Sabbathovo divadlo diskuze
Philip Roth
Česká premiéra zásadního Rothova románu oceněného National Book Award. V „Mickeym“ Sabbathovi vytvořil nejvýznačnější autor americké literární scény jedinečnou a nezapomenutelnou postavu stárnoucího chlípníka. Sabbath odešel v sedmnácti na moře, kde poznal svět a také sex ve všech jeho podobách. Ve dvaceti se stal loutkářem, ve třiceti režisérem manhattanského Neslušného divadla a manželem krásné, ale pro praktický život nepoužitelné herečky. Po šedesátce mu smrt vzala nejskvělejší ženu jeho života, ale Sabbath, bez střechy nad hlavou, stíhaný zákonem a veřejně zostuzený jako nemrava, přece nedokáže dobrovolně odejít ze scény.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Mladá frontaOriginální název:
Sabbath's Theater, 1995
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2006 | Portnoyův komplex |
2009 | Lidská skvrna |
2009 | Americká idyla |
2014 | Pražské orgie |
2006 | Spiknutí proti Americe |
Vyžraný čtyřiašedesátiletý ukňouraný dědek M. Sabbath, nosící na sobě děsuplné hadry, kterému jeho známí opakovaně říkají, jak je výjimečný, se nás snaží přesvědčit o tom, že jediná smysluplná cesta životem je se jím prosouložit. Nic proti tomu, kdyby to nebylo prokládáno odsuzováním sebelítosti a zároveň sebekritickými kecy, které mají za cíl ždímat soucit a uznání ze čtenářů. (Sebelítost pokládám za mnohem upřímnější věc než vynucování si lítosti na ostatních.) A kdyby to nevypadalo, jako když má dědek dojem, že s ním musí chtít spát každá ženská a každé se to musí líbit a líbilo.
Opravdu nepochopím, že hlavní hrdina pokládá vytrvalý nátlak na ženu, aby se s ním vyspala, za správnou cestu, jak opravdicky, svobodně žít, a ještě se jí i nám snaží namluvit, že ji tak vysvobozuje ze spárů totality feminismu. To mi přijde fakt neskutečný a nechutný.
Roth panu výjimečnému do cesty nikdy neklade nějaké náročnější konverzační soupeře/partnery, ale Sabbathovo pubertální žvanění působí trapně i tak a je fakt směšný, pokud takové prvoplánové povrchní výblitky pak někdo doprovodí tím, jak je Mickey výtečný řečník.
Celkově myslím, že kdyby celé to poselství, že jediné, co má cenu a je opravdové, je soulož, vyprávěla jeho milenka Drenka, a vynechaly by se všechny ty kraviny kolem, byla by to mnohem lepší kniha.
Níže uvádím pár pasáží, které mě vytočily, otrávily nebo mi prostě přijdou opravdu blbý a laciný. (Nejde o reprezentativní ani kompletní výběr. Prostě jsem na to teď narazila při listování v knize.):
„Proč si ze mě děláš legraci?“ křičela Drenka. „Samozřejmě jsi chytřejší než já, jsi chytřejší než všichni ostatní, všechny utlučeš svou výřečností-“
Nikdy v životě nedokázal nechat nový objev uniknout. Jádrem svádění je vytrvalost. Vytrvalost, ideál jezuitu. Osmdesát procent žen podlehne řádnému nátlaku, pokud je tento tlak vytrvalý.
„[] Nikdy si nemyslel, že je dobrý nápad, aby se člověk s tvým talentem vytratil někam do zapadákova. []“
„[] Ty jsi byl takový soustředěný. Takový zanícený. Ty zelené oči. Byl jsi velmi hezký.“
„[] Jak bys měla být podle nich sexuálně zasvěcena. Ve volných chvilkách s Brianem, když si zrovna v knihovně nevypisuje poznámky z polvěd? Nebo má holku jako seš ty zasvětit nějaký vysušený vědátor? Nebo si to máš nastudovat sama? Ale když nechtějí, aby sis sama nastudovala chemii, když nechtějí, aby sis sama nastudovala fyziku, tak jak si máš sama nastudovat erotická mystéria? []“
„A ty mě miluješ? Na moje city teď zapomeň. Ty mě miluješ?“
„Jistým způsobem“
„Ano?“
„Ano.“
„I když jsem starý a odporný?“
„Miluju miluju tvůj intelekt. Miluju na tobě, jak rozvíjíš myšlenky, když mluvíš.“
„Ideologičtí idioti!“ prohlásil mladý muž v černém. „Třetí ideologické selhání dvacátého století Pořád totéž. Fašismus. Komunismus. Feminismus. Všechny zaměřené na to, aby obrátili jednu skupinu lidí proti druhé. Dobré árijce proti špatným neárijcům, kteří je utlačují. Hodné chudé proti zlým bohatým, kteří je utlačují. Hodné ženy proti zlým mužům, kteří je utlačují []“
„Co kdyby si brala zebru?“ zeptal se rozhořčeně Donald. Byl by ji rabín oddal se zebrou?“
[]
„Tedy, myslím, že ne. Rabín by nechtěl mít se zebrou nic společného. Ani nemůže. Zebry nemají rozštěpená kopyta. Pokud má požehnat sňatku člověka a zvířete, to zvíře musí být přežvýkavec, a navíc musí mít rozštěpené kopyto. Třeba velbloud. Rabín může oddat člověka s velbloudem. S krávou. S jakýmkoli dobytčetem []
„Udělejte radost mně, Michelle, prosím.“ Uchopil ji za zápěstí a pokusil se ji zatáhnout do Debořina pokoje.
„Zbláznil jste se?“
„Ale notak, četla jste přece Kanta. >Jednej tak, jakoby mravní zásada, podle které jednáš, se měla skrze tvou vůli stát obecně platným zákonem.< Potěšte mě.“
„Tys můj učitel, Můj americký milenec. Naučil jsi mě všechno. Písničky. Hej, hola námořníci. Naučil jsi mě šoustat bez zábran. Užívat si moje tělo. Netrápit se tím, že mám moc velký kozy. To jsi udělal.“
„[] Ty jsi ten jediný, se kterým jsem vždycky šoustala ráda.[]“
„Věnuji 7450 dolarů (viz obálka bundy) na založení ceny 500 dolarů, jež bude každoročně při promoci udělena absolventce Athena College – 500 dolarů té, která se během studia vyspala s větším počtem mužských členů pedagogického sboru než kterákoli jiná promující absolventka. []“