Co je to za knihu - IV
Sehnula jsem se, někoho jsem odstrčila a zvedla jsem v náručí malou holčičku. Odešla jsem z té tlačenice. Skoro okamžitě se ke mně přihrnula jedna matka a prohlásila, že to dítě, které držím, je její. Řekla jsem jí, že je nebezpečné nechat tak malé dítě bez dozoru na takovém místě, ale ona mi děvčátko vytrhla z náruče a odkráčela.
Ti dva andílci se tvářili smutně. Řekla jsem jim: \"Tahle matka prostě neposlouchá.\"
Další věc, kterou jsem ráda pozorovala z okna, byla energie, která kolem lidí proudila. Jednou jsem viděla jednu maminčinu kamarádku, jak z ní vycházejí vířící světelné paprsky - lesklé a sršící světle fialové, purpurové, červené, zelené nebo tyrkysové - všechny vycházely z jednoho ústředního bodu jako větrný vír. Byla to energie odlišná od energie té ženy, fascinovala mě to. Později jsem zaslechla, jak maminka někomu říká, že ta žena bude mít dítě.
- jedná se autobiografii irské autorky
- u nás vydala zatím tři knihy
- žánr je uveden Duchovní nauky - Náboženství
- tato knihy vyšla v roce 2010 a četlo ji zde 123 uživatelů
Text příspěvku byl upraven 27.09.13 v 16:52
Kní máš pravdu, je to ona. Mě ta knížka moc nezaujala, ale dnes jsem koukala na youtube na rozhovory s ní, když byla v Praze a ta ženská má něco do sebe :-)
Prosím pokračuj
díky
Armanskij si vzpomněl na slova Holgera Palmgrena, který mu ji poslal. Každý by měl dostat šanci. Přemýšlel o své vlastní muslimské výchově, kdy se naučil, že jeho povinností před Bohem je pomáhat potřebným. V Boha samozřejmě nevěřil a v mešitě nebyl od pubertálních let, ale ------- ------------ považoval za člověka potřebného velké pomoci a podpory. V minulých desetiletích takovýchto skutků příliš nevykonal.
Tihle dva - Armanskij a Palmgren - jsou vedlejší postavy. Muži, jimž soucit a starost nejsou cizími pojmy. Soucit a starost s jednou z dvojice hlavních postav trilogie, která mohla a měla být - jak se to řekne - dekalogie? Ale už nebude, bohužel.
Je to Milénium - Stieg Larsson, ale díl nevím... tipuju Dívka, která si hrála s ohněm.
Milénium je správně (je to z prvního dílu - Muži, kteří nenávidí ženy)! - zrovna jsem dumala nad další nápovědou :)
Fajn :) Nabízím žolíka, jsem pryč a domů se dostanu až někdy odpoledne, tak to tu nechci blokovat!
Ok, žolík zůstal nevyužit, takže zadávám krátkou, ale snad výstižnou ukázku. Nebo aspoň já ji nemůžu vyhnat z hlavy od doby, kdy jsem knihu četla, asi proto, že mám velkou představivost :)
Člověk si musel vzpomenout na starou vojenskou píseň:
Jsou tam krysy, krysy
krysy velký jako kočky,
v proviantním skladu!
Krysy v La Granja skutečně byly velké jako kočky, nebo skoro tak velké; obrovská vypasená zvířata, která pobíhala po vrstvách hnoje; tak nestydatá, že pokud se na ně nestřílelo, ani neutíkala.
Ano, správně, SuperFrankie, jste na tahu!
Text příspěvku byl upraven 30.09.13 v 15:25
Hodně jsem toho přečetla.
Ale přesto si - jako všichni samouci - nejsem nikdy jistá, zda jsem to pochopila. Jednou se mi třeba zdá, že se mi podařilo jediným pohledem postihnout vědění světa, jako by se moje roztoušené čtenářské zkušenosti náhle propojily neviditelnou sítí, ale pak se to najednou převrátí, to podstatné mi unikne a já klidně můžu číst tytéž znova a znova, ale bude mi to unikat víc a víc, dokud si neuvědomím, jak jsem pitomá, když se chovám jako blázen, který si myslí, že bude mít po přečtení jídelního lístku plný žaludek.
Doufám, že ukázka není moc těžká nebo dlouhá. :-)
V ukázce přemýšlí o svém životě dvanáctiletá holčička, která se navzdory svému štěstí a inteligenci rozhodne, že chc ukončit svůj život sebevraždou.
Podíval jsem se Hemingwayovi do očí, maje přitom na paměti poznámku Flannerové. ''Jak jste přišel k té jizvě?'' zeptal jsem se ho na revanš a cítil jsem, že tahle otázka a vůbec vše kolem jizvy je něco, co mu není zrovna po chuti. Hemingwayovy oči na vteřinku vyhasly, ale opravdu jen na vteřinku. Byl to muž zvyklý bojovat. Skutečně i slovně. A potom naprosto ignoruje mou otázku, se mě prostě zeptal: ''Už jsi někdy utíkal před bejky?''
''Ne, odpověděl jsem,'' a pak jsem hloupě dodal: ''Ještě ne.'' Vůbec mě nenapadlo, abych riskoval život v takovém stupidním spektáklu.
''Dobrá,'' řekl Hemingway pomalu a promýšlel svůj slovní úder, ''utíkej před bejky, Migueli a potom se vrať a popovídáme si.''
Vložit příspěvek