333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
Jo, jako netopýr se mi mihla myslí představa, jak by proběhlo plánované setkání DK, kdyby tam kýs rošťák rozsypal třeba prdící prášek. To by byla síla.
Sieno, jaképak ukončení mise? Můžete pokračovat po uhádnutí tohoto úryvku:
„Drahá maminko, v příloze zasílám stříbrné příbory na salát. Prosím tě, vyměň je za nějaké pevné pasti na medvědy a za dobrý lovecký nůž. Nemyslíš si, že to je přehánění manželských povinností žádat mě, abych těch několik minut denně, když zrovna nenosím vodu, nepeču, nezavářím, nezahradničím, nedrhnu podlahu a nepečuji o slepice a prasata, věnovala odhánění divoké zvěře? Začíná to vypadat, že jsme zcela obklíčeni medvědy a kuguáry, ačkoli žijeme v době magnetického oka, automatických bojlerů na teplou vodu a televize.“
Když jsem zalepovala dopis, vrátil se Bob a ohlásil, že u slepičích výběhů našel malé hromádky peří ale žádnou jinou stopu..
Text příspěvku byl upraven 11.08.13 v 10:02
No, vzhledem k úspěšnosti mého hádání:-)
I když tuhle ukázku sem poznala, jak jste to jen mohla vědět:)
Bohužel musím teď odejít a až do pozdního odpoledne nebudu, tak ať zbytečně neblokuji...ale díky RADOSTI, zvedla jsem si sebevědomí:) Přeji všem krásnou neděli
Vejce a já od MacDonaldové?
Text příspěvku byl upraven 11.08.13 v 10:13
Athena, správně. To byla rychlost! A další trefa hned v závěsu. Předávám žezlo Atheně.
Tak na tohle jsem opravdu zvědavá, jestli nikdo neuhádne přidám nějaké nápovědy:
Jdu domů a noc je temná, ale krásná. V jednu chvíli se zastavím pod lampou, co bliká, a znovu si pikový eso pořádně prohlídnu. Už jsem se na něj díval několikrát, doma i u Merva na verandě. Nejvíc mě mate volba barvy, protože jsem čekal srdce.Srdce zapadaly do červencovýho vzorce a taky jsem si myslel, že piky jako barva, která se zdá nejnebezpečnější, budou poslední.
Na kartě jsou tři jména:
Graham Greene
Morris West
Sylvia Plathová
Nevím sice proč, ale jména jsou mi nějak povědomý. Není to nikdo, koho bych znal, ale už jsem o nich slyšel. Určitě. Doma si je najdu v místním telefonním seznamu. Je tam jeden Greene a pár Westů, ale žádnej s křestním jménem na G nebo M. I tak by ale na těch adresách mohli bydlet ještě jiný lidi s takovejma jménama. Dospěju k závěru, že zejtra budu muset prochodit město.
Autorku bych zrovna nepokládal za nenáročné čtení - i když o tomhle "černém" SF by se to možná dalo říct. Na druhou stranu, ukázka je hned z 1. kapitoly, takže je lehce dohledatelná.
Z knihy se mi ale stejně nejvíc líbilo :
V poušti není žádný nápis: „Nepojíš kamení. " (přísloví z učení súfí).
Když se k tomu nikdo jiný nemá, nedá se nic dělat :
Margaret Atwood - Příběh služebnice (The Handmaid´s Tale - pro jistotu).
Text příspěvku byl upraven 11.08.13 v 20:45
Takže :
Údy mě bolely a v hlavě mi bolestné zvonilo, když se mi konečně podařilo vyprostit se z jejich propletených těl. Sallyina hlava se bezvládně kymácela. Když jsem se pokoušel posadit ji na okraj kanape, klesla nazpátek. Napůl otevřela oči, mlhavě se usmála a zas je zavřela. Ann se otřepávala, jako když pes vyleze z vody, a já byl u vytržení z pružné ladnosti její postavy, jako modelka, dlouhá a útlá, s vysokýma malýma prsama a křehkými jemnými kostmi. Měla pružné pohyby divokého zvířete.
Nemyslím, že to bude extra těžké, autor je docela známý, zejména kritika si jej oblíbila, nasledně a hlavně on ji) a knihu tady četla víc jak 20 čtenářů. A je to i s nápovědou.
Text příspěvku byl upraven 11.08.13 v 21:07
Ne, autor má jméno tak trochu znějící rusky a napsal knihu pod pseudonymem, znějícím tak trochu irsky. Národnosti je ale zcela jiné.
Ještě napovím - v titulu se vyskytuje "kůže", ale Malaparte to není.
Text příspěvku byl upraven 12.08.13 v 22:29
...už to tu dlouho stojí...tak to zkusím typnout...nečetl jsem to, ale napadá mě jen U mrtvých na barvě kůže nesejde od Viana (to snad zní dost rusky) pod pseudonymem Sullivan (že by irština? :-D)....a je to francouz (snad)
Viki9 -mně to znělo jaksi keltsky a jsem zatížený na Iry. Jinak máš ve všem opravdu, včetně toho, že je Francouz aspoň se to tvrdí, narodil se tam i zemřel). Takže - šup sem s ukázkou.
Text příspěvku byl upraven 14.08.13 v 10:22
...jak už jsem předeslal, jsem na dovolené odříznut od svých knih, výpisků a povětšiny času i od kvalitní wifiny....takže s dovolením dám ukázku, u které chci jenom autora - nemohu si vybavit přesný název knihy :
V této samotě mohu formulovat myšlenky, o nichž uvažuji již od svých studentských let. Pokud jsem prací příliš unaven, beru do rukou knihu. Při čtení vážného díla přestávám být někým, kdo se potýká s nemocemi a nespolehlivostí domorodců, stávám se zase člověkem. Noviny jsou tu nesnesitelné. Jejich každodenní pomíjivost se tady v Africe, kde se zastavil čas, stává absurdní. Všichni jsme tu pod dojmem každodenního poznání, že příroda je vším a člověk ničím.
...řekl bych, že stále aktuální ......:-)
Název knihy si nemůžeš vybavit z jednoduchého důvodu - zcela bez záruky prohlašuji, že kniha nejspíš neexistuje. Autorem textu, se kterým ses mohl setkat na stránkách časopisu buď Koktejl nebo National geographic je chlapík původem z Čech, žijící v současnosti v Austrálii. Je to fotograf, příležitostně píšící různé články především s přírodní tématikou, organizátor přírovědných expedic jak v Africe, tak v Austrálii - a hlavně velký dobrodruh v tom dobrém slova smyslu.Absolvent lesnické školy v Trutnově. a to podstatné , co tě zajímá - jmenuje se Jirka Haureljuk.
...doby, kdy jsem se bil hlava nehlava s autoritami opravdovými i vnucenými, jsou již dávno za mnou a dnes jsem více pokorný ...proto velmi nerad vstupuji na kolbiště s tebou Náš Letuplavný vládče...ale opravdu se musí jeden z nás mýlit...dle mého autor není Čech...a už také nežije...kontinent není Austrálie...v čem souhlasím, že úryvek jsem četl v časopise (proto ta absence názvu knihy - tos mě nachytal na švestkách) ..ale časopis to byl Vesmír...
Nemá vůbec smysl to lámat přes koleno, je to celkem nepodstatné. Oba jsme přesvědčeni o něčem jiném, oba nemáme k dispozici relevantní důkazy mimo své paměti a to je zejména v mém případě občas sporné. Hoďme to tedy za hlavu a zkus vyštrachat něco jiného. Na hotelích (jak tady bylo raděno Koce) se občas povalují knihy, ponechané v obecný plen odjíždějícími. Třeba na něco natrefíš.
A nejde o to, načapat někoho na švestkách, jde jen o zábavu.
Text příspěvku byl upraven 15.08.13 v 00:51
....ještě mi chvíli dej, prosím...vznikla paradoxní situace - zadavatel se stal sám hledající :-D
...dobře, knihu tady nemám a nemohu to dosvědčit.....mělo by jít o toto: Schweitzer, A.: Lidé v pralese. Orbis, Praha 1965 ....takže stahuji ukázku...pokud však knihu máte někdo v knihovně, dejte mi prosím vědět, zda jsem se nemýlil...dík :-D
Vložit příspěvek