaotické", pretože pôvodne vychádzali v časopise, vtedy je nesúrodosť výhodou. A čo sa týka toho, že svet nie je detailne prepracovaný, pokiaľ viem, Sapkowski bol proti nalinkovaniu, aby toto bolo tak a toto zas tak a nijak inak. Veľa ponechával na čitateľovi samom, chcel, aby si veci domýšľal, nie len pasívne prijímal. Je to zámer, nie nedostatok.
V rokoch 1992, 1993 a 1994 boli v českom preklade ZVEREJNENÉ a to v ZBIERKACH POVIEDOK tieto poviedky: Zaklínač, Zrno pravdy, Menší zlo, Otázka ceny, Cesta, z níž se nevrací, Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň, Trošku se obětovat, Meč osudu, Něco víc, Konec světa, Poslední přání.
A co povídka, kdy se Gerald s Marigoldem snaží dostat na druhý břeh řeky a utéct tak před Nilfgardskou armádou? Já měl za to, že se jedná až o tu druhou válku...Btw, co se týče napsání povídek, přiznávám, že máš pravdu, a byly napsány již dříve. Co se týče vydání sbírek Poslední přání a Meč osudu, ty u nás vyšly až po románu, aspoň v tom jsem se nepletl. Jinak nesouhlasím s tím, že všichni vědí, že nemají číst poslední povídku z Meče osudu. V knihkupectvích i v některých knihovnách to jednoduše nabízejí jako druhý díl série.
Všechny povídky se chronologicky odehrávají před ságou a taky byly před ságou napsány. Viz Alienor. Takže žádné doplnění nových povídek se nekonalo. Poslední povídku ze sbírky Meč osudu nemá samozřejmě smysl číst před ságou. To snad každý ví... Sapkowski ji napsal jako vtípek pro své přátele. Proto zcela nesedí se závěrem celé ságy. Bouřková sezona chronologicky spadá mezi dvě knihy povídek.
Povídky
Polské vydání
Wiedźmin. („Zaklínač“) (REPORTER 1986)
Miecz przeznaczenia. („Meč osudu“) (SuperNOWA 1992)
Ostatnie życzenie. („Poslední přání“) (SuperNOWA 1993)
Coś się kończy, coś się zaczyna. („Něco končí, něco začíná“) (SuperNOWA 2000)
První české vydání
Zaklínač – Stříbrný meč. Praha: Winston Smith 1992. ISBN 80-900912-5-3. Povídky: Zaklínač, Zrnko pravdy, Menší zlo, Otázka ceny, Cesta, z níž není návratu
Zaklínač – Věčný oheň. Praha: Winston Smith 1993. ISBN 80-85643-22-7. Povídky: Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň
Zaklínač – Meč osudu. Praha: Winston Smith 1993. ISBN 80-85643-23-5. Povídky: Trošku se obětovat, Meč osudu, Něco víc
Druhé české vydání
Zaklínač I. – Poslední přání. Ostrava: Leonardo 1999. ISBN 80-85951-14-2.
Texty z knihy Stříbrný meč byly doplněny a nově uspořádány. Povídky: Cesta, z níž není návratu, Hlas rozumu (funguje jako rámcový příběh), Zaklínač, Zrnko pravdy, Menší zlo, Otázka ceny, Konec světa, Poslední přání
Zaklínač II. – Meč osudu. Ostrava: Leonardo 2000. ISBN 80-85951-23-1.
Vedle povídek ze sbírek Věčný oheň a Meč osudu – Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň, Trošku se obětovat, Meč osudu, Něco více – obsahuje i bonusovou, humorně laděnou povídku Něco končí, něco začíná.
Sága o zaklínači
(Známá také jako Sága o Geraltovi a Ciri či Sága Věže vlaštovky. V nových vydáních titul knihy se jedná o knihy Zaklínač III. až Zaklínač VII.)
Krev elfů. Ostrava: Leonardo 1995, ISBN 80-85951-00-2; Zaklínač III., 2011, ISBN 978-80-85951-69-1 (Krew elfów, SuperNOWA 1994)
Čas opovržení. Ostrava: Leonardo 1996, ISBN 80-85951-01-0; Zaklínač IV., 2011, ISBN 978-80-85951-70-7 (Czas pogardy, SuperNOWA 1995)
Křest ohněm. Ostrava: Leonardo 1997, ISBN 80-85951-03-7; Zaklínač V., 2011, ISBN 978-80-85951-71-4 (Chrzest ognia, SuperNOWA 1996)
Věž vlaštovky. Ostrava: Leonardo 1998, ISBN 80-85951-07-X; Zaklínač VI., 2011, ISBN 978-80-85951-73-8 (Wieża Jaskółki, SuperNOWA 1997)
Paní jezera. Ostrava: Leonardo 2000, ISBN 80-85951-19-3; Zaklínač VII., 2012, ISBN 978-80-85951-74-5 (Pani Jeziora, SuperNOWA 1999)
Netvrdím, že pár povídek nenapsal dříve, ale často bývá, že tak autoři svou "kariéru" začínají. Po úspěchu několika povídek se rozhodl napsat 5ti dílný román a po něm teprve doplnil již napsané povídky novými a vydal je knižně.
Zaklínač je fantasy cyklus polského spisovatele Andrzeje Sapkowského. Vznikl jako série krátkých příběhů publikovaných v polském sci-fi a fantasy časopise Fantastyka, kam byla první povídka s názvem Wiedźmin (česky Zaklínač) napsána v roce 1986 jako příspěvek do soutěže a získala třetí místo. V roce 1993 byl vydán první díl pokračování Krev elfů ve formě románu.
Toľko Wikipedie. Na konci hesla je aj rok vydania jednotlivých kníh v češtine aj poľčine.
Ano, první díl povídek se dějové odehrává před samotným románem, ale druhý díl povídek je protkán skrz celý román a hlavně poslední z nich odkrývá úplné finále. Ale stojím si za tím, že nejdříve byl vydán samotný román, pak 2 díly povídek a jako poslední Bouřková sezóna. U nás je ale série očíslovaná jinak. I v samotných knížkách se můžete přesvědčit o původním roku vydání a dáte mi za pravdu.
Knížky opravdu vycházely tak, že najprv vyšli tri zbierky poviedok https://www.databazeknih.cz/serie/zaklinac-povidky-1-vyd-4231 až potom romány https://www.databazeknih.cz/serie/zaklinac-saga-7063 A potom to všetko vyšlo znovu, poviedky tentoraz v dvoch zbierkach, v ktorých je toho trochu viac, než v predošlých troch. (Neviem presne čo, mám doma len staré vydania.) Takže určite čítať najprv poviedky, až potom romány. Tak je to správne chronologicky.
No hlavně děj povídek předchází ději ságy a čtenáři, kteří povídky před ságou nečetli si často stěžují, že se v sáze ztráceli. Takže doporučit lidem, aby byli zmatení mi přijde trochu podivné.
uziRM: Povídky obsažené v knihách Poslední přání a Meč osudu byly napsány ještě před romány. Chronologické řazení je tedy možností čtenářů, knihy tak ale neřadí ani český nakladatel ani sám autor.
Nechci nikomu radit, co má dělat, ale zkuste si přečíst Zaklínače chronologicky (tedy, jak knížky opravdu vycházely) tzn. nejdříve román - 3. až 7. díl, a až pak teprve první 2 díly povídek. Mě to tak dávalo větší smysl, povídky jsou potom super zpestření :)
Tak tak. S povídkami jsem začala předtím, než (u nás) vůbec vyšly romány, problém nebyl. Jeho povídky hodně vycházejí z pohádek, jak motivy tak stylem psaní. Proto mi to fungovalo. V pohádkách taky nemáte popsáno, jak ježibaba apod. vypadá, prostě je zlá a basta, jede se dál. Od toho má čtenář fantasii, aby si domyslel podrobnosti.
Druhak jsme pak opět u toho folkloru. Pokud autor vychází ze všeobecně známých věcí, tak je zkrátka nevysvětluje. A Sapkowski vychází ze všeobecně známých věcí. Češi/Slováci, kterým se alespoň někdy četli klasické pohádky s tím nemůžou mít skoro žádný problém. Naše mytologie a folklor se s polskými prolíná, vykrádá a vzájemně obohacuje. Spoustu věcí je stejných, byť se občas více či méně liší názvem. Nikdo z nás tu také není Amík, který neumí najít Severní Koreu na mapě, takže tenhle argument je trochu mimo.
Stejně tak je dost mimo předpokládat, že autor má povinně počítat s tím, že jeho literatura překročí hranice a kultury. Jednak se z vlastního přání může rozhodnout psát jen pro ty své a zbytek ať se stará, neb je mu upřímně ukradené, jestli ho v USA budou nebo nebudou číst. Druhak se východní autoři na západ dostávají jen horko těžko, natož autoři fantastiky. Upřímně pochybuji, že Sapkowskiho na přelomu 80. a 90. let při psaní napadlo, že se vůbec dostane z Polska. V ohledu původního cílového publika nesmíte na ty povídky nahlížet dnešní optikou úspěšné série, kterou do světa dostala oblíbená herní série. Musíte na ně koukat optikou menšinového žánru menšinového jazyka. V tu chvíli se vám ze světového konzumenta stává úzká skupina polských fantastů. Takže ne, když něco píšu, fakt mi nemusí být jasné, že to za 30 let budou číst Amíci.
Jinak, každý má samozřejmě právo ty povídky nemít rád. Nikdo nečeká, že sednou každému. Jedna věc ale je, když text a osobní vkus neštimují nebo mi od autora sedne víc románová forma než povídková, apod. Druhá, když někdo povídky odepíše jako mizerné, protože on sám nezná běžně známé věci nebo protože povídky nejsou román.
Štítky knihy
upíři vlkodlaci zfilmováno polská literatura meč a magie duchové a přízraky zaklínači příšery, monstra fantasy zfilmováno – TV seriál
Část díla
- Cesta, z níž není návratu 1988
- Hlas rozumu 1993
- Konec světa / Kraj sveta 1993
- Menší zlo / Menšie zlo 1990
- Otázka ceny 1990
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Adam2021: Asi už jste si to zjistil, ale kdyby to někoho ještě zajímalo, tak tohle (Poslední přání) je opravdu první díl.
První dvě knihy (Poslední přání, Meč osudu) jsou povídkové, ale do série také patří. Od třetího dílu (Krev elfů) pak začíná jeden navazující příběh o Geraltovi a Ciri. Samostatně pak stojí Bouřková sezona, která má svůj vlastní příběh, ale do kánonu se počítá také.