S Bohem, pane profesore! diskuze

19.09.2019

Tak se někdy stavte. Taky si rád povídám o knihách ;o) Nebo může uspořádat sraz DK!
PS: Rozhodně po Vás nechci, abyste svůj komentář mazala ;o)

19.09.2019

Sandik: nic ve zlém, a netrapte se tím; že to nechápete, ještě neznamená, že jste nechápavý :=))
Ostatně: jsou tady stovky mých komentářů, z nichž mnohé byly pochopené, a mnohé ne. (toť úděl všech, co veřejně cokoliv publikují - jdou do rizika). Jen málokdy mi však jedno či druhé dá kdokoliv najevo.
Každopádně - nesáhnu k nástroji slabochů a pokrytců a ten svůj (vám nepochopitelný) komentář odsud nesmažu. Stojím si za ním, i když do "přestřelky" kvůli němu nepůjdu.
(jsou jiné knihy, o kterých bych si strašně ráda popovídala, ale není s kým!)

19.09.2019

Koka: No právě to, že ji "nepovažujete za tak důležitou ani přínosnou, že by vám stála za dlouhé diskuze"... To je přesně to, co vůbec nechápu. Kdyby tu něco takového jako jste napsala Vy napsal někdo, koho považuji za povrchního a nepřemýšlivého čtenáře (a ne, že by v komentářích u této knihy takové hlasy nebyly), vůbec bych se nedivil. U Vás mě to dost překvapilo, tak si sám pro sebe hledám nějaké použitelné vysvětlení. A to je celé. M

19.09.2019

Sandiku, pro sebe tu knihu nepovažuji za tak důležitou ani přínosnou, že by mi stála za dlouhé diskuze.
Proto už jen krátce: Nerozumím, v čem je mé a vaše pochopení toho příběhu natolik rozdílné, že vám to stálo za tu korespondenci. Když čtu váš výklad, chápu to tak, že každý z nás si v příběhu všímá úplně jiné prvky, a tedy mezi námi nedochází k žádné srážce názorů na totéž, ale pouze akcentujeme jiné dílečky, prvky, epizodky z té knížky.
Poté, co jste mě kvůli mému komnetáři kontaktoval, jsem si myslela, že se vám nepozdává má charakteristika britských internátních škol, a že se mnou nesouhlasíte v této věci.
A na závěr: pokud jde o lidskost a humanitu a veliké, opravdu veliké humánní a civilizační poselství v příběhu učitele, všem doporučuji tento příběh:
https://www.databazeknih.cz/knihy/pan-pip-1877
(dokonce i jméno podobné s Chipsem a souvstažnost s anglickou literaturou je v něm silně přitomna!)

19.09.2019

Koka: Pan Chips je vskutku výstřední starý pán, velmi staromódní a sevřený neskutečně tuhým krunýřem tradice, jež bezpochyby pevně svazuje i školu na níž učil a společnost s níž se stýkal. On ale přece není autorem té knihy! Není to obhajoba jeho životních hodnot nebo pedagogických metod, společenského uspořádání či tradiční britské konzervativnosti. Je to jen velmi sugestivní a velmi popisné, místy lehce karikující ale v podstatě věcné vylíčení tohoto pro "našince" velmi nezvyklého a vlastně podivného světa. Podstatné je to, jak se do příběhu "pana Chipse", zpočátku takřka nepozorovaně, vlamuje lidskost, ať už v líčení jeho milostného vzplanutí, krátkého manželství i smrti jeho ženy a dítěte, související proměny vztahu ke studentům, v líčení událostí první světové války atp atd. A to je po mém soudu taky hlavní smysl knihy. Lidskost tam, kde bychom ji vlastně nečekali. Pan Chips se v průběhu knihy, alespoň v mých očích, naprosto proměnil. Už to není ten "neskladný", nepraktický podivín ale člověk z masa a kostí s nímž čtenář hluboce soucítí a který také zjevně soucítí s mnoha lidmi, kteří jeho dlouhým a zdánlivě planě prožitým životem prošli. Jistě je to i kniha o smyslu života jako takového, o nacionalismu, o pocitech výlučnosti a nadřazenosti a dovolím si tvrdit, že všechny tyhle věci v podstatě do značné míry smiřuje či relativizuje. A vlastně neznám moc dalších knih, v nichž by lidskost a humanita byly tak výrazně přítomny, jako jsou právě v téhle knize.

19.09.2019

Sandik:
Ano, to připouštím. Pokud poselstvím té knihy je, že jeden málo ambiciozní profesor začne učit v době "nejtužšího" viktoriánství na "výběrové" škole, pak proběhnou léta, kdy nastoupí jakýsi pokrok, který on odmítá přijmout (někde ke konci knihy je jeho myšlenka - že nikdy nejel na bicyklu ani neletěl v letadle),
- svým žákům spílá do tupců a idiotů (jako"nejvtipnější" scénka je v knize situace, kdy učí kluka z už třetí generace nějakého barona, a před celou třídou - za hurónského smíchu celé třídy! - mu řekne, že "váš děda byl ve znalosti toho a toho gramatického tvaru latiny značný idot, váš otec jeho hloupost ještě překonával, a vy také kráčíte v tradicích svého rodu a jste naprostý pitomec!) -// promiňte, necituji přesně, neboť knihu jsem už odevzdala do knihobudky //
- naprosto potlačí osobní život, ještě i v den, kdy u porodu zemře jeho žena a syn, jde učit a vydává "výchovné" pokyny ...
- zve nové žáky na pohoštění, aniž by rozlišoval v jejich individualitě a dávkoval čas, kolik komu bude věnovat - po vypití čaje a získání základních personálních informací dá každému nepokrytě najevo, že už je čas, aby host odešel ...
atd. atd.
Nechá se obsluhovat hospodyní, jediné, co umí vlastnoručně - je namíchat čajovou směs a uvařit čaj (a to už se píše začátek 20. století!!)

Jediné, co naznačovalo jakés takés poselství knihy, bylo to, že část jeho studentů v roce '14, '15 či '16 padla, a tedy že úsilí, vložené do jejich vzdělání a výchovy bylo zmařeno. (Stejně ovšem padly i statisíce britských kluků bez vzdělání - řemeslníků, nádeníků ... )
Nezlobím se za Váš kritický názor na mé údajné nepochopení té knihy, jen mě mrzí, že u knihy nenacházím žádný Váš "výklad" toho příběhu - věřím, že to je jen dočasné, a že svůj názor do Komentářů napíšete. Moc ráda Vaše postřehy čtu.