Co je to za knihu - IV
Tak pokračujeme :)
Kaoru vstupoval do závěrečné fáze. Každá vteřina ho přibližovala konci cesty, která začala jako výlet na jedno místo v poušti a proměnila se v pouť za smrtí a znovuzrozením.
Mozkem mu prolétaly další obrazy, tentokrát složené z hrubých bodů. Obrazy jako mozaiky s neurčitými okraji.
(...)
Ostřelování neutriny zesílilo. Molekulární stavba jeho těla začínala získávat digitální podobu. Když se dostatečně zvýšilo její rozlišení, mozaikový filtr v jeho hlavě zmizel. Obrazy v duchu opět viděl zcela přirozeně.
Vidění se vrátilo k normálu. Měl pocit, že na samém konci světelného tunelu na okamžik zahlédl říši mrtvých nerozlišitelnou od přítomnosti.
Jedná se o třetí a závěrečný díl od japonského autora. Známá je americká filmová verze prvního dílu, která je ovšem dosti upravená a moc neodpovídá své knižní předloze.
Text příspěvku byl upraven 21.08.13 v 07:08
Ahá :-) No knihu jsem nečetl, ale film se poved náramně- myslim tedy tu americkou verzi.
Ereserhead ještě, abys to ty neuhodl :) Je to správně, můžeš pokračovat.
Jinak osobně preferuji originál, Samara je oproti Sadako jen malá naštvaná holčička. :)
Text příspěvku byl upraven 21.08.13 v 16:47
Omluva přijata, hlavně, že tu máme ukázku. :)
Ta jména mi něco říkají, ale jinak naprostá mlha...
Já se sice flákám v práci, ale to nevysvětluje, proč tu ukázku nepoznávám :) Zřejmě jsem se ještě dneska neprobudila...
Hahaaaa!!
Chytrému napověz, nás hloupé trkni!
http://www.databazeknih.cz/knihy/mandarini-25980
V tom případě si dovolím pokračovat následující ukázkou:
„Četník byl už mrtev," šeptala, „a já ho viděla, zase se vrátil... Nikdy to neumírá, tihle lotři!"
A jak se jí znovu zmocnila chmurná zuřivost, pokročila, mávajíc karabinou, k svým dvěma synům, kteří se tiskli do kouta, němí hrůzou. Vláčela po zemi své uvolněné sukně a její zkroucené tělo se tu tyčilo napůl obnažené, stářím strašně vychrtlé.
„To vy jste vystřelili!" zvolala. „Slyšela jsem zlato ... Já nešťastná! Rodila jsem jen vlky ... celou rodinu, celý pelech vlků... Bylo tu jen jedno ubohé dítě, a to sežrali; každý si do něho zaťal zuby; mají ještě rty celé od krve... Ach ti proklatci! Kradli, zabíjeli. A žijí jako páni. Proklatci! Proklatci! Proklatci!"
Zpívala, smála se, křičela a opakovala: Proklatci! s podivnou intonací připomínající srdceryvný zvuk střelby. Pascal ji se slzami v očích vzal do náruče a znovu ji uložil. Nechala se odnést jako dítě. Pozpěvovala dál, zrychlujíc rytmus, a bila přitom na prostěradlo svýma suchýma rukama do taktu.
„To je to, čeho jsem se bál," řekl lékař, „je šílená. Rána byla příliš tvrdá pro takovou ubohou bytost předurčenou jako ona k prudkým poruchám nervů. Zemře v blázinci jako její otec."
Nikdo nic? :)
Jedná se o hledáme dílo od francouzského autora, děj se odehrává v dobách státního převratu :)
Bohužel, ti to nejsou, hledané dílo je z rozsáhlého naturalistického cyklu :)
Tipuju Émile Zola - Štěstí Rougonů?
(pokud jsem to uhádla, prosím kohokoliv, aby vložil ukázku místo mě, odjíždím pryč a do večera se sem nedostanu, tak nechci blokovat vlákno :)
Text příspěvku byl upraven 23.08.13 v 08:47
Ano, ano, je to opravdu Štěstí Rougonů :) Takže ring je volný, byl vynesen žolík, tak vkládejte, kdo chcete :)
... já bych si tedy s dovolením vzala:
Našly ji v jeskyni. Na zemi v písku, hladkém a rušeném jen jednou řádkou stop. Klobouk si pečlivě odložila na zem vedle hlavy. Hlavu měla opřenou o srolovaný pytel. V tuhých rukou držela cedulku s nápisem:
BĚŽTEŽ ODTADEVÁ.
To teda jsi - je to tak! (pro ne tolik znalé - v té jeskyni ležela Esme Zlopočasná, zvaná Bábi)
Vložit příspěvek