Spolek pro ochranu zvířat diskuze
Jiří Robert Pick
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41990/spolek-pro-ochranu-zvirat-41990.jpg
4
70
70
V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jehož běh se vymyká nudným zákonům fyzikálního času. J. R. Pickovi se podařilo ze vzpomínek nejen vzkřísit obraz dychtivé, živelné radosti z toho mála, co bylo předčasně dospívajícím v lágru dopřáno, ale paradoxně také postihnout absurdně komediální vztah židů k příšerné genocidní realitě. Jeho novelka je světovým unikátem, snad vůbec jediným humoristickým zpodobením života v koncentráku.... celý text
Diskuze o knize (4)
Přidat komentář
Poznámky ke komentářům:
K věku hlavního hrdiny: Tonimu bylo v roce 1939 devět let (1. kapitola). Před koncem války, kdy děj knihy končí, mu tedy mohlo být nanejvýš patnáct.
Ilustrace nejsou dílem autora, ale malířky Helgy Weissové - Hoškové (nar. 1929), která jako dítě terezínským ghettem sama prošla, žila zde od r. 1942 do r. 1944, psala si deník a malovala obrázky na základě zážitků z ghetta.
Příprava komentáře:
Zajímavá zkušenost, ano skutečně se v některých okamžicích usmějete, v dalších doopravdy zasmějete. Přesto každý takový smích končí zvlhnutím očí a mrazením na zádech. Ke knížce se chci vrátit a trošičku ji i rozebrat. To co jsem prozatím vycítil, tak na příbězích dětských hrdinů, jak vystřižených z Bylo nás pět snad každý nejlépe pocítí absurditu oné situace.
Vzpomněl jsem si při té příležitosti na dvě své vlastní příhody, zážitky.
Ta první zřejmě pochází z pobytu v Konstantinových lázních, nebo v Plasech. Daleko od vesnice jsem v lese narazil na v podstatě opuštěný židovský hřbitov. Na té vzdálenosti od lidských obydlí byla dobře cítit míra permanentního útlaku našich židů.
Druhá je z Mikulova? Sám bych si toho nepovšiml. Na jednom náhrobku je nedokončený náhrobní nápis. Kameník - rytec musel následující den do transportu a svoji práci tak nestačil dokončit.
Dalšího komentáře snad netřeba. Přesto se chci ke knize vrátit, a komentář dokončit.
páni, to koukám, kniha je příjemné osvěžení.... čekání a smrt jako příjemné osvěžení, nový pohled na tu věc. Zvlášť legrační samozřejmě je ten odchod přátel do transportu... to je k popukání.
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1968 |  Chyťte se nebe... |
| 1969 | Spolek pro ochranu zvířat |
| 1963 | Hovory s veverkou |
| 1967 | Ruce vzhůru, boys, aneb kniha o životě a smrti |
Tak aby bylo jasno:
Str. 7 - "V roce 1939, když přišli Němci, bylo mu devět let." (...) "Ve dvanácti odjel s maminkou Lízou do ghetta..."
Str. 75 - "Toni byl na svých čtrnáct let svým způsobem velmi zkušený člověk..."
Dále víme, že děj se neodehrával v zimě, Toni neslavil žádné narozeniny a poslední transport odjel na podzim 1944. Dá se tedy předpokládat, že Tonimu je celou dobu čtrnáct.