Sabbathovo divadlo

16.02.2021

Tak předně: Roth psal tenhle román po šedesátce (Sabbathovi je 65). A zrovna se rozváděl se svou manželkou, dlouholetou přítelkyní anglickou herečkou Claire Bloomovou. Ta pak napsala a vydala nelichotivou knihu Leaving a Doll´s House - to bolelo! Tak to je jedna stopa zanechaná v Sabbathovu divadlu - jo i ty loutky tam jsou! A samozřejmě i vzpomínky na první ženu, která zemřela při autonehodě.
Jak tohle přebít, když jste stárnoucí chlápek a cítíte, jak vám všechno z života odchází? Sabbath se utíká do sexu, který se však taky odehrává stále víc v jeho hlavě. Nezajímá ho dění ve světě a společnosti, vždyť má svůj svět a musí se vyrovnávat s jeho zborcením! Kašle na společenské normy a na svůj ubohý vzhled, uvnitř je přece stále "geroj". Znechutí vás, ne oplzlým vyjadřováním, ale svým chováním v bytě dávného přítele (neštítí se rabování ani krádeže, kterou si sofistikovaně odůvodní). V knize je dokonce hitparáda spisovatelských sebevrahů: na co asi Roth opravdu myslel, když v životě opětovně osaměl?
Ale najdete tu i opravdové lidské hodnoty: vzpomínky na rodinu, vlastenectví... (za to asi dostal tu literární cenu), vášeň pro herectví, parodii, šaškovství (koneckonců kašpaři bavili i krále, že?), hovory s umírající milenkou jsou autentické a silné (promiňte, moje osobní zkušenost).
Jen si říkáte, jestli ten koktejl všeho je dobře namíchaný, občas se vám stane, že se při čtení propadnete do nicoty, stránky se nabízejí k přeskočení, pak zase čtete se zatajeným dechem...
Chtěl jsem tu zobrazit celého Sabbatha, mám k té knize spoustu poznámek, ale to nechám na vás, milí knihomolové!

27.01.2019

Knihu jsem četla před 11 lety poprvé, nyní znovu. Moc toho ve mně nezanechala, takže jsem víceméně napodruhé už zase příliš nevěděla, do čeho jdu, jen jsem měla nejasný pocit, že se mi to moc nezdálo. Teď po opětovném přečtení mám už znovu JASNÝ pocit, že se mi to nepozdává. Jedna věc je literární hledisko, bez ohledu na zápletku, na příběh, na morální postoje hlavního hrdiny. Druhá věc je potom, při ohlédnutí od formální stránky věci a stylistiky, poselství, které kniha nese. U této knihy mám problém s oběma pohledy. Z hlediska literárního takové nemastné neslané, i když musím připustit, že to odsýpá a čte se to dobře. Z druhého hlediska mám opravdu problém s hlavním hrdinou (potažmo s celým světem, který zde autor vytvořil, protože prostě odmítám věřit, že je to odrazem skutečnosti). I přes nelibost, kterou ve mě hlavní hrdina vyvolává, musím však připustit jednu věc. Něco, co bych naopak ocenila. Sabbath je za mě nechutnost sama - ALE stojí si za tím (nejspíš nemravně doslova). A to je něco, v čem bychom se měli inspirovat všichni. V čem bych se chtěla inspirovat já. Ať už děláme cokoli, dělejme to s chutí. Ať už máme jakékoli názory, stůjme si za nimi, nebojme se toho, vyslovujme je nahlas a nenechme se umlčet cizími předsudky o tom, jak by se to "mělo" dělat.

01.09.2018

Morris Sabbath
Milovaný kurevník, svůdce a cizoložník
Zneužíval ženy, rozvracel morálku, prznil mládí v rozpuku a zavraždil svou ženu. Zahynul vlastní rukou. 1929-1994
Dovedu pochopit, že někoho odradí poněkud grafomanské popisné a úvahové pasáže, ale Roth nabízí vždy něco jedinečného a neodolatelného. V této knize jsou to mistrné dialogy a ojedinělý, ale naprosto uzemňující humor (občas velmi drsný, vulgární, až fekální).
"Věnuji 7450 dolarů na založení ceny, jež bude každoročně při promoci udělena absolventce Athena College - té, která se během studia vyspala s větším počtem mužských členů pedagogického sboru než kterákoli jiná promující absolventka. (...) Dvacet hambatých obrázků dr. Michelle Cowanové odkazuji státu Izrael. Mickey Sabbath, 13. dubna 1994."

23.11.2013

"Loutka pro ni byla malým uměleckým dílem, ale ještě víc byla kouzlem, měla čarovnou moc, protože dokázala lidi přimět, aby se jí vydali, dokonce i v Sabbathově divadle, kde v náznacích panovala antimorálni atmosféra, nejasně hrozivá a zároveň legračně rošťácká."

Prvé myšlienky, ktoré ma napadali pri čítaní Sabbathovho divadla boli dosť odvážne. Možno to nie je správne slovo, ale čo také si predstavíte pri pomyslení na to, žeby ste skrížili Irvinga a Bukowského. Irvingova bizarnosť a Bukowského chlípnosť. Šialená predstava, však? Ale presne toto spojenie vyvstalo v mojej mysli. Čo sa týka pútavosti, tak jednoduchým znázornením by bola sínusoida. Pasáže, ktoré som takpovediac žrala a na druhú stránku, boli úseky knihy, ktoré ma doslova uspávali. Nemyslím si, že zrovna toto dielo je u Rotha zásadným a preto si budem musieť prečítať ešte niečo iné, čo ma presvedčí o vychýrenosti daného spisovateľa. A ja verím tomu, že také dielo napísal. 3,5/5

31.10.2012

Nejdříve musím zmínit, že Philip Roth patřil mezi mé nejoblíbenější spisovatele..až do této knihy..miluji Lidskou skvrnu...Americká idyla patří mezi skvosty a Spiknutí proti Americe bylo velmi originální a čtivé dílo..ale Sabbathovo divadlo? Pro mě pseudointelektuální freudovská zpověď, která natahuje dobré povídkové téma do zbytečně dlouhých a příliš roztáhlých rozměrů románu...Roth příliš rozebírá něco, co by si člověk dokázal domyslet a tím, že vše vysvětluje a pitvá do niternosti, ztrácí toto dílo pro mě punc zajimavosti