Co je to za knihu - IV
Tak trochu jinak - teď jsem zrovna chtěl zkopírovat svůj komentář k jedné knize, tak zkusím jeho část dát nejdřív sem, jestli náhodou někdo neuhodne, o jakou knihu jde. I když tahle možná bude těžší:
…Máte pocit, že autor skutečně zná a cituje jména zemí a dávných bohů, která byla zapomenuta dříve, než člověk vymyslel písmo. V knize představuje spoustu působivých a tajemných motivů: hlína v dětské kolébce ("to udělala jeho skutečná matka!"), obětina ze psí svatyně, totemy a fetiše, podivný chlapec ("co se stalo při porodu, doktore? Co jste provedl?"), hrad Limb, křídová stěna a za ní před dávnými věky ztracená pláž a řvoucí mořští hadi, wealdenské lesy, tajemný Kříďák ("ale on je můj kamarád"), nekonečné spirály, vikingský Posměšný kříž ("Otevřeli tím břicho svatého muže"), Král rybář a hrůzyplný obsah Svatého grálu ("Panebože, nedotýkej se ho! Nech ho tam!").
ok, tak nápověda - kromě této knihy proslul autor zejména cyklem románů, které se odehrávají v jenom lese.
Tak jo, ukázka mě donutila se pustit do další knihy série, a hned na prvních stránkách jsem našel indícii kterou jsem hledal - dětský pláč. Takže můj typ je Lavondyss.
ne ne:-)
Jak jsem napsal výše, autor KROMĚ této knihy proslul cyklem ze zmíněného lesa. Hledaná kniha do série nepatří.
Proto ti doporučuji zjistit, která to je a přečíst si ji, protože je velmi dobrá:-))
Trochu jsem tušil, že jsem vystřelil sice správným směrem, ale ne do černého. Ještě s doutnající pistolí už jsem měl v hlavě přesnou představu druhého výstřelu, u kterého jsem si téměř jist: je to kniha Fantom!
Především dík za tip, už jsem začal číst Lavondyss a jestli se zadrápnu, zkusím třeba i Fantoma Robert Holdstocka.
Ukázka ode mě, též docela temné a plné fantazie, ale narozdíl od světů RH více... přízemní?
Z ústí zbraně, společně s oblakem dýmu, vyletěl roj hřebíků. Fritz zavrávoral pod náporem zpětného rázu. Mikuláš měl mít ve svém ohromném břiše díru, ale neměl tam nic. Ani škrábnutí. Žádný efekt. Nic.
Říkal jsem, že to bude k ničemu.
„Ale, miláčku,“ řekla Teta. „Copak to mělo být? Takhle se chováme k hostům?“ Postávala nám v zádech a její hlas byl teď divně zkreslený, jako by by zněl odněkud z vodní hlubiny. Neviděl jsem, jak se pěstounka tváří, ale vsadil bych se, že měla na obličeji ohavně sladký výraz nezúčastněné pohody.
Fritz znovu propukl v pláč, odhodil zbraň na linoleum, padl na kolena a sepjal ruce, jako kdyby se chtěl začít modlit. Aniž bych si to byl uvědomil, udělal jsem to samé.
„To je ono,“ pochválila naše počínání žena. „A teď hezky tady panu Mikulášovi zarecitujte básničku.“
....toto by mohl být ořech ....ALE jsou tu znalci, sice třeba ne knih......
....mne od toho spisovatele zaujalo třeba toto ...
Alvínino děložní svalstvo prodělalo další stah. Žena zařvala bolestí, vzepjala se do oblouku a snad už po sté proklela svého přítele. „Hajzle jeden hnusnej! Já pro tebe dělám všechno, uklízím, vyvářím co si poroučíš, v jednom kuse rodím a co děláš ty? Totálně na mě sereš! Tohle je ale naposled, pamatuj si to dobře!“
......Již starší biopunková povídka o lásce dvou mladých lidí, sebevědomých mozkových nádorech, hříchu a rozmnožovacím slizu vytékajícím z nestandardních tělesných otvorů. Text místy přechází do laciného porna, je proto vhodný pro děti a mladistvé!
KURECPALEC, to byla místy síla
to Ikkju - promiň jestli jsem napověděl, ale tohle jsem si nemohl nechat jenom pro sebe
Jj, autorovy věci jsou velký mazec, ale na druhou stranu i v tom nejšílenějším od něj si skoro vždycky najdu něco, co mi přijde, jako bych sám zažil na vlasní kůži (netýká se samozřejmě ukázky x).
Ikkju: I když se nezadrápneš, zkus Fantoma. Je mnohem stravitelnější, dějovější a napínavější:-)
To je v pořádku ;)
Ono stejně, je docela dilema odkud tahat ukázky, z netu je to ctrl+c, ctrl+v, ale strýček google to potom vyčenichá o to lehčeji; škoda toho pocitu, když jsem pro uhádnutí předchozí ukázky musel udělat daleko víc než jen otevřít vyhledávač...
Ikkju - to je googlový problém, je to problém každé soutěže ...a proto jsem napsal větu ...."ALE jsou tu znalci, sice třeba ne knih...... "
......já se snažím na takové ukázky neodpovídat......
pajonek: To chápu a uznávám... příště případně zkusím ten těžší způsob zadání, je to pro hádající výzva.
Standa Šebek: dobře, zkusím! x) Ne-stravitelnost série mi nevadí, důležitý je pro mě ten pocit prolínání reality a světa mýtů a to, jak se vlastně tvoří jeden ze druhého, nebo to, jak ožívají myšlenky reálných postav, a ty potom reagují s postavami samotnými... to je prostě geniální..
Ikkju: jojo, jsi mě hned donutil vložit sem moje láskyplné vyznání o Lavondyss. Prosím zde:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/lavondyss-tajemne-srdce-lesa-864
Konec reklamního bloku a Off-topicu...
Standa zavelel konec reklamního bloku a ne celé diskuze :-) tak kde to vázne pánové?
Nojo, nějak se to tu zaseklo. Pajonek to v podstatě uhodl, ale ne nahlas. Zkusí to tedy někdo? Dávám ukázku ještě jednou, aby se nemusela hledat výše:
Z ústí zbraně, společně s oblakem dýmu, vyletěl roj hřebíků. Fritz zavrávoral pod náporem zpětného rázu. Mikuláš měl mít ve svém ohromném břiše díru, ale neměl tam nic. Ani škrábnutí. Žádný efekt. Nic.
Říkal jsem, že to bude k ničemu.
„Ale, miláčku,“ řekla Teta. „Copak to mělo být? Takhle se chováme k hostům?“ Postávala nám v zádech a její hlas byl teď divně zkreslený, jako by by zněl odněkud z vodní hlubiny. Neviděl jsem, jak se pěstounka tváří, ale vsadil bych se, že měla na obličeji ohavně sladký výraz nezúčastněné pohody.
Fritz znovu propukl v pláč, odhodil zbraň na linoleum, padl na kolena a sepjal ruce, jako kdyby se chtěl začít modlit. Aniž bych si to byl uvědomil, udělal jsem to samé.
„To je ono,“ pochválila naše počínání žena. „A teď hezky tady panu Mikulášovi zarecitujte básničku.“
Ta ukázka je dosti zajímavá, ale neměla jsem tušení, o co jde. Když se k tomu ale nikdo neměl, zkusila jsem google - takže ne já, to on tě zachránil :)
zadám kousek své myheartovky (je to ze str. 36 a 37):
Sluha tam stále stál, dřevěnou nohu měl zapřenou ve štěrku a čekal na Stephena: tedy, čekala na něj osoba oblečená v té příšerné oranžové a fialové livreji admirálovy domácnosti; vypadal však jako silná osobnost, měl dlouhý cop a milý vrásčitý obličej a nebylo tedy pochyb, kdo je a odkud pochází.
"Doufám, že se máte dobře, pane?" zeptal se a kloubem zkřiveného ukazováčku se dotkl prostředku čela.
"Velmi dobře, děkuji," odpověděl Stephen a zkoumavě se na něj podíval. Když tento obličej viděl naposledy, byl mrtvolně bledý a leskl se potem a ten muž měl zuby zatnuté do rukojeti nože, aby nenaříkal, zatímco Surprise se sotva ploužila na západ do Fort Williamu, ošklivě poničená čtyřiasedmdesátidělovou francouzskou lodí. "Vy nejste ta amputace," podotkl.
Text příspěvku byl upraven 28.09.13 v 18:08
"Ne pane: jsem Bullock, příďová četa, pravoboční směna, na staré dobré Surprise."
"Jistě," kývl Stephen a potřásl mu rukou. "Myslel jsem tím, že jsem vám tu nohu zachránil. Neuřízl jsem ji."
"Neuřízl, pane," souhlasil Bullock, "když jsem ale byl na Benbow u Bahamských ostrovů, schytal jsem to tyčovou střelou z děla do nohy; a protože nás už neošetřoval doktor Maturin, nedělali s tím okolky a ufikli mi ji."
Text příspěvku byl upraven 28.09.13 v 18:07
- z té knihy jsem se dozvěděla o existenci newfoundlandských lavic, nad kterými se téměř po celý rok tvoří a vznášejí husté mlhy (a rovněž proč se tam tvoří)... (a Stephen tam měl poprvé možnost pozorovat tvora podobného tučňáku - alku velkou)
- je to sedmý, poslední do češtiny přeložený díl z 20 a 3/4 dílné série, ještě ho tu nikdo nečetl...
a teď dopíšu třetí útržek té ukázky, kde se objeví druhé klíčové jméno:
"Jsem si jist, že to bylo nezbytné," pravil Stephen.
Ta poznámka na obhajobu jeho kolegy byla nutná, nevycházela však z jeho vlastního přesvědčení, možná proto, že doktor na Benbow byl téměř neustále opilý, a když zrovna nebyl, pracoval velmi neobratně. Sluha na doktora Maturina vrhl pohled, který vyjadřoval vděčnost, a řekl: "A já doufám, že kapitám Aubrey se má taky dobře. Slyšel jsem, že se vylodil ze Shannon a zářil jako sám papež a vypadal, že je dvakrát tak vysoký."
Text příspěvku byl upraven 28.09.13 v 18:09
No a tihle dva - Aubrey a Maturin (co je tak výborně v nestejnojmenném i stejnojmenném /čerpá asi ze všech knih, ale první část jeho názvu je podle 10. dílu/ filmu ztvárnili Russell Crowe a Paul Bettany) - tak rozdílní a přece kamarádi - si spolu občas rádi zamuzicírují - kapitán hraje na housle a doktor na violoncello, jestli se nepletu...
Text příspěvku byl upraven 26.09.13 v 16:58
Vložit příspěvek