Čeština ze všech vinglů
obchodní manažeři oplývají geniálními nápady všeho druhu ve všech oborech lidské činnosti. Kdybych měl nějaký známosti s náčelníky papuánských lidožravých kmenů, stálo by za to přesvědčit obchodní manžery tohoto světa, že právě Papua Nová Guinea je ideálním místem, kde by měli každoročně pořádat kongresy vyhrazené pouze příslušníkům jejich cechu, s vyhlašováním nejúspěšnějších světových obchodních manažerů. Jenže žádný lidožravce neznám... :(
to VIKa, k off-topic otázce:
Rámcově vím, že by měly ležet mezi prvním velkým písmenem věty a tečkou (otazníkem, vykřičníkem či trojtečkou {jejich používání na konci KAŽDÉ věty miluju velmi vášnivě}) za jejím posledním slovem.
Prošla jsem testem?
:-)
to woodward:
A nezřídil byste na těch konferencích i hostovskou sekci i pro "americké vědce" zmiňované na www.aktualne.cz?
:-)
... taky je u vás taková tma? Skvělá chvíle pro četbu. Prošla jsem celým tímto vláknem a děkuji. Za prvotní nápad i za příspěvky. Nejvíc mě dostala mlnověda. Boží! Přidám výrazivo mé matky, když byla mladá - šíro límo do půl míchy = typ kabátu s velkým límcem; nech si řeči do Turecka = neodmlouvej; drž, dostaneš kůži = nemel sebou, když tě oblékám. Třeba si vzpomenu na další její průpovídky... Napadla mě další dvě slova: obezlička (ruština) a kujón (francouzština). Jestli to nějak souvisí s dnešním přímým přenosem z našeho parlamentu, či co...
nemám úplně češtinu, ale používané to bylo i v české mluvě, tak se to snad počítá:
Víte někdo, jen tak z voleje, co za chorobu se skrývá pod názvem "suchý lues"? Vyhledávač vám poradí na to tata, ale věděli byste bez něj? Já teda nevěděla...
A druhý problém je "portviš". Našla jsem to v Mužích v offsajdu a když mi poradíte, za odměnu sem přepíšu celou tu scénku, ve které hrálo ono náčiní významnou roli...
keďže som robila zdravotnícku štatistiku a okrem tubery, patologického novorodenca, som mala na starosti aj lues, tak áno.
portfiš- metla, zmeták,
k Eicherik - tie štádia sa číslujú - alebo sa pre potreby štatistky číslovali.
„Já ji zabiju,“ tvrdil pan Šefelín, „já ji... no, počkej... a s tebou si to eště vyrovnám. Ty jseš tím vinna, protožes jí ve všem polevovala. Ale já s váma zaválím binec, že na to budete pamatovat. Já vám dám hanobit Šefelínův rod–“
„Nic nám nedáš,“ odvětila manželka pevně, „nic nám neuděláš. A s tou holkou si to spravím sama. Já ti ji nevydám, ty bys mi ji zmrzačil, protože jseš nemlich jako ten bejk divokej–“
„Ženská,“ zařval pan Šefelín zuřivě, „co se to opovažuješ?“
V srdci paní Šefelínové se probudila udatnost. Odhodlala se postaviti proti muži a vybojovat s ním zápas až do vítězného konce. Dala si ruce v bok a otázala se rázně: „Tak von ti někdo hanobí rod?“
Manžel pohlédl na ni očima podlitýma krví a zasípěl: „Vona ještě... ta ženská roztopášná se opovažuje... vona taky vrhá kal na moje šediny!“
„Podívejme se na něho!“ opáčila posměšně chrabrá žena. „My prej vrháme kal na jeho šediny...“
„Poslouchej!“ zahřměla. „Řekni mi, kdy se narodila Emilka?“
Panu Šefelínovi klesly ruce. „Co má tohle bejt?“ zabručel nejistě. „Já mám takový věci nosit v hlavě?“
„Tak já pomůžu tvý paměti. Emilka se narodila šest měsíců po naší svatbě. Teď mi řekni, jak to přišlo?“
Pan Šefelín si pohladil bradu a rozpačitě potáhl nosem.
„Mluv, divouse, povídej!“ hřměla manželka. „A koukej se mi do vočí!“
Pan Šefelín si potáhl knír a zamumlal: „Já tento... nač já mám mít na všecko myšlení? Narodila se teda šest měsíců po svatbě, je to možný, já se nehádám a dej mi pokoj! S váma je taky pořízení, na jedno slovo máte deset, aby do toho už jednou tisíc tuplovanejch hromů... ať se podívám jinam, jak se jinde srovnávají, jenom já mám kolem sebe takový divý ženský... jeden se bojí nahlas promluvit...“
Řekl to bolestným hlasem a sáhl po klobouku.
„Počkej, kam máš namířeno?“ zarazila ho manželka.
„Mezi kamarády jdu, trošku se povyrazit,“ vece pan Šefelín, „neb s váma není žití...“
„Mezi žádný kamarády nepudeš, to se ti nepovoluje! Nejprv mi řekni, jak to přišlo, že se Emilka narodila šest měsíců po svatbě, a pak můžeš jít po svejch. Tak bude to?“
Ústa pana Šefelína zamumlala cosi, z čehož vysvítalo, že, víme... to už je dávno, to byly jiné poměry, o tom se tak beze všeho nedá mluvit...
„Ostatně,“ dodal, „já jsem to spravil jako čestnej muž. Všecko se to přikrylo veselkou, poněvadž já věděl, co se patří–“
„Jo,“ poznamenala manželka štiplavě, „tys věděl, co se patří, až když tě moje nebožka maminka o tom poučila.“
Pan Šefelín se zarazil a otázal se, jak tomu má rozumět. Manželka ochotně pomohla jeho paměti.
„Tak ty už nevíš, jak tě moje nebožka maminka, dej jí Pánbůh věčnou slávu, honila kolem baráku s portvišem, než byls ke všemu svolnej?“
Text příspěvku byl upraven 21.01.19 v 21:18
svatápanenkosvatokopecká...
právě jsem se seznámila s novými výrazy česko-slovenského internetu:
páčíky-líbíky
Já snad přešaltruju zpátky na posunkovou řeč, jestli čeština míří TÍMHLE směrem. Nebo mě prosím někdo ujistěte, že takhle debilně se vyjadřují jen v České televizi...
Na českých faceboocích běží detailnější infantilismy - zuřík, smutník
:-)
Text příspěvku byl upraven 23.09.19 v 07:09
A máme tu nové slovo: horizontálky.
Je z knihy z roku 1920, originál z roku 1896. Tak co vás napadne, když se řekne?
Mě napadlo něco ulítlého. Záclony, které zakrývají horizontálně okno.
Ještě dřív mě napadly pracovnice jednoho speciálního "řemesla" - tento nápad jsem taky zavrhla. :-D
Text příspěvku byl upraven 25.11.19 v 23:41
Tak tu druhou (ještě dřív) možnost jsi zavrhla úplně zbytečně ;-)
Ano, jde o další synonymum pro vydržované ženy.
reader.007 - hezké. Jak se kniha jmenuje?
No, vidím, že první myšlenka může být ta pravá. :)
Byla jsem včera na posledním letošním Ekologickém večeru, který v Olomouci tradičně pořádá o.p.s. Sluňákov.
Hostem byl pan Jaromír Gottlieb z Kacákovy Lhoty u Náchoda.
Tématem byly Obrazy krajiny uvnitř slov.
Jestli někdo disponujete nějakým prostorem, kde pořádáte akce pro spřísahance správné a krásné češtiny a jejího aktivního používání a obrany, doporučuju si ho pozvat.
Je to velmi milý a ochotný pán a svá témata pojímá s vášní neprofesionálního zapálence.
Tentokrát nám povídal o tom, jak se uvnitř běžných i dnes už zřídkakdy používaných slov ukrývá příroda, tělo a fysis obecně.
Kontakt jsem schopna zprostředkovat.
Narazila jsem na slovo "superior", které jsem neznala. Je to představený v klášteře. Našla jsem ho v české knize z roku 1937.
Vložit příspěvek