Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532651/bmid_zahrada-65d5ff3f59de8.jpg
4
1883
1883
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít? Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha se četla hodně dobře, napsaná fantasticky. Ale ač jsem o tom hodně přemýšlela, snažila se vcítit a překonat předsudek, tak to nedokážu. Sice fyzicky ani psychicky neublížil, ale lítost jsem k hlavní postavě necítila, protože když si člověk představí, že pokukuje (i když neškodně) po jeho dítěti, je mu z toho zle. Chápu, že se tak narodil, že se ovládal, neměl úmysl ublížit, přesto i ony neškodné náznaky, kterých se dopouštěl, mi byly vlastně odporné. Ale tím neshazuji knihu samotnou, je dobře, že je napsána, že je to neobvyklé téma a rozhodně bylo citlivě zpracované!
Přečteno téměř jedním dechem. Do poloviny kniha zajímavá, od druhé půlky se nedalo odtrhnout a kniha se nedá téměř odložit. Tahle knížka bude ještě dlouho v mé hlavě... :-)
Uff, to byla jízda. Od začátku až do konce. Četlo se jedním dechem a musím přiznat, že od okamžiku Jardova "prozření" s jakýmže démonem on to bude celý život bojovat, jsem knihu přímo hltala :-) Člověk chápe obě strany - obavu těch, co mají děti a snaží se je chránit a Jardovu depresi z toho, že už s ním nikdo nikdy nepromluví a bude odsouzen k životu v totální samotě. A celý příběh je zasazen do starého domu umístěného v zahradě, jejíž péče Jardovi psychicky velmi pomáhá.
Klobouk dolů, co kniha od této autorky, to podařený příběh, který člověka nějakým způsobem zasáhne a musí nad ním, chca necha, přemýšlet.
(SPOILER) Absolutně nečekané dějství. První polovina knihy nám odkrývá taje hlavní postavy, která bojuje se sebou samým v podobě odchodu z církve a útočiště najde v polorozpadlém domku se zahradou po prarodičích. A druhá půlka je naprosto strhující a celou dobu si čtenář říká: "Ne, prosím, tohle ne." VŠE je naprosto děsivé, ale zároveň skvělé napsané.
Přečteno téměř jedním dechem. Ze začátku jsem měla jasno, člověk, který ztratil svou cestu asi nějaký syndrom vyhoření. Nedokázal si najít opravdové přátele. Jedinou útěchou mu je zahrada po jeho prarodičích. Chápu, čím si musel procházet, když vlastně zjistil, proč se cítí tak vykořeněný, ale je on natolik morálně pevný, aby to skutečně neskončilo katastrofou? Od poloviny knihy jsem ve svých pocitech rozpolcená, tolik bych mu přála hledaný klid (málem jeho boj se sebou samým dopadl katastrofálně), ale zároveň se na to dívám pohledem matky dvou malých dětí a tam veškeré pochopení a soucit mizí...možná kdyby se rozhodl pro nějakou léčbu, věřila bych,že to dokáže ustát...
Dlouho to budu vstřebávat Četla jsem bez dechu......Stačí uvěřit nějakému názoru na druhého člověka....a on má že života peklo,i když chápu i druhou stranu.Paní spisovatelka umí...
Neuvěřitelné, jak Petra Dvořáková dokáže v tak velmi útlé knížce zpracovat tak těžké téma, že i dlouho po dočteni knihy to nelze dostat z hlavy. Postavy dokáže skvělé vykreslit jak po fyzické stránce, tak i psychologické. Čekalo by se, že čtenář bude k hlavní postavě cítit odpor, já cítila lítost. Paní Dvořákovou si řadím mezi mé oblíbené spisovatele, četla jsem výbornou knížku Vrány, kterou z hlavy také jen tak nedostanu, další dvě čekají v mé knihovně na přečtení.
Těžké téma. Ale pohled z druhé strany je zajímavý. Člověk, který nemůže za své démony a tak moc by chtěl žít normálně.
Posloucháno na cestě a jedním dechem.Téma odporné,leč podané s citem.Hrdinu jsem napřed nenáviděl,posléze pochopoval a nakonec litoval.A objasnění záhady růžového míče v posledním odstavci bylo super.Děkuji
Upřednostňuji přímočařejší sdělení skutečností, zde jsem měl chvílemi pocit až zbytečně dalekého tance od horké kaše, ale příběh silný.
P. Dvořáková umí psát příběhy, které jsou plné emocí a na které musíte ještě dlouho po dočtení myslet. Tohle je jeden z nich. Dopředu jsem nevěděla, o čem bude, což bylo skvělé, protože autorka téma hezky krůček po krůčku odhaluje. Taky se mi líbilo, že daná problematika není nahlížena černobíle, můžeme vše vidět pohledem Jarka, ale zkusit se vžít i do pocitů a obav jeho sousedů... Naopak pohled autorky na církev je velmi jednostranný, všichni věřící jsou v knize zobrazováni buď jako fanatici, nebo veskrze negativní postavy, popř. jsou aspoň nějak "divní". Zatímco tedy autorka v jedné oblasti různé předsudky a stereotypní představy kritizuje a odsuzuje, v jiné je naopak přejímá a podporuje.
"Až když jsem se všeho vzdal, dostal jsem úplně všechno."
Velká nálož emocí, která ve mně bude ještě nějakou dobu doznívat. Petra Dvořáková prostě umí!
Další mistrovské čtení od paní Dvořákové. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, těch pocitů, co ve mně vyvolala bylo mnoho. Nemá cenu se tu rozepisovat, jen bych opakovala, co už tu bylo napsáno. Prostě si knihu přečtěte, stojí za to.
Knihu mám rozečtenou, a už od prvních stránek se mi moc líbí. Autorka umí vyvolat emoce a pocity tak věrně, jako kdyby viděla postavám do hlavy. Hodnocení po dočtení bude určitě vysoké.
Moc hezká sonda do lidské duše. Hledání svého já a smyslu života. Při tom jeho odhalení ve mě trochu zatrnulo... Ale pak jsem si uvědomila, že bych také měla hned tendenci toho člověka odsoudit, aniž by něco provedl. Život pro takové lidi musí být peklo a přitom za to nemůžou. Na druhou stranu je spousta těch, kteří nemají takovou morálku a pak se dějí zlé věci. Je to člověk jako každý z nás a má stejné právo na život jako my.
Ačkoliv je kniha krátká, nabízí velmi intenzivní prožitek, obrovskou tíhu, lítost, hněv, beznaděj, zoufalství... a mnoho dalších emocí, které v tomto příběhu pohltí čtenáře a rezonují ještě nějakou dobu... perfektní psychologická sonda do duše jednoho ne/obyčejného muže, se kterým se život nemazlil.
(SPOILER)
Skvěle napsaná knížka - koneckonců - Petra Dvořáková píše jenom dobré knihy...
Ale děj byl pro mě až příliš těžký, depresivní. Hlavní postava neměla na růžích ustláno, nicméně se stále snažil "žít normálně/žít dobře".
O tématu spjatém s pedofilií jsem četla každopádně poprvé a na dlouhou dobu asi i "naposledy"...
Protože nám přijely nové knížky do knihovny a ve čtvrtek odlétám, vybrala jsem si tu nejtenčí. A přečetla jsem ji za den a půl To se tak dobře četlo. Jak jistě víme, život není vždycky fér. Téma je velmi zajímavě pojato. Upřímně jako někomu kdo nežije v ČR přišly některé věci, že jsou fakt jen v ČR - předsudky, odsouzení předem apod. - okna, voliera, nápis.
Už se moc těším na autorčinu další knihu. Mám doma ještě Dědinu, Pláňata a Vrány
Moje první setkání s autorkou, skvěle napsáno, brzy sáhnu po další knize.
Velmi emocionální, místy až lyrický příběh jedné zbloudilé lidské duše. Ne, nepocítila jsem žádné nesympatie vůči tomuto nešťastnému muži, kterému osud takto naložil.
Kniha je o hledání sebe a své osobní svobody. Zpracovává dvě tabu, hrdinův osobní problém a jeho svědectví o fungování církve, obě by jistě vydaly na samostatnou knihu. Pro mě mohlo být v knize více té zahrady, to bylo krásné doplnění.
"Žádná lidskost mne nepřiměje k tomu, abych ji pochopil. Ne proto, že to nedokážu. Ale proto, že nechci."
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
(SPOILER) Brilantně napsaná kniha, kterou jsem četla jedním dechem. I když téma bylo jaké bylo, i když sama mám děti a jen při představě, že se na ně někdo dívá mi je zlé, tak i tak mě hlavního hrdiny bylo velmi líto. Uvědomoval si, že je to špatné, dělal co mohl, aby se ovládl a nikomu neublížil a i přesto se k němu úplně všichni otočili zády. Ale jako matka to plně chápu. Ovšem jako člověk ne. Příběh mi bude v hlavě ještě dlouho rezonovat ..