333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1

HTO, uhodnout Gabru a Málinku po tvých nápovědách nebylo tak těžké. Informace o spisovatelské tradici v rodině mě obohatily. Tyto hádací diskuse pobaví , poučí i inspirují. To se moc líbí. Jen by to chtělo více hadačů, vždyť se není čeho bát.

Viki9 - žádné "zakladatelství" mě nectí - byla to věc náhody a bez Klammovy reakce by nevznikla ani tato linie, bez jejího postupného vývoje a prvních "záseků" by nebyla ani druhá a ani třetí.... a už vůbec mě nectí, že jsem se s Ransomem minula a nic od něj nečetla... ale je to tak, teprve dnes jsem se podívala, co všechno vlastně napsal a pak vybrala - zpět - byla dokopána k vybrání té pravé...

- a nyní - se odeberu hledat nějakou knihu (plánuju něco těžkého, co - pokud možno - tu nikdo nečetl :)) ... (nepochybuji ale raději zároveň předběžně, že se mi to nepodaří a štafeta vzápětí pofrčí do nekonečna a ještě dál!)

RADOSTi, mně by bývalo nejvíc pomohlo slovo „dcerky“, které mám s nimi spojeno. Pan profesor Chalupa byl náramný odborník – tehdy holt středoškolští učitelé psali dlouhatánské veleodborné knihy, kde jsou ty časy...

Posílám všem pro radost Leona: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Retriever_06.jpg

Bylo tak krásné dívat se na Annu!

Její vlasy rostly jako drsná, šťavnatá tráva, trčely neposlušně, trochu přistřižené, na všechny strany, a byly tak živé, že praskaly. Obočí měla stejně černé a husté, srostlé uprostřed, nos plochý a tváře červené. Paže měla zapíchnuté do vody na nádobí jako sloupy. Byla krásná.

Anna si při mytí nádobí zpívá a já sedím pod kuchyňským stolem a pokouším se naučit slova. Stihla jsem to do třinácté sloky písně Hjalmar a Hulda, kdy se vlastně konečně začne něco dít.

V tu chvíli vchází Hjalmar ve válečné zbroji a harfy náhle umlkají. Rozlícen k nevěrné nevěstě své se vrhne, svatební korunu temnou jí ze světlehnědých vlasů strhne, bledá, jako by už ležela na márách, vypadá Hulda se smrtelnou hrůzou v dmoucí se hrudi, v chvějících se pomstychtivých rukách milého. Mrazí tě z toho, je to krásné. Anna to cítí stejně, když řekne: Jdi teď na chvilku ven, já musím plakat, protože je to tak krásné.

- tak to je ta ukázka k uhádnutí (uff, dalo to práci vybrat jen jednu knihu - nakonec jsem měla ve finále teda dvě, ale Pozpátku od Roba Granta skončila na krásném druhém místě nevybrána...)

(souhlasím s RADOST ve všem, ale myslím, že časem se budou přidávat další, tak jak se už děje, jenom klid, klídek; a souhlasím i s Leonem pro radost, Pú!)

Tak já to zkusím přes píseň Hjalmar a Hulda...Anna Svärdová, Selma Lagerlöf

HTO: Leon je nádherný, ale zvláště mě fascinuje stav hračky v jeho packách:) To náš Akim (Český strakatý pes) má hračky za válečnou kořist:)

Není to tak. Autorem je sice autorka, ale jiná. Ale jinak - zeměpisně - přihořívá :)

Hjalmar a Hulda jsou ve Vikingovi Vikem, ale tam jsou to tuleni.

sieno, Leon našel u popelnic plnou krabici nových (!) vyhozených hraček, tak má skoro pokaždé jinou, ale on je má na mazlení. To Mat, čínský naháč, kterého jsme hlídali sousedce, na tom je stejně jako Akim.

Já věděla, že to nebude tak jednoduché:)

Já v to doufala... :)

- ale nebudu nemilosrdná, co hodina, to nápověda (bude-li potřeba)

Jsem tu s první nápovědou: autorka je/byla finská spisovatelka píšící švédsky; byla/je nejen spisovatelka, ale i malířka ...

Dcera sochaře - Tove Janssonová

Wow - neboli ta-da-da-dá!!!!

Tak to jsem byla hooodně vedle:)

..to jako že ano? :-D

ó ano, samosébně ano

....tak potom jestli by za snahu nemohla dát ukázku Madam Siena...já už blokuji vedlejší vlákno jednou ukázkou :-) ....

myslím, že je výsostné právo úspěšného hadatele svou možnost postoupiti komukoli

...tak je podstoupeno :-D

kni, prosím o upřesnění - z které její knihy to je? Vůbec autorku neznám, tak ať si udělám lepší představu. Děkuji.

http://www.databazeknih.cz/knihy/dcera-sochare-17208

Geniální stejně jako muminci.

Viki9 děkuji za důvěru, ale to nemuselo být:) Nechcete preci jen obě vlákna obsadit?

HTO, děkuji. Jsem poněkud natvrdlá, to dcera sochaře jsem nepovažovala za název, ale za informaci o autorce. Rdím se.

To je v pořádku, já zase četl, že jste sama dcera sochaře.

Radost: já si to myslela stejně, poté co jsem si nasla autorku na googlu:)

Já se tedy možnosti podstoupeného vysostného práva ujmu a dám svou premiérovou ukázku. Naváži na pár posledních....
"Jo!" zakřičel Bulík a v tu ránu to bouchlo. A bouchlo to tak silně, že měl Bulík málem pocit, jako by mu to vrazilo ušní maz dovnitř hlavy, zatímco oči se mu tlačily ven. Vypadl proud, a byla tma jak v pytli. A úplné ticho. Bulík našel na podlaze baterku a posvítil na profesora, který ležel na břiše a s rukama přes hlavu. Pokusil se mu něco říct, ale když neslyšel svůj vlastní hlas, došlo mu, že ohluchnul. Strčil si pravý ukazováček do levého ucha a zakroutil s ním. Pak znovu zkusil něco říct. Odkudsi zdálky k němu doléhaly zvuky, jako by měl ušní bubínky potažené slizem ze sloních hlemýžďů....