Která kniha u vás vyvolala pořádnou chut k jídlu ?
Gabriel bledl. Teď už nesnil o obloženém chlebu, nýbrž o lehkých teplých polévkách, paštičkách smažených na másle, které jednou jedl v Tours, když se vracel z Biarritzu (jel tenkrát s jakousi ženou. To bylo zvláštní, nepamatoval si už jméno ani tvář té ženy; zůstala mu jen vzpomínka na paštičky na másle, z nichž každá měla v hladkém, jemném těstíčku půlměsíček lanýže). Pak myslel na maso: velký červený a krvavý plátek rostbífu s hoblinkou másla, co se pomalu rozpouští na křehkém mase, jaká slast … Ano, to je to, co potřebuje: rostbíf, biftek, chateaubriand … přinejmenším řízek nebo jehněčí kotletku. Hluboce vzdychl.
I. Némirovská: Francouzská suita
Koka, aneb pro plny talir i tvar zeny z mysli obetoval. Tomu se rika vernost podpoklickova.
Dudu, ten citovaný úryvek patřičně vyzní, až když prozradím, že to jsou gurmánské představy uprchlíka, který se domnívá, že jako příslušník "společenské elity" by měl i v uprchlické koloně požívat mimořádné postavení, a vážně si myslel, že to, co je k důstojnému životu zapotřebí, je právě rostbíf.
Pořádnou chuť k jídlu mi způsobovala kniha Petra Stančíka - Mlýn na mumie - například:
"Nedělní oběd začal báječným horkým krémem z jedlých kaštanů, vařených v zeleninovém vývaru a zjemněných smetanou. Následoval hlavní chod — chuťový poklad zvaný Krvavé dukáty, což byly šťavnaté plátky hovězího jazyka smažené v trojobalu, přelité višňovou omáčkou a obložené pěti knedlíky, z nichž byl každý jiného druhu: houskový, bramborový, špekový, karlovarský a hrnkový. Jako dezert se podávala specialita jménem Morkové květy. Podobaly se poupatům žlutých růží, voněly i chutnaly božsky. Komisaře tak nadchly, že uprosil paní Hedbávnou, aby mu prozradila tajný recept, který se v její rodině dědil z matky na dceru už bůhví kolik generací: „Z hovězích kostí vyškrabaný morek se zlehka opeče, utře s mandlemi, medem a třešňovicí tak silnou, že hoří. Kostičky nakrájené žemle se osmaží na másle a nechají nasáknout smetanou. Vrazí se do toho žloutky, špetka skořice, vanilky a citronové kůry. Ze všeho se ušlehá krém, z krému se vytvarují květy a pečou v troubě do zlatova. Upečené květy se zasunou do stonků z vydlabaných kostí a popráší tlučeným cukrem.“ Když se pak na závěr rozlévala z bachraté konvice pravá arabská káva a její sladká vůně se vznášela jako Duch svatý nad vodami, Durman vystoupil na samotný vrchol blaha."
Nemusí být vždy jen kaviár, od Simmela, spoustu skvělých receptů, ačkoliv ne všechny běžně proveditelné.
Hnědá játrová paštika prokládaná smolně černými lanýži, ležela v třpytném věnci čerstvých krystalků ledu. Křehká bažantí prsa, vykukující tu a tam z běloskvoucího talíře, obklopovala pestrá družina zelené, červené, bílé a žluté zeleniny, všechno to na míse s modrozlatým okrajem a šlechtickým erbem. V široké křišťálové váze se hemžily milióny černošedých kaviárových zrnek, lemovaných zlatistými plátky citrónů. A kulaté růžové šunkové plátky, seřazené poslušně vedle sebe na podlouhlé míse, střežené velikou stříbrnou trojzubou vidličkou, provázel špalír červenolících ředkviček, které připomínaly ducatá venkovská děvčata. Tučné, široké porce kaprů a úzké, hladké štiky ležely na skle, stříbře, porculánu, vařené, pečené a marinované v sladkokyselých cibulkách. Jako děti v kolébkách spočívaly v prostých košíčcích, po domácku upletených ze slámy, kulaté chleby, černé, hnědé a bílé, nakrájené skoro neviditelně v krajíčky a opět tak umně složené, že bochníky vypadaly jako nerozřezané. Mezi pokrmy stály tlusté břichaté láhve i úzké, protáhlé, čtyřhranné a šestihranné křišťálové karafy, hladké a kulaté, s dlouhými hrdly i krátkými hrdly, s etiketami i bez nich. A všechny provázené plukem sklenic a skleniček různých tvarů.
(Joseph Roth: Pochod Radeckého)
Text příspěvku byl upraven 11.07.16 v 19:26
Dá-á-á-ám si kafe do jedu a kapky na voči,
a nohy do ledu, snad se to vo, no votočí. Koka, vy jste byla u nás v plzeňské restauraci? Jo, to byl pochod. Nechcete brigádu, není to archiv jen: Obecní dům a sakra mazec:))
Všem spokojeným vánočním strávníkům přeji krásnou vánoční středu, která bude jistě protknuta řadou kvalitních pokrmů.
Přidávám se k Čokoládě, to bylo pořádné foodporno. :) Ale možná, že to pochopí jen pořádní milovníci sladkého.
Onehdy jsme byli ve Ždáře na výstavě o historii knih a dostával jsem hroznou chuť sníst ty knihy. Jak mají tak krásně krémově zažloutlý papír a vypadají křehce a křupavě jako sýrové nachos. Trochu bych si je okořenil a to "by" bylo foodporno :)))))
Ronald Wyeth - Prekliate zlato. Román začíná slovom "Paleodiéta". Chlap zajatý sektou magorov hladuje, jeho žena na inom mieste takmer hladuje tiež. Všetci žerú oriešky, z ktorých je im zle. Keď si chlap a ženská na úteku pred sektárskymi zločincami konečne otvoria konzervičku rybičiek v oleji, je to skoro omša bielkovinových slávností. Hladoval som s nimi a potom som jedol dosýta, keď chytili velkú rybu. Velmi dobrý román z divočiny.
Text příspěvku byl upraven 27.01.19 v 03:18
Člověk by někdy nejraději těm autorům zakázal takováto žrádelní vypisování. Čtenář většinou čte po večerech, kdy konzumace chutných jídel přináší pašíkovské následky.
Pak přišla mísa salatahu. Je to velmi osvěžující pokrm ze skyslého mléka s okurkovými řezy, trochu posolenými a opepřenými. Hned nato byl před šejka postaven hrnec s čerstvou vodou, z níž vyčnívala hrdla tří lahví. Dvě z nich, jak jsem brzy vypozoroval, obsahovaly arak, třetí byla naplněna vonnou tekutinou, kterou nás hostitel po každém jídle postříkal.
Poté přinesli velikánskou mísu s rozehřátým máslem. Říká se mu zde samn a Arabové je jedí jako předkrm, jako zákusek a v každou denní dobu. Nato nám byly předloženy malé košíčky s datlemi. Poznal jsem vzácný druh datlí, eš šelebí, slisovaných asi tak jako u nás fíky nebo suché švestky. Jsou to asi pět centimetrů dlouhé plody s malými peckami, nádherně voní i chutnají. Dali nám i vzácnou adžvu, která do obchodů nikdy ani nepřijde, protože Prorok o ní řekl: Kdo ve dnech postu požije šest nebo sedm plodů adžvy, nemusí se obávat ani otravy, ani kouzel.
Byla tu i nejsladší halva, džuserije, docela zelená, el birni a es sajhani. Pro méně vznešené hosty tu byly balah, datle sušené na stromě, džebeli a hilája. Ležely tu i kiladát eš šám, „syrské náhrdelníky“. Jsou to datle, které se ještě nezralé ponoří do vařící vody, aby si uchovaly svou žlutou barvu; pak se navléknou na šňůru a nechají se sušit na slunci.
Karel May – Ve stínu padišáha 1: Pouští
https://www.databazeknih.cz/knihy/ve-stinu-padisaha-v-tieni-padisaha-pousti-305
Teď šejk hlasitě zatleskal. Přinesli síníju. Je to velká, kresbami a nápisy zdobená mísa, dobře půl druhého metru v obvodu. Byla naplněna jídlem, kterému se tu říká birgani, směsí skopového masa a rýže, plovoucí v rozpuštěném másle. Pak přišel wara maši, silně kořeněný pokrm ze skopových řízků, nato kebáb, malé, na dřevěných hůlčičkách opékané kousky masa, pak kima, vařené maso, naložená granátová jablka, kdoule, a posléze rahat, cukroví, které je známé i u nás.
Konec? Ó ne! Když jsem si už myslel, že je po hostině, přišel teprve hlavní chod: celý beran, opečený na rožni.
Karel May – Ve stínu padišáha 1: Pouští
https://www.databazeknih.cz/knihy/ve-stinu-padisaha-v-tieni-padisaha-pousti-305
Text příspěvku byl upraven 10.06.20 v 15:47
Čtyři zrnka hrášku pro strýčka Bonifáce! Svatý Kryšpíne! Pro strýčka, jehož břicho bylo zvyklé vítat k obědu do svého prostorného nitra celou skopovou kýtu, náležitě očesnekovanou a okořeněnou, obloženou horou osmažených brambůrků a zalitou džbánem plzeňského. Pro strýčka,, který s hrůzou odmítal požít k večeři pečená nadívaná holoubátka, protože byl měkkého srdce a nechtěl připustit vraždění těchto něžných tvorů ve velkém. Pro strýčka, který jednou na souostroví Fidži málem zničil tamní lov humrů, protože v nich našel zalíbení a dával si je podávat celý týden k večeři jako dezert. A teď najednou čtyři zrnka hrášku!
*
František Pilař: Dýmka strýce Bonifáce
https://www.databazeknih.cz/knihy/dymka-stryce-boniface-40861
Vložit příspěvek