Která kniha u vás vyvolala pořádnou chut k jídlu ?
Ja som iba citovala, zodpovednosť nesie autor. Len som chcela, aby Dudu zase nevyštartoval k chladničke. Nadváha neprospieva zdraviu.
Nu a žemlovka v Drahuščine pojetí – to bývaly balvany jablek proházené kusy rozlámaných rohlíků, podle nahodilého hnutí mysli pocukrováno nebo spíš ani ne a prosypáno skořicí nebo ničím. Ledabyle rozmíchaná vejce v této směsi vytvářela ostrůvky sraženin. Kromě toho, aby se zapekla co nejrychleji – kdo by se motal kolem sporáku půl hodiny, že ano – Drahuška nařídila troubu deset minut na maximum, takže výsledkem byla nedefinovatelná hmota prapodivné struktury, na povrchu dočerna připečená, uvnitř vlažně syrová.
A vieš, že presne na tú tvoju žemlovku som myslela, keď som ten recept opisovala?
Pajonku, to myslíš jako vážně, že původní záměr byl k výkrmu opeřenců? Já z toho už mám teď husinu, když čtu, že se to nakonec nezdařilo a vykrmují tím dnes nás.
Naias, recept od Drahušky mě tedy moc nenadchnul. Tvůj záměr zeštíhlovat uživatele této databáze je takový nemastný-neslaný. K čemu vlastně potřebujeme zeštíhlovat ?-hihi
Text příspěvku byl upraven 25.08.14 v 15:19
pajonku, spíše než chemický rozbor margarínu bych od Vás očekávala nějaký dobrý "travičský" recept. Takový znalec detektivek a kriminálek jistě bude mít na jídelním lístku nějakou tu likvidační mňaminku, že?
Koka, já vůbec nevěděl vo co tady go! tohle jsem vůbec nesledoval ....zaujal mě margarín v příspěvku Naias a potom ta její žemlovka...ta moje je daleko lepší!
_____________________________
Dudu, dost vážně ...... kdybych ti měl všechno vypsat, co se nově probírá na zdravotnických seminářích a co manželka vozí za materiály - třeba o zdravé stravě, jak ti ji prezentují v reklamách.... tak bys přestal jíst...ale v pohodě, tělo je nejlepší chemická laboratoř na světě, a pokud do sebe nedostaneš dost svinstva, tak se s tím vypořádá....
Škoda, že ťa to nezaujalo, Dudu. Ešte mám krásny recept na polievku z droždia, krupicovú kašu a puding. Ideálne na vyvolanie nechutenstva.
Mám aj recept z detektívky, ale obeť bola uškrtená, nie otrávená, smola.
Naias, z Tvých příspěvků se začíná klepat i řízek, jehož mám teď na talíři :-)
Text příspěvku byl upraven 25.08.14 v 21:54
No prosím, tak to je reakcia, na akú by mohol byť hrdý aj majster hororu. Pritom táto kniha nie je zaradená ako horor. Asi by som to mala napraviť...
Ale ten recept z detektívky je dobrý, mňam. Keď som tú knihu čítala, vyskúšala som ho a odvtedy to robievam.
Keď ťa to tak zaujíma, Dudu:
Příprava knedlíčků spočívala v rozpuštění půlkilovky droždí a promíchání se strouhankou, kusy česneku, cibule a vajíčkem. Z této hmoty pak Drahuška lžicí ukrajovala balvany a mrskala je do vařícího zeleninového bujonu z kostky. Závěrem přihodila dvě hrsti celých petrželových listů – kdo by se s nimi pidlal na kouštíčky – a polévka byla na stole. Pro Mojmíra měla tu přednost, že slizké noky proklouzávaly hrdlem i nerozkousané, takže jejich chuti byl do jisté míry ušetřen, ovšem pach víceméně syrového droždí byl ďábelský.
S očima vytřeštěnýma pak sledoval přípravu kaše. Jelikož nebylo mléko, Drahuška krupici jednoduše zavařila do Dobré vody. A když se ukázala, že doma není ani máslo – poslední čtvrtku včera rozpustila kočičkám do kuřete – ba ani kakao či skořice, kaši jak cement prostě posypala strouhankou a lehce pocukrovala.
Mojmír se od stolu odpotácel popelavý. Když se Drahuška znepokojeně zeptala, jestli se necítí dobře, zamumlal, že ho nějak vzalo to vedro.
„Říkal jsem ti, abys plel ve stínu,“ jemně mu připomněla Drahuška. „Ještě že jsme měli jenom lehký netučný oběd. Sníst něco vydatného v restauraci, bylo by ti mnohem hůř. Víš co? V ložnici je chládek. Natáhni se a zkus usnout. A musíš hodně pít,“ už vyndavala z lednice krabici s kefírem a donutila ho vypít celou sklenici. „Kefír při lehkém úpalu dokáže zázraky.“
Kefír dokázal zázrak v okamžiku, kdy se v Mojmírově žaludku propojil s parodií drožďové polévky a krupicové kaše. Za pět minut bylo z Mojmíra všechno venku. Na lůžko se poté skácel jak převálcován úplavicí. …
„Teď musíš dál hodně pít,“ přinesla mu k posteli ještě bylinkový čaj, „abys nebyl dehydratovaný, a večer smíš nanejvýš kousek něčeho velmi dietního. Udělám…“ zamyslila se, „zbyla tam ještě ta drožďová zavářka do polévky. Bude to výborná pomazánka.“
Mojmírovi se okamžitě přitížilo a rychle řekl, že on už dneska radši nevezme do úst, což mu Drahuška schválila jako nerozumnější.
„Hladovku budu držet solidárně s tebou, musím přece shodit ta dvě kila, a pomazánku schovám na zítra k snídani,“ políbila ho a Mojmír doufal, že rána nedožije.
Naias, díky za odpověď. Přístup Drahušky k této bohulibé činnosti je sice komický, ale pro mě spíše tragický. Musel jsem se z toho uklidnit pohledem na jídlo, které mám již připraveno na zítřejší oběd.
Tak sme sa zasmiali a teraz vážne. Toto mám vyskúšané a nielen ja.
http://www.labuznik.cz/recept/studentske-ragu-dle-detektivky/
„V tom případě ovšem se ptám já,“ pokračoval Ben, „co znamená to studentské ragú? Jako starý mládenec se zkaženým zažívacím traktem se živě zajímám o recepty.“
„Studentské ragú je králem všech ragú.“ …
„Je to hrozně jednoduché. Především potřebuješ pořádný hrnec nebo hlubokou pánev. Já osobně používám elektrickou pánev. Nejdřív nakrájíš na proužky slaninu a dno pánve jí pěkně vysteleš. Pak rozkrájíš asi půl kila libového zadního hovězího na proužky asi centimetr široké a čtyři centimetry dlouhé. Hodíš je na slaninu a normálně osolíš a opepříš. Teď dojde na mrkev. Rozkrájíš ji na tenoučké plátky a rozprostřeš na maso. Pak nakrájíš stejně tence tři velké cibule a rozprostřeš plátky na mrkev. Nakonec vezmeš tři nebo čtyři brambory, záleží na tom, jak máš velké, rozkrájíš stejným způsobem a nakladeš na cibuli. Brambory osolíš a opepříš, přikryješ pokličkou a dusíš na mírném ohni. Podle mého názoru se to má pořádně zalít vodou, aby ragú zbytečně nevysmahlo. Zelenina samozřejmě pustí šťávu, ale ne dost, a tak neškodí přilít radši víc vody.“
To je pěkně slinsbíhající příspěvek, který si zaslouží menší svačinku před spaním.
Při čtení mayovek - jak si opékali maso z medvěda nebo jiné zvěře. To mě dostalo :-)) a hned jsem se ohlížela po nějaké pečínce.
R.E.M., dobře si vzpomínám, jak jeden z jeho hrdinů vykládal, že nejlepší je pracka z medvěda, když už jí hýbou červi.
V jiném vlákně jsme u nositelů Nobelovy ceny, takže dnes tu dáme něco z jídelníčku Ernesta Hemingwaye: Jedli jsme v pavilónech na pláži. Máslové pastičky a kousíčky
vařených ryb s červenýma a zelenýma paprikama a s oříšky tak
malými jako zrnka rýže. Jemný máslový paštičky z lístkového těsta a
neuvěřitelný spousty různých ryb. Krevety čerstvě vylovený z moře a
pokapaný citrónovou šťávou. Byly růžový a sladký a každá kreveta
byla tak na čtyřikrát do pusy. Těch jsme tam snědli spoustu. Mimoto
jsme jedli paellu s čerstvýma mořskýma slávkama, ústřice přímo ze
škeblí, mušle, humry a malý úhoře. Pak jsme jedli ještě takový menší
úhoře, jen tak beze všeho, smažený na oleji, droboučký jako klíčky
fazolí a celý zkroucený a tak křehký, že člověk nemusel vůbec
kousat, protože se mu v puse přímo rozplynuli.
Dudu: Tak to jsem naštěstí o medvědí pracce nečetla, to by mě chuť přešla úplně. :-))
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 20:53
Zapomněl jsem napsat, ke které knize tato chutná - plážová ukázka patří. Jedná se o Komu zvoní hrana.
R.E.M., po pravdě řečeno, též to není můj gurmánský sen. Jinak jsme na tom podobně-jak začli opékat kusy z ulovené zvěře, okamžitě jsem cítil po pokoji vůni pečínky, což mě nutně zaúkolovalo vytáhout ze spižírny uzený bůček, jímž jsem vždy solidně předzásoben.
Text příspěvku byl upraven 09.09.14 v 12:36
Nedávno jsem byl na škoním srazu, kde jsme mimo jiné vzpomínali na naší školní jídelnu, ve které se vařila nejlepší svíčková, a tudíž byly přídavky této skvělé omáčky samozřejmostí. Dlouho jsem tam držel rekord osmnácti vynikajících knedlíků...
Proč o tom mluvím-nedávno jsem poslouchal jedno audio, kde se s přídavky také moc nepárali: “ Berte si co hrdlo ráčí“ . “ Já bych si s dovolením vzal.“ “ Já bych si s dovolením také vzal.“ “ Já bych si s dovolením také vzala.“ “ Berte si co hrdlo ráčí.“
Text příspěvku byl upraven 12.09.14 v 19:51
Ano, berte si, co hrdlo ráčí. Třeba jak by vám chutnalo "stolovat" s tímto pánem?
Pěstoval na kopcích dosti rozlehlou vinici druhu zvaného „jacquez“: z těchto černých hroznů s malými hustými zrnky se dělá víno zcela mimořádně silné. Pétugue, kterému k snídani stačila jedna cibule, k obědu pár rajčat a půl veky chleba potřeného česnekem, doplňoval tuto dietu pěti šesti litry onoho nektaru, takže byl k svému velkému rozhořčení považován za obecního opilce.
(M.Pagnol - Jak voní tymián)
Koka, když pomineme tu půlku veky s česnekem, tak to může být celkem zábavné stolování, protože po víně většinou lidé jsou veselí. Množství šesti litrů nutno ovšem zredukovat :-)
Text příspěvku byl upraven 12.09.14 v 20:21
Koka, vím, ta jedna cibule je vážně extrém, ale vše kompenzuje to víno, které bude jistě dobré.
Každopádne z té provensalské potravinové a nápojové kombinace by všichni kardiologové a onkologové měli radost a řečený Pétugue se jistě dožil vysokého věku (pokud ho nějaká kulka první či druhé SV nesejmula).
A jaký bude další chod?
Vložit příspěvek