Zahrada diskuze
Petra Dvořáková
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Diskuze o knize (2)
Přidat komentář
Skvele napsany pribeh, ktery je ovsem tragicky a bezvychodny. Jsem z knihy smutna, ale zaroven vim, ze jsem precetla mimoradne dilo.
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Anna 13: Pisatel měl na mysli"danajský dar". Je to dar, o který obdarovaný nestojí, dar, který mu způsobuje spíš potíže a neštěstí, dar, který si vlastně nepřeje. Zkuste si přečíst příběh o Tróji a trojském koni. Určitě pochopíte, co měl autor věty na obálce knihy Zahrada na mysli. Hlavní hrdina knihy určitě nestál o to, s jakou preferencí se narodil, co mu osud "daroval".