333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
…..vlk se díky jeho obratným rukám rychle uzdravil. Už třetí den sám došel do psince a zaujal svůj slavnostní postoj; obrácen k lesu, s pohledem ztraceným v šedém nebi ohlašujícím čas sněhu, čekal — a už ani nečekal — prostě jen s důstojnou autoritou existoval sám v sobě.
Když je vlčice vedle něho, je už zcela jasně vidět, že je březí, a myslím, že vlčata už zakrátko přijdou na svět. Buffon říká, že „když se blíží doba vrhu, vlčice si vyhledají v lesích nějaké místo dobře kryté hustým porostem a že si tam uchystají pro mláďata mechové lůžko. Vlčata, jichž je většinou pět až šest, jsou kojena jen několik týdnů, pak je vlčice začne navykat na maso, které jim v prvních dnech předem rozžvýká." Ačkoli Pascal o těchto věcech nikdy neslyšel — před naší návštěvou v zoologické zahradě jakživ vlka neviděl a v Auvergne vlci nežijí už více než padesát let — instinktivně začne připravovat ve sklepě právě takové lůžko z mechu a slámy. Vlčice si vedle něho sedne a dívá se na něj, jak to dělá. Někdy vstane a vezme do tlamy několik hrstí slámy, aby změnila její umístění a rozložení. Jindy se natáhne, jako by chtěla vyzkoušet celé to uspořádání, a pak vezme ruku dítěte do svých čelistí, aby ho ujistila o svém přátelství a bratrství. Když jsem tuto podívanou spatřil poprvé, roztřásl jsem se strachy: Pascalova ruka doslova zmizela mezi těmi silnými čelistmi, jejichž tesáky proťaly mou ruku jako list papíru. Ale časy se změnily. Teď jsou vlci našimi přáteli, přáteli chlapce, který o ně pečuje a nosí jim potravu.
Protože jsem ji pozdě všiml, že knihu četlo málo čtenářů, přidám hned nápovědu:
- kniha rozsahem nevelká, přesto pokládaná za autorovo vrcholné dílo,
- nejde o přírodovědnou tématiku, ale o antimilitaristickou (spíš novelu než román),
- nejezděte na Korsiku, ví Bůh, co by se vám mohlo přihodit.
Koka - když říkáš, že šest, tak tě poopravím - rovný tucet ji četlo. a važ slova, protože :
"Ztráta sil způsobená slovy je nezměřitelné a nekonečná. Jestliže svrchovanost člověka dnes upadá,je to proto,že všichni lidé příliš mluví."
Tak tohle jsem vážně přepískl. Ta kniha je zvláštní - chtěl jsem ji tak trochu dostat do povědomí čtenářstva, no, nevyšlo to a tak si odpovím :
Michel Bataille - Vánoční stromek
Mám pocit, že nejblíž (a jako jediná) byla Koka a tak jí předám pomyslnou štafetu.
Ať to tady neusne.
Nightlybirde-e, jste vůči mě velkorysý a moje angažmán teď zde je naprosto nezasloužené. Tipovat 6 čtenářů, když jich byl rovný tucet - vždyď to jsem se sekla o dvojnásobek!
Za odměnu teď hadače potrestám tímto úryvkem. :
... požádal ho, aby Morelovi zařídil, aby mohl do nějakých novin psát jakési napůl humoristické články z hudebního života. Když se za ním takto vypravil, pan de Charlus měl jisté výčitky svědomí, neboť jako velký Bergottův obdivovatel si přitom uvědomoval, že ho nikdy nejde navštívil kvůli němu samotnému, nýbrž jedině kvůli tomu, aby mohl díky té napůl intelektuální a napůl společenské vážnosti, které se u Bergotta těšil, prokázat nějakou významnou pozornost Morelovi, paní Moléové nebo těm či oněm dalším.
Poklimbával jsem před polednem na zápraží - jak už to staříci dělávají a drahá choť (kterou v takových okamžicích označuji titulem "moje bytná") se na mne vrhla s válečným pokřikem: "Nechrň tady s otevřenou hubou. Vletí ti do ní chroust! Že ti není líto ztraceného času! Na baráku je plno práce."
No, ale k ukázce.Knihu jsem nečetl. Patří k těm, ke kterým mám z neznámých důvodů jakousi averzi. Pochopitelně, abych to zjistil, musel jsem ji zběžně prolistoval. Jistě, jsou čtenáři, kterým to na seznámení s dílem stačí a jsou s to dokonce "stvořit" zasvěcený komentář. Žel, nepatřím k takovým duševním titánům - s bídou si nanejvýš zapamatuji nějaké to jméno, abych mohl příleřitostně machrovat. Ten překlep vlastně taky vyjadřuje názor, tak ho tam nechám.
Nápověda, jak má být! Četl to pouze jeden uživatel DK, ale 13 se na to prý chystá! Snad se k tomu dokopou, abychom se dozvěděli, o čem to celé je.
Prosím, uhodněte to honem někdo, nemohu už ztrácet čas, jsem kvůli tomu uvězněná u PC, a tak u nás nemá kdo žehlit!
Tak daleko jsem se nedostal ani při listování. A pokud jde o žehlení - nemáš ani tušení, kolik mi stojí různé práce, když ve chvilkách odbíhám ke kompu. Ta kní by zasloužila, to byl teda nápad. M+ěli bychom jí kolektivně zakázat poslech rádia
Text příspěvku byl upraven 09.08.13 v 23:56
...nechtěl jsem zabřednout i do třetího hádankářského vlákna, ale žehlení je žehlení a tak Vás osvobodím, Má paní - Hledání ztraceného času, Proust
Já se už za pár dnů na dlouho "odpojím", tak tady nebudu pár týdnů strašit. Pak konečně přijdou na řadu alespoň některé z těch různých 50 odstínů a jiných lahůdek, na které jsem byla zvědavá.
NO helemese, to je ale zabřednutí! Ano, ano, ano! A je to 5. díl - Uvězněná.
Čím nás teď vemete do zajetí, viki9 ?
"Když jsi viděla ty vrahy tak zblízka, panno," řekl , "poznala bys je, kdybys je potkala?"
"Viděla jsem je jen při světle polen, která vytrhli z krbu, aby si na vraždění posvítili?" řekla Elsallil, "ale s pomocí boží bych je jistě poznala. A stále prosím Boha, abych je potkala."
..tak něco smutnějšího ze Severu, tužte se hadači....
Tak konečně po tolika chlapech přišla na řadu i spisovatelka! A ještě k tomu jaká!
..a než začnete se statistikou, Má paní, četli to tu čtyři uživatelé databáze :-D
..tedy má ústa jsou nespolečensky otevřená dokořán a klobouk hluboce smekám....to bylo rychlé...
Až čtyři? To je víc, než kolik četlo ty moje "sirotečky", o nichž jsem Vám psala.
Znala jsem jednu skvělou antikvářku v Bratislavě, paní Selmu Steinerovou, ta mi vždy ty kousky, které nikdo neznal a nechtěl, nabízela.
Neprozradím! Místo žezla se chápu železa a jdu žehlit. A extra pro vás, Viki9 - pedagogu, jsem napsala hádanku do toho paralelního vlákna.
..máš zajisté pravdu Barde....ujmi se žezla a ponech dámy věnovat se bohulibému žehlení...
„V éře prvohorní od dohy algonkické přes kambrickou, ordovickou, silurskou až po devonskou prostíralo se moře souvisle od Severní Ameriky až k Uralu. Ve Střední Evropě byly to nejdříve v době kambrické pouhé zálivy, jež sem z oceánu z jeho jižního okraje vybíhaly, později však v době silurské a devonské zaplavení bylo vyšší a širší. Nesmíme ovšem míti na mysli nynější výškové poměry našich zemí. Tyto výškové poměry se průběhem geologických dob měnily různými vlivy: vrásněním kůry zemské, vulkanismem, denudací a podobně. Rozsah moří v různých geologických dobách byl různý a podle toho i rozsah, podoba a souvislost pevnin byly různé.“
Autorčina dcera byla rovněž spisovatelka. Tady jsou dvě dcerky na výletě, kde potkávají bývalého učitele, jenž mezitím přešel z reálky na universitu, jak je z jeho výkladu poznat.
Vložit příspěvek