Zázemí diskuze

Třetí prozaická kniha mladé autorky je citlivou osobní výpovědí, v níž autorka kombinuje postřehy z jejího dnešního života se vzpomínkami na svou babičku. Není náhodné, jestliže se Šrámková přiznává k četbě nejznámějšího díla Boženy Němcové. I autorčina babička zaujímá totiž v této próze důstojné místo a stává se vlastně její hlavní postavou. Šrámková s nostalgickou něhou vzpomíná na ženu, která se během jejího dětství pro ni stala nenahraditelnou oporou. V myšlenkách se vrací k jejímu domu se zahradou, kde procházela studenými chodbami a trávila šťastné okamžiky v hlubokém ušáku, v němž snila o tajemných předmětech, uschovaných na půdě, kam sama nesměla. Autorčino vyprávění je prodchnuto duchem rodinného souladu a harmonie, jež pro ni představují jednu z nejvyšších hodnot mezilidských vztahů a jsou předpokladem pro vytvoření pevného citového zázemí. Plynulý tok textu je prokládán odbočkami, v nichž autorka vyslovuje své nálady a dojmy ze současnosti, v nichž se střídá jemná skepse a obavy s chvílemi štěstí a radosti.... celý text

Novely Literatura česká

Vydáno: 2014 , Fra (Agite/Fra)
více info...