333 & Čtení se strýčkem Míšou na Radio1
...Vaše Jemnopernatosti, to je pak prd hra, když jím to hned vyslepičíte (pardon, vysovíte)....:-D
Na prd není hra, na prd je tento rozhovor. Já přece nic neřek, jen tak melu jazykem, abych vypadal vychytrale a znale a pranic nemůžu za to, že ti, kteří jsou opravdu znalí, vkládají do mých blábolů jakési skryté významy.
Tak to vypadá na Ch. Baudelairea :)
Jméno básně nevydoluji neb jsem od něj četla jen Květy zla a to už je nějaký ten pátek a sbírku ani nevlastním.
Text příspěvku byl upraven 02.09.13 v 12:25
...přesně tak, je to Baudelaire báseň Rozhovor sbírka Víno samotářovo...Bravo...
Takže Kameni, začíná poledne - dáváš! :-D
Tak doufám, že je přítomno co nejvíce Kamenů, protože to RRRrrroztočím trochu jiným směrem :)
V ráji jsme stáli zpříma. A pak nás povolali bohové války, abychom sami sobě přivodili zkázu, svému světu, samotné zemi, jejímu vzduchu, vodě a nesčetným formám života. Ne, neukazuj mi žádná překvapení, žádný nevinný údiv. Teď se dívám očima Propasti. Teď se dívám očima svého nepřítele, a tak promluvím jeho hlasem.
Pohleďte, přátelé, neboť já jsem spravedlnost.
A až se nakonec setkáme, nebude se vám to líbit.
A pokud se ve vás nakonec probudí ironie, uvidíte mne ronit tyto nefritové slzy a odpovíte na ně úsměvem.
Budete-li mít tolik odvahy.
Máte odvahu, přátelé?
...tohle nemám moc rád, pokud se tu objeví ukázka se série už deváté / potom třeba desáté......../ knihy. Dvě poslední jsem teprve nedávno četl, takže se to dá identifikovat, ale pokud by byla ukázka třeba z trojky, těžko bych se rozhodoval kde to je /dvojka?trojka, pětka? sedmička.....
Já jsem tolerantní tvor, mně bude stačit název série, po přesném dílu nebazíruji :) Jsem v práci, tak mám na výběr pouze omezené možnosti, tak jsem vzala, co jsem měla po ruce :)
...abych se ujistil, že je to opravdu devátá kniha Malazská Kniha padlých "Prach snů", musel jsem navštívit tvoje citáty..............
tyzik.cejka: Třeba, kdyby sis přečetl tu knížku a nesoudil podle ukázky, mohl bys změnit názor :)
Jinak konkrétně tato kniha má hodnocení 98%, ale jak už jsem říkala, stačí mi název série, ze které kniha pochází.
Co se týče autora, jeho jméno si připomenu pokaždé, když se podívám na svůj mobilní telefon.
Pajonku, opravdu by stačila Malazská kniha padlých, ale díl je určen správně, prach a broky, jedeš dál! :)
Text příspěvku byl upraven 02.09.13 v 14:38
....tak další skládačka
Brzo se v korytě ukázali oba mravenci a běželi k opuštěné kořisti. Když se vyškrábali na břeh a vejce nenašli, začali se motat sem a tam, přibíhali k sobě, pohybovali citlivými tykadly a zřejmě byli úplně zmateni.
Vtom se na kraji doliny ukázali mravenci, kteří kouleli druhé vejce. Když je ti první spatřili, vrhli se jim vstříc. Zřejmě si mysleli, že jim ti druzí vzali jejich kořist a začali jim ji brát.
Dali se do rvačky: vzpínali se na čtyři zadní nohy, zdvíhali přední pár a snažili se zakousnout do nepřítelova krku a přehryznout mu ho. V zápalu boje se jeden pár přiblížil k břehu koryta a svalil se se svahu. Při pádu se jeden mravenec octl na druhém, využil vhodné chvilky a téměř ukousl svému soupeři hlavu.
Nechal ho ležet a rozběhl se na pomoc svému druhovi, který ochaboval v boji. Společně nepřítele rychle přemohli a kouleli vejce ke korytu potoka.
Text příspěvku byl upraven 02.09.13 v 14:46
Nacpal jsem se tak, že bych potřeboval kolem sebe obruč, abych nepraskl - to by bylo horší, než když bouchne špinavá plutoniová bomba. A to po mně chce někdo, abych přemýšlel?
Raději se podívám na Jurský park, to bude duševně nenáročné.
...tak tentokrát jsem se pustil po stopě kterou načrtlo Naše Ostrozobé lordstvo...jenže ten Jurský park to byla stopa falešná..... zato špinavé pluto už znělo slibně..takže mi vyšlo - Plutonie od Vladimira Afanasjeviče Obručeva (a zde ta obruč :-D)
My Mistři lukostřelby říkáme: "horním koncem luku proniká lukostřelec nebe, na dolním konci jako by připevněna na vláknu visí země. Jestliže je výstřel vypuštěn s trhnutím, je nebezpečí, že se vlákno přetrhne. Pro lidi příliš plné cíle a násilné se stane odtržení nenapravitelným a oni jsou zanecháni v děsivém středu mezi nebem a zemí.“
tohle je hodně složité/to určitě není žádná románová bomba/, už tady měla být nápověda......
nicméně musel jsem kouknout do seznamu naší knihovny a našel jsem /tudíž naprosto neznám/ jednu knihu, o které si myslím, že to je
Eugen Herrigel - Zen a umění lukostřelby / Zen in the Art of Archery
pajonek. teda děkuju za dobrej nápad to já vždy ukázku v hlavě typuju ale nikdy jsem se nekoukal do knihovny tak příště ale zajímalo by mě jestli si všichni prohlíží knihovnu když chtějí něco uhádnout
Text příspěvku byl upraven 03.09.13 v 15:31
... to se hned pozná M. bibliothécaire :-D .... je to přesně tak ... jsem ražením skeptik a vyznavač racionálního vědeckého přístupu ... ale jelikož jsem měl možnost se chvíli lukostřelbě věnovat, mohu říci, že Mistr v této knize sakramentsky dobře ví, o čem mluví...je to jediná kniha, kterou jsem četl hned dvakrát za sebou - jen jsem dočetl poslední stránku, hned jsem přelistoval na první....poprvé jsem si jí užíval jako filosofický text a podruhé jako odbornou příručku pro lukostřelce...
P.s. nápovědu jsem nedal, neb mám knihu jako předposlední v hodnocení - stačilo zalistovat jen tam :-)
...na tvém hodnocení jsem si to jenom ověřil
.....ale nějak mi brzdíte "třetí kolej" ...tam je hádaná kniha a FURT NIC.....
a to mám zase zadávat...achjo
...hoď na "trojku" nápovědu.....nemohu s tím pohnout a nemám se čeho chytiti...
tak nová hádanka
Pomalu procházel předním pokojem svého bytu ve druhém patře, který mu sloužil jako obývák a jídelna..........Stěny pokrývaly staré filmové plakáty a starožitné police přecpané „hezkými kousky“, které Jack při pomlkách městem neúnavně objevoval v zapadlých vetešnictvích. Proplétal se mezi sbírkou starého viktoriánského nábytku ze zlatého dubu, který ponechával jen nepatrně místa pro cokoli dalšího. Stál tam dva metry vysoký, bohatě vyřezávaný příborník, rozkládací sekretář, prosezená pohovka s vysokým opěradlem, masivní jídelní stůl na tlapách, dva konferenční stolky s nožkami ukončenými ptačími spáry svírajícími křišťálové koule a konečně jeho oblíbený ušák.
Dorazil do koupelny a pustil se do nenáviděného ranního rituálu – holení. Když si přejížděl strojkem po tvářích a krku, začal zase zvažovat, zda si nenechá narůst plnovous. Neměl špatný obličej. Hnědé oči, tmavohnědé vlasy – možná rostly trochu nízko na čele –, nos ani příliš velký, ani příliš malý. Usmál se na sebe do zrcadla. Rozhodně to nebyla ošklivá grimasa – říkalo se tomu cenit zuby. Pravda, mohly být bělejší a rovnější, taky rty měl spíš tenčí, ale úsměv vůbec neměl špatný. Prostě neškodný obličej. A jako další bonus šlachovitá, svalnatá, sto sedmdesát osm centimetrů vysoká postava, kterou k tomu obličeji dostal bez příplatku.
Tak co se komu nelíbí?
...další nápověda
Podrážděně odehnal představy a soustředil se na další problém: zmizení Grace. Neměl se čeho chytit, kromě neoznačené lahvičky bylinného roztoku – a mlhavého tušení, že s tím má něco společného. Nevěřil na předtuchy, ale tuto se rozhodl prověřit, protože ho nic lepšího nenapadalo.
Zvedl lahvičku z dubového příborníku, kde ji včera večer nechal, a odšrouboval uzávěr. Aroma neznal, ale určitě šlo o bylinky. Nalil si kapku na špičku prstu a ochutnal. Nebylo to zas tak zlé. Mohl udělat jedině to, že si nechá provést analýzu, aby zjistil, odkud roztok pochází. Třeba mu přece jen napoví, co se stalo s Grace.
Vložit příspěvek