Která kniha u vás vyvolala pořádnou chut k jídlu ?
O jedné půlnoci, na kterou nikdy nezapomenu, jsem spořádal trubičku s mandlovým krémem a zapil ji plechovkou limonády, která v ledničce byla tak dlouho, že už se na ní udělala rez. Následovaly celerové prsty tak zplihlé, že by se na nich dal udělat uzel. Pak jsem snědl tapiokový pudink, který se z mísy vyklopil v celku. Poslední lok z láhve červeného vína připravil cestu pro porcičku studeného čili na krajíčku žitného chleba a navrch ještě fíkový džem. A sem tam jen tak pro chuť lžičku arašídové pomazánky a lžičku džemu. A aby se mi to všechno nevzpříčilo v krku, tak pár sklenek mléka. Nakonec jsem v mikrovlnce přivedl k životu vyčichlé kafe a šel jsem si sednout na verandu; díval jsem se na měsíc a kouřil zbylou půlku doutníku, kterou jsem tam nechal, když jsem si šel pár dní před tím už lehnout. Vynikající jídlo. Jedno z těch úplně nejlepších.
K jiné takové výstřední hostině uprostřed noci došlo, když jsem si jednou pozdě večer četl v kuchařce Vaříme ze zbytků. Je tam recept nazvaný „Lančmít v šuplíkách“. To se vezme lančmítová konzerva, kterou jsme zrovna náhodou měli - zbyla po tábornickém výletě -, a bochník chleba nakrájíme „na motýla“, což znamená krájet tenké krajíčky, ale nedokrojit úplně na doraz. Pak se chleba rozvírá kousky lančmítu tak, aby se tam ještě vešly kousky ananasu. (K tomu se hodí ta půlka plechovky mírně podezřelého ananasového kompotu, co je úplně vzadu v ledničce.) A navrch to ještě vylepšíme arašídovou pomazánkou a pár naloženými třešničkami. Asi na čtyři minuty vrazíme to zlatíčko do mikrovlnky. Otevřeme si krabičku slaných krekrů a z ledničky vyndáme litřík mléka - a pijeme rovnou z kartónu. Nikam nepospícháme a sníme to úplně všechno.
Ve francouzské restauraci takové jídlo nedostaneme, ale já moc lepších ještě nejedl.
Recepty v kuchařkách a jídla, která doopravdy jíme - to není totéž.
Stejně jako totéž nejsou mapa a silnice, kterou ta mapa znázorňuje.
Mapa vám nic neřekne o slunci, práci na silnici, protivných spolucestujících ani o hrách, které v autě hrajete s dětmi. A kuchařka zase nehovoří o požitcích, když to do sebe naládujete o samotě v kuchyni za hluboké noci, a to bez jakýchkoliv pravidel.
(Robert Fulghum - Ach jo)
Elfos, záčátek nic moc, ale pokračování je skoro hodno nastávající hodiny oběda. Hlavně se mi líbí nápad s pecenem „na motýla“ :-)
Nějakým zvláštním řízením osudu z životopisu R.Fulguma vypadlo že byl i těhotný. Neumím si jinak představit co (snad ještě kromě měsíčního naprostého půstu) by jednoho mohlo motivovat ke konzumaci takového... ehm... jídla. I když pravda, Hruškovu kuchařku jsem taky ještě nečetla a prý jde svižně na odbyt.
reader.007, myslím, že bys také nepohrdla rozkřídleným bochníkem, který by byl naládován takovou dobrotou(ovšem ingredience musí být ještě v době poživatelnosti). A ani bys nemusela býti v jiném stavu :-) Jen se mi tam nelíbí ta mikrovlnka-lepší strčit do trouby.
Milý Dudu, už jsem zkoušela takhle rozkřídlené brambory napěchované slaninkou a jsem ochotná vzít na milost chleba, ovšem lančmít... to je tak trochu jiná kapitola. Přiznávám že masovou konzervu jsem už nějaký ten rok nekoupila, ale dost dobře si vybavuji, že v dobách kdy jsem tak činila vonělo čerstvě otevřené psí žrádlo mnohem lépe než výběrová šunka v plechu
Tak jo, malý přídavek, který i po poledním žvanci myslím přijde k duhu:
Měděné náčiní krbu se lesklo, z drůbeže se kouřilo, sádlo zpívalo v pekáči pod rožněm, a nakonec rožně počínaly spolu hovořit, říkat laskavá slova Quenuovi, který s dlouhou lžící v ruce oddaně poléval zlatá prsa oblých husí a velkých krůt. Vysedával tak celé hodiny, uzardělý tančícím svitem plamenů a trochu zpitomělý, smál se tiše na velké pečící se ptáky a probouzel se teprve, když je snímali z rožně. Ptáci padali na mísy; rožně vylézaly z břich ještě kouřící; břicha se prázdnila, z otvorů zadků a krků vytékala šťáva a plnila traktér silnou vůní pečeně. A chlapec, který tu stál a celou operaci hltal očima, tleskal, hovořil k pečením, říkal jim, že jsou moc dobré, že budou snědeny a že kočky nedostanou nic než kosti. A skákal radostí, když mu Gavard dal krajíc chleba, který si pak půl hodiny pomalu opékal ve zbytku sádla.
E. Zola - Břicho Paříže
http://www.databazeknih.cz/knihy/bricho-parize-75800
reader.007, pamatuješ si takové vaječné konzervy s masem, co se tu na severu za našich dětských let produkovaly? Ty byly snad nejchutnější ze všech, které jsem za svůj život stačil šmaknout :-) V té době tady fungoval velice čile výměnný obchod- a já ještě teď vidím tu naditou špajz-to nevysychající zřídlo oplechovaných pochutin.
Tato hláška se mi zamlouvá: „Připomínáte mi uzeninu. Nevím co ve vás je, a přesto vás žeru“.
(Jiří Suchý-Dr. Johann Faust)
Ach ano, já neodpověděla... promiň... Ne, tak na takové mlsky se bohužel nepamatuji, u nás se většina masa i vajec odbývala bez plechového obalu... prostě vesnice :-)
Koukám, že jsme přestali úplně živit toto vlákno... Buďto se to co nejdříve zlepší, nebo navrhnu zavolat sociálku :-)
„Vezmi si dortíček!“ navrhl pan Harte povzbudivě. „Je pravděpodobně vyroben z náhražky vajec, zcela jistě naplněn umělým krémem a zaručeně působí spíše odtučnění než tloustnutí.“
Už sa ti zbiehajú sliny?
šišmááárijáá, Dudu, tvoje varování beru vážně, okamžitě odcházím od PC ke knihám a jdu vyhledat nějakou mňaminku pro toto vlákno, protože kdyby na nás přišla nějaká paní Zubatá, tak to už nevím!
Naias, měla by ses trochu polepšit. Tohle je tak na pořádný rozeběh a daleko do kopřiv s tím :-)
Na stole voněl bochník čerstvě upečeného domácího chleba, koláčky, pirožky, na plátky nakrájená domácí šunka a hovězí jazyk, jež, jak je paní Coswellová ujistila, právě včera uvařila. Lákavě vypadalo i žluté máslo a džbánek mléka hustého jako smetana. Nechyběl ani med od vlastních včel a sklenice marmelády, kterou paní Coswellová osobně zavařovala, když dozrály jahody.
Lepšie?
Sláva!" zvolala hraběnka a nadšeně pozvedla kypré ručky. "Hlavní jídlo! Copak to dneska máme, Mustafo?"
"Kance, co nám poslal Makrojannis," řekl Dimitrios zvaný Mustafa.
"Kance! Kance!" radostně volala hraběnka a tiskla si ručkama tlusté tváře. "To je báječné! Úplně jsem na něj zapomněla! Doufám, že jíte rád kančí maso?"
Odpověděl jsem po pravdě, že je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel, ale přece jen jsem poprosil, jestli bych nemohl dostat malou porci.
"Samozřejmě, jak si přejete," řekla hraběnka, naklonila se nad velkou hnědou kýtou, která se leskla šťávou, a začala z ní ukrajovat tlusté růžové plátky. Tři mi naložila na talíř, zřejmě v domnění, že je to úplně malá porce, a začala mi je obkládat různými pochutinami. Za chvilku jsem měl před sebou několik kupiček krásných zlatých hub, lišek vonících jemně skorem jak víno, drobounké dýně plněné kyselou smetanou a kaprlaty, brambory pečené ve slupce, která taktak že se nerozpukávala, a zalité máslem, mrkvičku rudou jak zimní slunce za mrazu a mohutné kmeny bílého póru máčeného ve smetaně. Pohlédl jsem na talíř a nenápadně si rozepnul horní tři knoflíky šortek.
Umíte si představit, jaké to je, když má někdo ve vile kuchyni jako Španělský sál z bílých kachlíků a v průčelní stěně obrovskou lednici, kam by se vešel uzený slon a kde za okénkem z dvojitého nerozbitného skla matně se lesknou vepřové kýty a pařížské salámy, a když se přitom ten nešťastník musí živit jablečným pyré a porridgí s dvěma čajovými lžičkami medu.
Jan Zábrana - Vražda pro štěstí
Slovy českého velikána ...
Já bych si s dovolením vzal.
Já bych si s dovolením také vzal.
Já bych si s dovolením také vzala.
(....když teda pán může pouze to pyré)
Ja jsem z toho lednickoveho prispevku plny dojmu. Ovsem neco maleho by se do me i tak veslo.
Zdena Frýbová vraj plánovala napísať kuchárku Vaříme draze a příšerně aneb Vypadá to sice děsně, zato chuť je otřesná. Bohužiaľ už to nestihla.
Tak těch, ze kterých člověka přejde nejen chuť k jídlu, ale občas přijde i lehká až těžká otrava nálady se taky pár najde.
Jde jen o to, z čeho se ti dělá nejvíc špatně . Já osobně dám vždy přednost před zkažením nálady hrozbě přibývajících kil.
Zde něco dietního:
Postavila před něho skleničku vody.
"Chceš?"
Aleš V. Poledne - Jekty
Vložit příspěvek